Zpátky tour. Přesně tak se jmenuje letní šňůra, s níž se Marek Ztracený vrací po koncertní pauze. Během ní se chtěl rodák ze Železné Rudy věnovat převážně svému synovi, s nímž si v roce 2023 zahrál v Edenu - a během přestávky od vystupování ho vzal mimo jiné do Ameriky. Šikovný bubeník se ale dle posledních zpráv chce stát pilotem, uvidíme tedy, zda u toho zůstane, v patnácti má na podobná rozhodnutí ještě času dost.

Pyšný táta, vlasním jménem Mirek Slodičák, v mezičase mezitím pochoval tatínka a také vydal tři singly, s nimiž startuje novou éru. Dva z nich v Praze zahrál - populární "Ta bílá ti sluší" sice stojí na jeho svatebním dni, a proto lze její význam pro zpěváka lidsky chápat, ale těžkopádný a nerýmující se text v uších bolí a dělá z ní naneštěstí jednu z jeho nejslabších skladeb.

O poznání zdařilejší "Zastav mě" s chytlavým refrénem, smysluplným textem vybízejícím k uvědomění si, že život je tady a teď, už ale zní jako comebackový singl, jak se sluší a patří. Korunu mu navíc dávají na poměry středoproudého pop-rocku poměrně vzácné kytarové sólo, využití banja a vizuálně krásný klip natočený v Americe. V něm můžete obdivovat krásy legendárního Fordu Mustang z roku 1966.

Ještě než ale obě skladby mohl svému publiku po pátečním koncertě nyní teprve podruhé naživo odehrát, měl v rozlehlém areálu pražského Výstaviště co dělat. Jeho momentální šňůra je totiž postavena do určité míry podobným způsobem jako Summer festy Mirai nebo třeba bohužel končící Kryštof kempy. Obě kapely a jejich akce pochopitelně mají svá specifika, spojuje je ale to, že jde v podstatě o jakési minifestivaly v režii samotných umělců, na nichž program začíná relativně brzy a ústřední postava se během něj nezastaví.

Po úvodním bloku s písničkami na přání se na menším pódiu uprostřed areálu konal kurz první pomoci Marka Dvořáka, k němuž ještě večer na projekci doběhlo tematické video. Někdejší dyslektik a dysgrafik u kurzu pomáhal jako figurant a se zapojením fanoušků se oba protagonisté snažili lidi vtipnou formou naučit základy. Originální a chvályhodná součást programu tak navázala na aktivity, kterými se zpěvák prezentoval už v minulosti, například když záchranným složkám po pandemii rozdal část lístků do svého tehdejšího koncertu v O2 areně.

Následně si předskokanka Kateřina Marie Tichá s kapelou Bandjeez sbírala plnými hrstmi nové fanoušky na svůj chystaný velký koncert v O2 universu. A to nejen svými vlastními písněmi s mnohdy vyzrálými, dospělými texty, ale i díky připomenutí hitů Davida Stypky ("Farmářům", "Čaruj"), které se shodou okolností v podobném čase obdobně připomínaly také Miraiem Navrátilem a Ewou Farnou ("Dobré ráno, milá") i na souběžně konaném frýdecko-místeckém FM City Festu. Kouzlo mimořádné osobnosti české hudební scény zkrátka stále neslábne, i proto se ostatně ve stejné hale všichni zmínění už brzy sejdou na chystané Poctě Davidu Stypkovi pro velký zájem hned nadvakrát.

Marek Ztracený ale mezitím neztrácel čas a ve VIP sekci se vydatně fotil a podepisoval. I na tom, jak se za celý den nezastavil, bylo vidět, že podobné akce musí být nejen pro všechny z organizačního týmu, ale především pro něj samotného obrovský záhul. Jen stěží si lze představit, kolik musí dát práce takový program vymyslet, zorganizovat, postavit, domluvit se se sponzory, stánkaři, ale i s pronajímateli pozemků a nakonec na něm ještě většinu dne v různých rolích vystupovat. O to bolavější potom je, když návštěvníkům i přes všechnu snahu pořadatelů pokazí zážitek z mimochodem velice dobře nazvučené scény nekonečné fronty, především tedy ty na alko i nealko.

Jak už ale ukázaly koncerty v Edenu, na nichž se na druhém a třetím představení podařilo velice rychle vyladit problémy s obrazovkami a konfetami z toho prvního a v mnoha směrech nezapomenutelného, dá se očekávat, že i zde se hrdý Šumavák a pověstný perfekcionista postará o to, aby další zastávky turné, na které se i spolu s Prahou podařilo dohromady prodat neuvěřitelných 160 tisíc lístků, proběhly k naprosté spokojenosti příchozích.

