Jediná česká kapela letošního programu to v půl jedenácté dopoledne skutečně neměla úplně jednoduché. Pršelo, fanoušci se po náročné noci teprve trousili, a Vanaheim se tak museli skutečně činit, aby získali jejich pozornost. To se jim ale nakonec docela podařilo a na tuzemské poměry nabídli konkurenceschopnou show, dobrou práci s diváky a přes ne zcela ještě vypilovaný repertoár tesaný v rysech melodického metalu dokázali několika skladbami, včetně eponymní "Vanaheim" či mytologické "Jörmungandr", zaujmout.

Miracle Flair ze Švýcarska sehráli roli náhradníků za zrušené vystoupení libanonských deathmetalistů Kimaera. Přestože fungují už od roku 2008, jejich symfo metal zněl jen jako destilovaný průměr bez příchuti. Zpěvačka Nicole Hartmann se sice snažila, ale najít nějaký záchytný či pamětihodný bod vystoupení téměř nejde. Ač frontmanka občas pronesla pár běžných frází, napojení na fanoušky vázlo a skladby nenabízely nic, pro co by si je diváci měli zapamatovat.

To milánští metalisté Frozen Crown, věrně oděni v černé, na to šli mnohem energičtěji a pódium si podmanili takřka okamžitě. Zpěvačka Giada Etro sice občas bojovala s intonací, jinak ale bylo jejich zapálení nakažlivé.

V Itálii ještě zůstaneme, byť se geograficky posuneme mnohem více na jih. Na pohled byste Elvenking na rodáky ze Sicílie netipovali. Do Plzně totiž přivezli své spojení power metalu s folkovými prvky, které zahrnují použití houslí a dalších akustických nástrojů. S parožím na hlavě pak připomínají spíš severské zástupce žánru, navíc v textech se často opírají o různé mytologické či fantasy příběhy.

Naživo představili několik svých letitých skladeb i novinky z letošní povedené nahrávky "Readers Of The Runes - Luna". Housle sice, jak je bohužel u metalových koncertů zvykem, trochu zanikaly, ale jinak se amfiteátrem linuly příjemné folkové i powermetalové zvuky.

Nic moc složitého oproti nim nevymýšlejí švédští heavymetalisté Dynazty, kteří čerpají z tradičního pojetí žánru a ve svých písních ho jen lehce ukotvují do současného zvuku. Otevírák "In the Arms of a Devil", svižná "Natural Born Killer" či letošní novinka "Game of Faces" každopádně roztančily a rozparádily nažhavené publikum, které přes vytrvalé deště zůstávalo stále na značkách.

Ty ale postupně přece jen spěšně opustilo s nástupem gotiků Lord Of The Lost. Ne že by o německou partu nebyl zájem, ale po druhé skladbě "I Will Die In It", kterou navíc formace zahrála naživo vůbec poprvé, se strhla asi největší apokalypsa dne. Označení déšť či průtrž nedokáží věrně popsat, co se během několika okamžiků spustilo. S tóny písní "We're All Created Evil" a "The Love of God" postupně opouštělo areál stále větší množství promoklých fanoušků. Jen ti nejodolnější si tak mohli vychutnat třeba zdařilý cover "Smalltown Boy" od synthpopových Bronski Beat.

Vystoupení dánsko-švédských Amaranthe musel autor článku vyměnit za suché oblečení, a na pódiu se tak mezitím objevili žádaní skotští piráti Alestorm, v jejichž čele neochvějně stojí Christopher fucking Bowes. Ten se už v areálu objevoval od předchozího dne a s úsměvem se fotil s fanoušky. Do Evropy přijel se svojí kapelou teprve před pár dny z dalekého Japonska, kde absolvovali krátké turné.

Pódium tradičně zdobily dvě obří nafukovací kachničky a od prvních chvil se pod ním rozpoutala fanouškovská bouře. České publikum Alestorm miluje, přestože se už dávno odklonili od tradičního power metalu ke spíše pivnímu zábavovému rocku s metalovými kytarami. Jednotlivé skladby zdobila především jednoduchost a zpěvnost v refrénech, zatímco samotný Bowes toho už moc zpívat nemusel. Spíš svým chrapotem pronášel absurdní texty o zombiích ("Zombies Ate My Pirate Ship") či alkoholu ("Pirate Metal Drinking Crew").

Program se přehoupl do svého finále a po půlhodinové pauze a o několik kvalitativních stupínků výše nabídl hlavní hvězdy dne. Kreator dovezli impozantní pódiové rekvizity v podobě obřích hlav ďáblů a děsivých oběšenců v rudém hávu, visících ze stropu stage. Muzikanti se tradičně s ničím příliš nepárali a uháněli skrze své thrashmetalové fláky vpřed.

Ve svém setlistu kombinovali novější pecky (jako "Hail to the Hordes" nebo "Hate Über Alles") s těmi fousatými. Při "Betrayer" z alba "Extreme Aggression" lídr Miland "Mille" Petrozza zavzpomínal na rok 1989, kdy deska vyšla, a vyzval fanoušky, aby pařili jako za oněch časů.

Kromě klasik "666 - World Divided" či "Phantom Antichrist" zazněly i raritnější, ne zcela běžně hrané kousky "Total Death" nebo "Renewal", a koncert Kreator tak i díky tomu získal punc jedinečnosti. Počasí se už po náročném dni naštěstí umoudřilo a nechalo fanoušky chvíli vydechnout. Němečtí titáni žánru potvrdili role sobotních headlinerů a představili se v nebývale silné formě.