Její jméno se pojí s mnoha hudebními projekty a téměř nekonečným seznamem hostování a spoluprací. Terezie Kovalová v sobě nese neskutečný talent, který ji ale možná v době, kdy začínala tvořit sólovou desku, svazoval, srážel na kolena a držel v bludném kruhu. Prvotina "ZINKA" tak nakonec vznikala delší časový úsek. Zásadním zlomem se stala volba producentů a těch nejbližších spolupracovníků: vybrala si dvojici Pjoni a Aid Kid. Oba jsou vyhlášení zvukový detailisti a právě oni dost pomohli s finálním směrováním této členité nahrávky.

Ze všech hudebních setkání si pro tyto řádky vyjmeme jedno důležité jméno - tím je Susanne Sundfør, se kterou se muzikantka potkala na jejím zatím posledním koncertu u nás. Norská zpěvačka v mezičase vydala velmi komorní desku "blómi", plnou civilních kontur a vycházející z akustického základu. "ZINKA" se pohybuje v podobných mantinelech, jen jde o kousek dále - zejména svým experimentálnějším pojetím, alchymií v hledání drobných zvuků, ruchů a samplů. Přesto zde prim hraje Tereziin vokál a její hra na violoncello.

Stejně tak se tu prolíná angličtina s češtinou a do akustických ornamentů vstupuje elektronika a zmíněné na míru vytvořené prvky. Ono hledání celé škály obrazotvornosti tohoto opusu zabralo spoustu chvil, ale postupně do sebe vše zapadlo jako krásná mozaika, v níž se hlavní aktérka začala svěřovat se svými životními kotrmelci, zklamáními a vnitřními boji. Náhle postřehnete bolestivé životní momenty, její vlastní nejistotu, ale i zadostiučinění, že se ve své tvorbě posouvá a nachází svou novou jistotu, tvář.

"ZINKA" přináší od prvních taktů "Chrámu" velmi civilní drama, v němž hlavní postava s vlastní lehkostí a přesto hmatatelnou rovinou vážnosti přeříkává a do posledního detailu poodhaluje všechny titěrné detaily, které tu mají své pevné místo. Jednotlivé obrazce v logických návaznostech proměňují své nálady, jak se postupně nabaluje ona členitost kompozic a hra se zvukem. "Orfeus" následně přitápí svými stíny tajemna. V rovnováze k němu stojí "Hlubina", v níž tikají emoce na hraně mrazivých zákoutí.

Terezie i Susanne mají dostatek citu pro tyto nečekaně spojené mantinely, hrany příběhů a melodických zvratů. Chvíli nenápadně postupují jen v lehčích krůčcích, jakýchsi náznacích, kdy utahují smyčky napětí a chystají si prostor pro následná dějství. "White mist", "Cellový kus" a "Cellový kuskus" nejsou jen vloženými instrumentálními intermezzy, plní svou jasně čitelnou úlohu v dějových obloucích. "Signs" si střádá své rozechvělé pocity a potemnělá ukolébavka "Pružina" vtáhne poutavou šachovnicí s vícehlasy.

Písně nejsou jen dílem Terezie Kovalové. Zde spatříte další příjemnou symbiózu. "Chrám" pochází z dílny Vladivojny La Chia a "Pružinu" jí přímo na tělo napsal Jakub König, přesto vám nepřijde, že by na "ZINKU" nepatřily. Naopak představují nečekané uzavření kruhu, kdy vše musí mít svůj patrný začátek a konec. Zároveň propojují rozdílné pocity z nitra hlavní aktérky.

"ZINKA" znamená v kariéře Terezie Kovalové milník. Sama prý není příliš ráda, pokud ji někdo k něčemu nutí, a otevřít se pro ni byla výzva, jak zmiňuje v našem rozhovoru. Hudebně si však našla vlastní výrazivo a poprvé mohla více ukázat, co vše se skrývá v jejím hlase. Jde o důmyslný a nepřeslechnutelný debut, který jí otevírá další možnosti, kam by se mohla dále posunout.