Hlavní pódium pro návratové turné s nezvykle skloněnou prostřední promítací plochou a také program jako takový byly samozřejmě prostší, než jak si je pamatujeme z koncertů v halách. Chyběli jak Marta Jandová, Karel Roden či Richard Genzer, tak i velkolepá show, s níž se v násobně větších prostorech pochopitelně pracuje úplně jinak. To ale není výtka, do určité míry skromnější podmínky se daly očekávat - a kdo by na Výstaviště dorazil s tím, že chce trumfnout zážitek z Edenu či O2 aren, patrně nemá všech pět pohromadě.

A tak i když se nabízelo, že památné koncerty se překonat nepodaří, neboť to ani nikdy nebyl záměr, pořád se dařilo přinést dostatek novinek pro to, aby se návštěvníci, kteří už zpěváka mnohokrát zažili v minulosti, nenudili a stále zažívali něco nového. Třeba hned ze startu, když koncert otevřel písní "Originál" a fanoušci jej poprvé spatřili až na vrcholu ocelové konstrukce, z níž krátce nato vystřelil barevný dým.

Nebo když při "Stůj při mně dál" pronesl tentokrát proslov o svém koncertním návratu a lásce k fanouškům, čímž skladbě věnované všem rodičům dodal kromě nových projekcí zobrazujících fotky svých příznivců také zcela nový rozměr jak kvůli svému vlastnímu otci, tak i kvůli divákům čekajícím na jeho comeback. Zcela nové záběry na projekcích ostatně hrály roli v naprosté většině programu, obzvlášť se povedly například při drobnými plameny doprovázené "Povolání syn".

Nový prvek v programu zařídil i jediný host, originální básnířka Kateřina Pokorná vystupující pod pseudonymem Svojost. Ta se proslavila dojemnou básničkou o tátovi v reality show "Česko Slovensko má talent", kde jí Leoš Mareš zmáčkl zlatý buzzer. A není divu, že po jejím výkonu Ztracený prohlásil, že "má husí kůži až na zadku". Vždyť kdo jiný než právě člověk disponující talentem psát nejen o lásce trefně a srozumitelně zas a znovu tak, aby se s tím publikum vždy dokázalo snadno ztotožnit, by měl chápat, jak silná někdy slova dokážou být. Pokorná tak do jeho programu naprosto přirozeně zapadla, dojala a nezbývá než si počkat, jak se svou rozjíždějící se kariérou naloží dál.

Mezi nové prvky letošní show ale patřila i chvíle, kdy si na "Moje milá" někdejší nositel trojek z chování vytáhl na pohyblivou plošinu jednu z fanynek a zpíval jí na houpačce. Pronesl u toho, že má v areálu manželku, načež připravený kameraman bryskně zabral na moment jeho Marcelu. Přesně takové detaily, kterých si mnozí ani nevšimnou, ukazují, jak interpret nad svými koncerty přemýšlí a jak je má po necelých dvaceti letech na scéně čím dál tím víc vymakané.

Cenné jsou všechny výše uvedené nové prvky i proto, že zatím nevydal nové album, u nějž bývá čerstvě vymyšlená show zavedeným zvykem, ale pouze se vrací, což by jiní interpreti odbyli na chlup stejnými koncerty, s nimiž se loučili - podobných případů známe v České republice i v zahraničí tisíce. I za to mu náleží pochvala.

Nechyběly však ani už tradiční propriety jeho show - barevné konfety, výlety do publika, dýmovnice na kytaře Patrika Bartka, drobný ohňostroj v závěru, světelné choreo s mobily při songu "Vítr do plachet", a nově dokonce i drobné bublinky na projekci při stejném hitu. I takový detail dokázal pobavit - pokud jste totiž viděli dokumentární film "Marek Ztracený: Cesta do Edenu", kde se nad nápadem svých kolegů pohrávajících si s bublifukem vytočil do vývrtky, museli jste se při pohledu na jeho scénu na Výstavišti minimálně pousmát.

Slibnou tečkou slibující velké věci se stalo lákání na Koncert koncertů v roce 2026, který se dle slov protagonisty odehraje na legendárním místě, na němž se tři dekády nekoncertovalo. Nějaké nápady, o jaké prostory by se mohlo jednat, už máme, nechť si ale zpěvák užije odhalení celé akce přesně tak, jak to od začátku zamýšlel.

V každém případě lze o v pořadí druhém koncertě na Výstavišti prohlásit, že na něm brzy pětinásobný Slavík připravil pro své příznivce strhující odpoledne a večer plný hitů, za který ho lze určitě pochválit. Chyběl mezi nimi snad jen nestárnoucí a nadčasový kousek "Něco končí".

A i když se stále rostoucí popularitou zpěvák mnohým nemusí být po chuti, což je přirozené a v pořádku, při pohledu na domácí scénu lze jen těžko ukázat na jiného zdejšího sólového mainstreamového umělce, který by momentálně zvládl uspořádat podobně ambiciózní turné a prodat na něj obdobné množství vstupenek. Ztracený zkrátka momentálně je nejoblíbenějším interpretem ve své kategorii. A jelikož si tuto roli za těch čtyřicet let, co chodí po světě, poctivě odmakal, je fér mu ten úspěch přát.