Babymetal už dávno není kuriozitou, kterou metalisti přehlížejí - jde o globální fenomén, jenž přepisuje pravidla. Suzuka Nakamoto přezdívaná Su-metal, Moa Kikuchi alias Moametal a nově oficiálně i Momoko Okazaki aka Momometal si vzaly do ruky kormidlo a ukazují, že kawaii metal má sílu otřást i tím nejtvrdším publikem.

Když v roce 2010 poprvé vkročily na scénu, působilo to spíš jako experiment: idolová estetika zkřížená s metalem. Jenže tam, kde jiní viděli bizarnost, fanoušci našli novou formu energie. Za patnáct let existence stihly vyprodat arény, odehrát sety s Metallikou i Judas Priest a stát se prvním japonským headlinerem slavné O2 areny v Londýně. Teď přichází jejich páté album - a není to jen další kapitola, ale rovnou manifest.

Název nevybraly náhodný: "Forth" znamená nejen vpřed, ale i čtvrté, protože kapela považuje "The Other One" za vedlejší projekt a tuto desku prezentuje jako čtvrtý plnohodnotný opus. A význam je jasný: jít dál než metal, otevřít brány novým světům. Zároveň jde o první nahrávku uskupení pod velkým americkým labelem Capitol Records, což signalizuje, že chce mířit ještě výš.

Startuje to spoluprací, která říká vše: "from me to u" s Poppy. Sladký vokál přechází do metalcorového drcení a hned je jasné, že se tu nehraje na kompromisy. Následuje "RATATATA" s Electric Callboy, festivalová bomba, u které se třese zem pod nohama. Tato skladba se okamžitě stala jejich nejposlouchanějším songem na Spotify.

Brutální smršť přináší "Song 3", kde se andělský zpěv Su-metal láme o growly Slaughter to Prevail. A pak je tu "Kon! Kon!" s Bloodywood - indo-japonský střet rytmů, kultur a energie, který má sílu srovnat publikum do prachu.

Nechybí ani momenty čistě v režii japonské formace. "KxAxWxAxIxI" zní jako soundtrack k futuristické apokalypse, hypnotický beat a chladný zvuk ukazují, že členky nepotřebují hosty, aby vynikly. "Sunset Kiss" s kapelou Polyphia pak přináší uvolněnější atmosféru, jemný math-rock a křehkost, která kontrastuje s předchozí destrukcí.

Vrcholem desky se stává "My Queen" se Spiritbox, kde Su-metal a Courtney LaPlante svedou souboj, ale předvedou i souznění - čistota versus growl, melodie versus tlak. Následuje "Algorism", geekovská pocta 16bitovým časům, a pak "METALI!!" s Tomem Morellem, kde orientální melodie narážejí na revoluční kytarové riffy. Tracklist uzavírá "White Flame -白炎-", power-metalová hymna, která hoří až do posledního tónu.

Kritici se shodují, že toto album je riskantní, ale odvážný počin. Blabbermouth dává 8/10 a označuje dílo za "nejživější vydání kapely". Kerrang! i DIY hodnotí čtyřmi hvězdami z pěti, zatímco Clash přiznává, že jde o "maximalistický vír", který ne vždy drží pevně pohromadě. NME naopak krotí nadšení a mluví o nuceném dojmu. Ale i přes rozdílné názory se nikdo neodváží tvrdit, že by Babymetal hrály na jistotu.

Za zmínku stojí i načasování. Nahrávka vyšla v roce, kdy formace slaví 15 let, a tradiční "Fox Day“ opět přinesl její symbolickou mapu další cesty - 1. dubna 2025 odhalily muzikantky svoji Legend Map k patnáctému výročí, která zahrnovala oznámení nového alba a rozsáhlé světové turné s koncerty ve Velké Británii, USA a Asii, spolu se založením Babymetal World LLC a partnerstvím s Capitol Records.

Oznámení obsahovalo také informace o nových outfitech a otevření fanklubu "The One 2025". Jejich svět stále přerůstá samotnou hudbu - je to vlastní mytologie, která žije paralelně se scénou. Nejedná se jen o kapelu, ale o koncept, který se vyvíjí spolu s fanoušky.

Tato deska není dokonalá. Místy hosté zastíní samotnou skupinu a soudržnost se tříští. Ale tato studiovka nechce být jen další v řadě. Přináší chaos, risk a záměrně neuhlazenou odvahu. A právě proto působí tak silně. Japonské metalistky tady ukazují, že kawaii metal je nejen životaschopný, ale i připravený dobýt nová území.

"Metal Forth" představuje manifest. Není to sbírka hitů ani nostalgie, ale odvážný skok do neznáma. Ženská kapela tím potvrzuje, že její příběh nekončí - naopak, teď se teprve začíná psát další velká kapitola.