Popraskané okenní tabulky značí jediné - Sleigh Bells jsou zpět, s dalším zářezem na jejich nekonečném výšlapu na hudební Olymp. Přicházejí s deskou, která je vrací na začátek a zároveň je opět vzdaluje od prvotiny. Nová kapitola "Bunky Becky Birthday Boy" představuje kapelu v její nejrockovější inkarnaci.
Od vypuštění
atomovky "Treats" uplynulo už hodně (temných) vod, konkrétně patnáct let, čtyři další alba, jedno EP a nespočet zničených ušních bubínků. Je proto k nevíře, že se stále najdou posluchači, kteří veškerou novou tvorbu amerického noisepopového dua
Sleigh Bells srovnávají s prvotinou a skutečně snad naivně čekají, že tandem Derek Miller a Alexis Krauss někdy vydá "Treats II".
Poselství od druhého
"Reign Of Terror" však zůstává více než jasné - nevydá. A vlastně je to dobře. Následná produkce Sleigh Bells totiž působí mnohem pozoruhodněji a
hudebněji než senzační debut.
"Jako by si někdo pořád stěžoval, že každá nová nahrávka The Strokes už nezní jako 'Is This It'," výstižně to okomentoval jeden uživatel Redditu. Je to pochopitelné, ale nesmysl.
Aktuální šestá řadovka "Bunky Becky Birthday Boy" začala vznikat vzápětí, co z lisovny disků vyšla předchozí
"Texis". A trvalo čtyři roky, než dosáhla své finální verze. Ona se mezitím stala matkou, on odstranil ze svého života drogy. A třetí člen formace zemřel. Milovaná fenka Krauss Riz na konci roku 2023 zesnula, a stala se tak zároveň jednou z inspirací při skládání i vymýšlení titulu (Bunky Becky byla její přezdívka).
Jako hyperaktivní pes, který ztřeštěně běhá po místnosti a - slovy muzikantů - zažívá nejlepší čas svého života, aniž by ho trápila tíha vlastní existence, zní otevírák "Bunky Pop". Jde o esenci maniakálního proměnlivého zvuku Sleigh Bells v jeho nejlepší podobě. Je to zábavný karneval s temným okrajem reflektující polaritu života a smrti. První stranu reprezentuje syn Krauss Wilder, druhou zesnulá fenka.
"Nothing's fun, it's hard as fuck here without you," prociťuje zpěvačka svůj smutek nad ztrátou.
Singl doprovází videoklip, ve kterém se kapela představuje v dosud neviděných barvách. Doslova. Tmavé odstíny, roztrhané džíny a basebalovou bundu nahradily pastelové a neonové barvy a infantilní motivy. Kýčovitá estetika prostupuje celou současnou érou Sleigh Bells.
Ve své audio prezentaci ovšem hudebníci nevyměkli, naopak. Novinka by se dala označit za nejrockovější desku v historii projektu. A nejkompaktnější. Což v případě Sleigh Bells znamená pořád hodně zápletek, úletů a disharmonií. Pokud vám však dosavadní výtvory dvojice připadaly příliš neuchopitelné a moc překombinované, "Bunky Becky Birthday Boy" je zatím nejvíc
friendly album.
Skupina se s ním ohlíží do minulosti, hudební i své vlastní.
"Chceš založit kapelu?" byla otázka na samém zrodu, kterou Miller položil Krauss, zatímco ji v newyorské restauraci obsluhoval. Nově propůjčila také název dalšímu songu, v němž se společně s hudebníky vydáváme do jádra punk-rockového kotle.
"It's personal, not business!" úpěnlivě se vás snaží přesvědčit.
Není ale důvod, proč byste jí to nevěřili; celá tvorba Sleigh Bells stojí na pronásledování osobních démonů a honbě za hudebním Olympem, nikoliv na uspokojování kritiků a hromadění finančních prostředků.
Do přelomu devadesátek a nového milénia vás teleportuje také "This Summer". Že budou Sleigh Bells někdy připomínat
Good Charlotte, to by neodhadl ani jejich nejprogresivnější fanoušek. Zní to jako jeden nekonečný festivalový mejdan, kdy běháte z jednoho koncertu na druhý a zběsile sebou házíte v circle pitu.
A jako bezstarostná letní znělka to původně bylo i zamýšleno, ale přišel rok 2025 a s ním Donald Trump.
"Dělali jsme si legraci, že uděláme naši vlastní letní písničku. Protože je ale rok 2025, nakonec to zní trochu jinak," vysvětluje Krauss. A tak tohle léto
"možná bude tvoje poslední"...
"Pulse Drips Quiet" pro změnu přivede k životu vaše zapomenuté vnitřní emo dítě, které bude společně se zpěvačkou zplna hrdla křičet:
"It's safe to hold your breath,
you can count on that!" Jedno je jisté - tahle deska byla stvořena pro živé hraní. Ani nyní se však nezdá, že by Sleigh Bells měli porušit svou evropskou pauzu a zahrát třeba i u nás.
A kdo by snad odolal všem těm stadionovým refrénům, chytlavým kytarám a cool sloganům, zaručeně si ho podmaní "Badly", která jako by vypadla z "Top Summer Hits" někde v devadesátkách. Tohle je soundtrack pro jízdu dusným městem na další žhavou párty; jen se ujistěte, že máte v autě kvalitní techniku, ať vám z toho vysokého volume neodejdou reproduktory.
Přesně jak se zpívá v garážové hymně "Roxette Ric" (poctě skupině
Roxette,
The Cars i mladistvým ideálům), s "Bunky Becky Birthday Boy" si Sleigh Bells zhmotnili svůj pop-metalový sen. Jedná se o symbolický návrat do puberťáckého pokojíku, kde byl jeden malý kluk s velkou touhou. Zároveň je to nový stupeň vývoje amerického dua, které dokáže zdánlivě nemožné - zůstat věrné svému nenapodobitelnému trademarku a zároveň přijít pokaždé s něčím jiným.