Ještě než se na pódiu začaly dít divy, objevila se na něm dvaadvacetiletá anglická písničkářka Alessi Rose, která Duu Lipu doprovází na jejím turné. Hudebnice, která svým stylem na pomezí indie popu a pop-rocku může připomínat například Holly Humberstone, se společně s bubeníkem, kytaristou a klávesákem trochu mačkala na malé části pódia jim vyhrazené, i tak ale dokázala přítomné velmi slušně rozproudit, a to dokonce do té míry, že při "Don’t Ask Question" se hala poprvé rozzářila ledkami mobilních telefonů. Vedle starších skladeb ze dvou ípíček si vyzkoušela i reakci na aktuální singl "Same Mouth" a i přes to, že v některých momentech působila možná až příliš afektovaně, dočkala se po zásluze nejen v jeho případě bouřlivého ohlasu.

Samozřejmě vše je relativní, protože význam slova bouřlivý diváci naplnili teprve ve chvíli, kdy nastoupila na pódium hlavní hvězda včera. Stalo se tak po relativně velmi rychlé úpravě pódia a poměrně dlouhém intru, kterým jeho autoři z Luke Hall Studios naznačili, kterým směrem směřoval jejich vizuální koncept. Za zvuků ambientní melodie se promítací plochy rozzářily vlnami rozbouřeného moře, které symbolizovaly vodu. Další živly jako země, vítr a vzduch se pak ukázaly v dalším průběhu koncertu a občas se i vzájemně prolínaly.

Hlavní část show byla stejně jako základní elementy rozdělena do čtyř částí, z nichž byla každá trochu jinak koncipovaná a příslušel jim i jiný kostým, do kterého se albánská zpěvačka zahalila. Tu první odstartovala v saténovém korzetu od Jeana Paula Gaultiera a hned na úvod nasadila těžký kalibr v podobě "Training Season". Že to oblečením a projekcemi nekončí, napověděla první série pyroefektů a hlavně šest tanečníků a šest tanečnic, kteří zpěvačku opouštěli pouze výjimečně. V následující "End Of An Era" ji například zahalili do andělských křídel a začali předvádět svůj um. Ač invence jejich choreografie nedosahovala těch od Michaela Jacksona a preciznosti jeho sestry Janet, provedení a jejich synchronizace byla ve všech okamžicích i tak obdivuhodná a v současné době už málo vídaná.

Pokud by si někdo myslel, že toho je už na první dvě písničky dost, pak by se mýlil. V následující "Break My Heart" jsme se dočkali prvních konfet červené barvy a v následující "One Kiss" znovu, tentokrát ovšem různobarevných. Už v tento moment se celá hala zvedla a začala tancovat, protože nejen hudebně se O2 arena poprvé proměnila v taneční klub.

Právě v ní architekti z týmu TAIT, kteří mají za sebou spolupráci s Justinem Timberlakem, Kacey Musgraves nebo Beyoncé, výrazněji naznačili, co pro tuto show vlastně připravili. Základ pochopitelně tvořila hlavní, dvouúrovňová scéna tvořená opět vlnami spojujícími se do kruhů, kde na té vyšší úrovni hráli muzikanti a stála malá platforma. Nižší pak byla vyhrazená samotné zpěvačce a tanečníkům. Do publika vybíhala rampa zakončená malou kruhovou scénou, nad níž visel světelný park. Právě při "One Kiss", kdy na malé scéně Dua Lipa tancovala společně s tanečníky, se spustila těsně nad lidi na ploše čtveřice světel a za pomocí laserů a dalších světelných efektů započala ta správná párty, jež zároveň uzavřela první část vystoupení.

Druhou část, pro níž kostyméři zvolili rudý celotělový pyžamový úplet z dílny Valentina, odstartoval song "Whatcha Doing" a tanec s židlemi. O tom, kolika hity a jakého kalibru zpěvačka aktuálně vládne, vypovídá, že už jako následující písničku nasadila megahit "Levitating", po němž na chvíli zmíněnou párty přerušila.

Kdo měl do této doby pocit, že Dua působí trošku odtažitě, či možná jen plně ponořená do show, následující momenty ho překvapily - přinesly totiž velkou změnu. Po zmíněném songu se objevila před přední řadou a začala si s lidmi povídat a fotit. Trvalo to poměrně dlouhou dobu, protože tak činila celou cestu k menší scéně, kde už na čekali hudebníci, s nimiž spustila "These Walls". Jednalo se o jednu z mála chvil, kdy se dostali do popředí, jinak stáli spíše v pozadí, nicméně o hudební doprovod se starali naprosto s přehledem. Náležitou atmosféru písničky měl na svědomí také ze stropu spuštěný a mírně nakloněný světelný ledkový kruh, dodávající malému pódiu větší intimitu.

