Eponymní album zpěvačky Sertab je výběrem z jejích předchozích čtyř řadových desek. Sertab Erener je hvězdou tureckého popu využívajícím lidové kořeny. Album spatřilo světlo světa kvůli jejímu letošnímu úspěchu v soutěži Eurovize a není tak špatné, jak by se vzhledem k této umělé soutěži dalo očekávat.
7/10
Sertab - Sertab
Celkový čas: 62:36
Skladby: Uzaklara, Utanma, Ask, Zor Kadin (Duet With Voice Male), Makber, Yolun Basi, Vur Yuregim, Yanarim, Saril Bana, Sir, Aaa..., Incelikler Yuzunden, Kumsalda, Kendime Yeni Bir Ben Lazim, One More Cup Of Coffee, Every Way That I Can (Philippe Laurent from Galleon Radio Edit), Sen Uzulme Diye/Every Way That I Can (Turkish/English version), Every Way That I Can (Video)
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Sertab Erener patří mezi nejznámější vokalistky v Turecku, její desky se od roku 1992, kdy vydala první, prodávají v Turecku jako divé, fanoušci jsou oddaní. Je logické, že se stoupajícím boomem world music a tím pádem zvětšujícím se trhem, napadlo někoho v Turecku se pokusit její nesporné vokální kvality vyvézt za hranice. Duet s Rickym Martinem přispěl ke zviditelnění pro masy, spolupráce s Davidem Palmerem z
Jethro Tull nebo
Afro Celt Sound System ocení jiní. V Evropě tak v roce 2000 pod stejným "nenázvem" vyšlo jakési "best of" z předchozích tří desek spolu s pár novými skladbami. Ale pořád to na velký mezinárodní úspěch bylo málo, i když v Turecku a postupně už i v Evropě, hlavně zemích Beneluxu, zabodovala albem "Turuncu". V té době už diskotéky okupoval
Tarkan, a toho bylo potřeba využít.
Sertab byla nominována tureckým rádiem a televizí do letošního ročníku soutěže
Eurovize. A
Sertab vyhrála s písní "Every Way I Can", takže promptně bylo vydáno další eponymní album, které je (opět) výběrem z předchozích desek.
Výhra v soutěži, kde byli úspěšní např.
Celine Dion nebo kdysi ABBA, mě opravdu nenaplňovala optimismem, pokud šlo o tuhle desku. Naštěstí měli kompilátoři rozum a dali mezinárodní hit až na konec (i když to na druhou stranu "vylepšili" přidáním další verze, která se liší jen částečným zpěvem v turečtině a pár dalšími detaily). Bez uzardění lze totiž říci, že je nejhorší z celé desky. Není divu, produkoval ji Ozan Colakoglu, který stál u úspěchu Tarkana, a tak jsou turecká melodika a nástroje znásilněny tupým diskorytmem a syntezátory stejně jako u něj nebo jako jeho kopie "Kiss, Kiss" od
Holly Valance.
Sertab sice umí zpívat mnohem líp, ale v klipu, který je na desce jako bonus, se nechala vmanévrovat přesně do té pozice, která se očekává - lehce exotická kráska v zajímavých interiérech obklopená dalšími smyslně se pohybujícími kráskami. Jedinou výhodou skladby je její krátkost, necelé tři minuty jsou akorát. Ale nepochybuji, že na diskotékách a party je úspěšná, snobové si mohou připadat jako znalci jiné hudby.
Ale byla by škoda desku odsoudit kvůli jedné jasné kalkulaci. V úvodní krátké skladbě "Uzaklara" předvede své nesporné vokální kvality, orientální zpěv lehce podmalovaný syntezátorovými plochami otevírá desku úspěšně. Následující "Utanma" trochu zklame. Ukáže, že k poevropštění tradičnějších složek turecké hudby syntezátory měla
Sertab a její spolupracovníci sklon už před Eurovizí. Ale asi díky turečtině, ve které jsou zpívány všechny skladby s výjimkou hitu a předělávky
Boba Dylana ("One More Cup Of Coffee") a větším sladěním rytmu s orientálním, je skladba na hranici možného zpřístupnění turecké hudby masám. I v dalších rytmicky evropských skladbách se jí daří zaujmout svým hlasem natolik, že smyčcové a syntezátorové kejkle okolo se dají snést docela příjemně. A v tradičnějších skladbách (např. "Zor Kadin", na španělce postavená "Yolun Basi" a další), které pocházejí ze starších desek, je ještě lépe, protože přirozeněji. Místy mě napadalo "taková turecká popovější Sarah McLachlan nebo Loreena McKennitt". Jasně, puristé by
Sertab odsoudili kvůli tomu, že nejde o autentické lidové skladby a orchestraci z oblasti popu, ale v těch lepších případech (a na desce je jich dost) jsou pořád cítit turecké kořeny.
Z předchozího lze usoudit, že
Sertab nepatří úplně mezi uměle vyšlechtěné hvězdy. Univerzální eurodancový kabátec, který jí byl naordinován producenty (nebo si ho přála sama?), však její skutečné kvality degraduje. Ale možná chce prorazit do světa za každou cenu, je to tak lákavé. Tato deska ukazuje, že má na víc, ale také to, že zákony hudebního businnessu fungují. Příznivcům trochu jiné muziky, nicméně nepřežvýkané úplně pro masy, tak lze spíše doporučit starší bezejmenný výběr, který to nejhorší neobsahuje, ale ten asi u nás sehnat jen tak nepůjde.
P.S.: Z jejích stránek, které v turecké verzi nejsou v diskografii aktualizovány o letošní úspěch a jejichž
anglická mutace ani neobsahuje upoutávku na tuto desku, lze odvodit, kam směřuje produkční tým její mezinárodní kariéru. A že určitý amatérismus se nevyhýbá ani budoucím hvězdičkám, protože
oficiální stránky ještě nejsou zprovozněny.