Alice Cooper, Michael Bruce, Dennis Dunaway a Neal Smith, tedy přeživší členové původního Alice Cooper Bandu (nebo nyní také The Original Alice Cooper Group), se společně podepsali pod klasiky jako "School’s Out", "Killer" nebo "Billion Dollar Babies". V roce 2021 se po letech letmo potkali na natáčení Cooperova alba "Detroit Stories". Odtud už byl jen krok k tomu zavřít se společně do studia a po pěti dekádách nahrát společnou desku. Sám Vincent Damon Furnier stihl ještě v mezičase vydat podařenou kolekci "Road", přesto se dobré dílo podařilo.

Chybí jen jeden člověk, kytarista Glen Buxton, jehož práci převzali Gyasi Heus a Rick Tedesco. Svou stopu ale zanechal: jeho nepoužité party znějí ve skladbě "What Happened to You". Na palubu se vrátil také producent Bob Ezrin, který s kapelou nahrál výše uvedené studiovky i jedenáct Cooperových sólovek.

Nahrávka "The Revenge of Alice Cooper" může posloužit jako velmi pěkný důkaz pro nostalgické tvrzení, že tahle generace muzikantů musela dýchat jiný vzduch/pít jinou vodu/šňupat jiný kokain (dosaďte, co je potřeba). Je to samozřejmě trochu klišé, ale tahle parta téměř osmdesátníků ukazuje, že věk je jenom číslo - a ještě se u toho královsky baví.

S muzikou nedělají žádné štráchy, servírují přesně to, co se od nich čeká: přímočarý bigbít se strašidelnou poetikou provedený ve starosvětských barvách, který si na nic nehraje. A přesto nemáme tu čest se strojem času, se snahou vrátit se do mladých let. Obsáhlá kolekce čtrnácti skladeb totiž zní v zásadě současně, a i když všemožně pomrkává k minulosti, nostalgie tady nefunguje jako nosná emoce.

Styčné plochy bychom mohli najít třeba s "Hackney Diamonds" The Rolling Stones. I to je poctivě vystřižené veteránské album natočené z bohapusté radosti si zase společně zahrát. A když se prostě potkají muzikanti, kteří ani neumějí hrát vyloženě špatně, ani výsledek nemůže být špatný.

A skutečně, věru není. Alice Cooper Band znějí po padesátileté pauze nečekaně svěže, sám hlavní démon se nachází ve skvělé hlasové kondici a zůstal stále rozpoznatelný. Jistě, jeho vokál zbrázdila léta, ale typický výraz, s jakým si podává třeba "Kill The Flies" nebo úvodní "Black Mamba", neztrácí.

Cooper působí jako záporák z těch nejlepších filmových béček: trochu kolotočář, trochu přehrává, ale když se na vás podívá nebo promluví, máte příjemné mrazení v zádech. A i to stáří umí do svého projevu pustit - ten nalomený, nostalgický vokál ve slokách závěrečné, překrásně vygradované "See You On The Other Side" má v sobě autentickou bolest za nenávratně odcházející souputníky.

Syrový blues-rock ("Up All Night") tu koření psychedelické příchutě - výborná "Blood On The Sun" vzdává hold The Beatles i Pink Floyd -, písně s lehce ironickým pomrknutím dokreslují doo-woopové sbory, "What A Syd" nasává houpavou kabaretní atmosféru, "What Happened To You" strhujícím způsobem přiostřuje rock’n’rollový vzorec a přidává boogie-woogie piano. Tajemnou "Black Mamba" dokreslil svým sólem Robby Krieger, tedy kytarista The Doors.

Výsledek je možná kapku delší, než by mohl být, zkrácení na délku standardního jednovinylu by materiál ještě více zahustilo. Ale kdo by pánům bránil v zábavě, že? "The Revenge of Alice Cooper" nese otisk uvolněné kamarádské pospolitosti. Kapele se povedlo natočit nesmírně zábavné album, které rozhodně neslouží jen jako nějaký vykalkulovaný návrat pro návrat. Do diskografie Alice Coopera rozhodně patří a velmi sveřepě se dere mezi nejvýraznější počiny otce zakladatele shock rocku - rozhodně alespoň mezi těmi, které natočil v novém tisíciletí.