Po "These Walls" přišel asi jeden z nejpřekvapivějších a v médiích i na sociálních sítích nejzmiňovanějších momentů celého koncertu. Po vzoru některých svých kolegů se Dua rozhodla zazpívat písničku interpreta pocházející z té dané země. Ve Francii padla volba například na "Moi... Lolita" Alizée či "Get Lucky" Daft Punk, v Německu předvedla "99 Luftballons" od Neny a v Austrálii kupříkladu "Never Tear Us Apart" INXS. Pro první pražský večer zvolila "Na ostří nože" Ewy Farné a nutno říct, že způsob, jakým ji zvládla nejen, ona ale i doprovodné zpěvačky, byl naprosto neskutečný. Nejen že ji skvěle zazpívaly, ale dokonce šlo rozumět i textu a překvapivě i písmenku ř.

Nutno dodat, že ani v jednom případě dosud nezazpívala jednu coververzi dvakrát, a to ani v případě, když vystupovala na jednom místě dva večery po sobě. Návštěvníci středečního koncertu tedy mohou s napětím čekat, co z pódia zazní.

Po následující skladbě "Maria" se show přehoupla do třetí - disco - části. Uvedl ji malý trénink, u něhož si permanentně stojící hala mohla vyzkoušet ty správné pohyby vhodné pro "Physical". Vzhledem k tomu, že drtivou část publika tvořily slečny, dámy a ženy ve věku od osmnácti do pětačtyřiceti, rozhodně padl na úrodnou půdu. Vše navíc podpořila i kompletní sestava tanečníků držící v rukou poměrně dlouhé LED tyče.

Dua Lipa, která pro tuto část zvolila flitrované kozačky a minišaty s třásněmi od The Attico, pokračovala v rychlém sledu s "Electricity". Při "Hallucinate" jsme se přesunuli na EDM festival a teprve v tomto momentu světelný park ukázal s lasery pokrývajícími celou halu naplno své možnosti. Po "Illusion" se diváci přesunuli prostřednictvím intermezza k divokým koním do Maroka a zároveň do čtvrté, závěrečné části, která vůbec poprvé a naposledy přinesla na svém začátku malé zklidnění.

Klidní ale rozhodně nemohli zůstat přítomní pánové, kterým ve "Falling Forever" a "Happy for You" nachystala velmi podmanivý pohled, vycházející z průhledných krajkových šatů od Balenciaga s výstřihem ve tvaru srdce a splývavou asymetrickou sukní, která byla na jedné straně kratší, aby odhalila punčochy sahající až ke stehnům. Působila v nich jako sexy nevěsta a ve chvíli, kdy při "Love Again" vstoupila uprostřed haly do ohnivého kruhu, bylo jasné, že je i anděl s ďáblem v těle.

Během této písničky se navíc spustil ze stropu výtah, do nějž protagonistka nastoupila, na cestu dostala slušivý bílý kožich (o něco kratší, než nosíval Leoš Mareš) a na malé plošině vystoupala blíže ke střeše arény. Zůstala tam i pro následující "Anything For Love" a z této výšky si mohla užívat hlediště ozářené tisícovkami LED diod mobilních telefonů. Sama zpěvačka si pak z této pozice dirigovala ovace publika. Následující "Be The One" uzavřela základní část koncertu.

Nutno podotknout, že ačkoli v úterý do vysočanské haly rozhodně nedorazili žádní studení čumáci a všichni po celou dobu vystoupení vytrvale tleskali, zpívali, tancovali a bouřili, zde jako by jim najednou došel dech. Ne že by po jejím odchodu ze scény nastalo úplné ticho, ale přece jen po takto vášnivé atmosféře bych čekal hlasitější vyvolávání a vytleskávaní přídavků.

Naštěstí i poněkud slabší odezva publika stačila k tomu, aby se Dua vrátila znovu na scénu, tentokrát v černém body se zlatými řetězy od Chanela. V tu chvílí začala jedna velká diskotéka, při níž opět lítaly ze čtyř světových stran droboulinké konfety různých barev, halu protínaly laserové paprsky a tanečníci společně s hlavní hvězdou předváděli svůj um. O tečku za skvělým večerem se pak postaral megahit "Houdini", ohnivý vodopád a především sama zpěvačka.

Dua Lipa své balkánské kořeny prostě nezapře, i kdyby náhodou chtěla. Jakože určitě nechce. I na své první zastávce v Česku ukázala, že chce na pódiu nechat maximum; celou dobu totiž nejen zpívala, ale také precizně tančila, bavila a dávala do všeho neskutečnou porci energie, kterou přenášela na všechny příchozí - byť na někoho mohla působit příliš tvrdošíjná a profesionální. Vším, co ale tento večer předvedla, jasně dávala najevo, že míří daleko výše a halové koncerty jsou spíše oťukováním terénu pro časy příští. Tato dáma prostě míří na daleko větší scény a prostory, jak už koneckonců dokazuje v Anglii, kde v červnu vystoupí hned dvakrát ve Wembley a na Anfield.

Po úterním zážitku lze jednoznačně prohlásit, že se zařadila mezi ty nejlepší koncertní hudebníky. A jestli bude i nadále chrlit hity s takovou kadencí, může se ve velmi krátkém horizontu dotknout samotného vrcholu. Potenciál k tomu má takřka nekonečný.