Kapela Zrní rozzářila Modlitebnu

Kladenská alternativní skupina se ráda nechává unášet atmosférou malých koncertů. Ty tvoří ojedinělou kulisu a formace je s publikem vždy prožívá jinak. Nikdy jsem nezažila dvě stejná vystoupení - mění se to, co muzikanti hrají, a přinášejí i nejen méně známé skladby, ale také místa, kde vystupují.

Jako další zastávku si vybrali Modlitebnu na Korunní, kde působí Vinohradský sbor Českobratrské církve evangelické. Udělalo mi to radost - sama k tomu mám blízko, protože se hlásím ke stejnému vyznání. Moje srdce zaplesalo nad prostorem s prosklenou stropní tabulí z (retro) luxfer. Čelo zdobila série pěti biblických obrazů, které vytvořil Miroslav Rada. Shodou okolností jedno z jeho děl máme i na faře v Proseči, odkud pocházím. (Zpěvák Unger bydlí o pár vesnic vedle.) Rada má pro mě specifický rukopis, který poznám podle větších chodidel na jeho postavách. Ale zpět k jinému umění - tentokrát hudebnímu.

Ačkoliv jsem Zrní viděla už mockrát - od buskingu u Lennonovy zdi po střešní koncerty, nebo třeba ve vyprodaném Foru Karlín a na Colours of Ostrava s Janáčkovou filharmonií - v kostele jsem je zažila poprvé. Bicí tam vymění za cajon, synťáky nechají doma a všechno zní mnohem syrověji. Tento koncert v Modlitebně přidali do programu turné poté, co před týdnem vyprodali Kostel Pražského Jezulátka. Hned následující den pak zamířili do moravské metropole.

Úvod patřil doslova kostelnímu duchu. "Když se ztratíš" doprovázeli Ondřej Slavík a Jan Caithaml na varhany v přízemí, zatímco trio Honzů (Unger, Fišer, Juklík) zpívalo na kůru. Znělo to nadpozemsky. Klip k písni se ostatně také odehrává v kostele, takže to dokonale zapadlo. Zůstali tam i na druhou skladbu "Mír, déšť a odpuštění". Kde jinde zpívat o odpuštění než právě v takovém prostoru, navíc o dešti, když ten den pršelo. Frontman při zpěvu gestikuloval jako dirigent. V závěru písně sešli ze schodů po obou stranách mezi lavicemi a došli k improvizovanému pódiu. Osvětlení doplňovala modře nasvícená postavička Hrdiny.

Mezi skladbami prakticky nemluvili. Jen před "Hýkalem" si povzdechli, že pokaždé hledají, jak tuto písničku uchopit akusticky. Tentokrát to vymysleli skvěle a zapojili i publikum, které mělo zazpívat pár úvodních slov. Při "Vypravím se za tebou" zpěvák bubnoval na láhev Vincentky. "Satelity" odehráli jen s houslistou Fíšou, aby vynikl akustický doprovod. V "Silnici od ní" si pohráli s dynamikou - ztišili se tak, až to zpěváka znejistilo. Na závěr písně "Jiskřící raketa TOTO" se opět přesunuli na kůr, kde zazněl song "Nízko letí ptáci". Cait začal hlubokým kostelním zpěvem a Unger na druhé straně popichoval zbytek kapely gesty.

Na přídavek sešli ještě dolů a překvapili novinkou "Polárka". Původně jsem myslela, že se bude jednat o předěl před nějakou osvědčenou hitovkou, ale spletla jsem se. Možná to odkazuje na novou desku, která by měla vyjít příští rok. Tleskalo se vestoje. Kdo ví, jestli to bylo prostorem, ale nikdo neskandoval: "Ještě jednu!" Já potichu prosazovala "Rychtu", ale tohle přání mi skupina nesplnila.

Přesto šlo o krásný a nezapomenutelný zážitek. I když zhruba šestiletá holčička to viděla úplně jinak...