Jestliže pravidelně sledujete výroční hudební ceny všeho druhu, od MTV VMA a MTV EMA přes Grammy či Billboard Music Awards až po Brit Awards a mnohé další, je vysoce pravděpodobné, že jste na jméno Karol G už někdy narazili. Mezi vystupujícími i oceněnými se objevuje stále častěji.

V opačném případě jste ji ale možná ještě nezaznamenali. Pak jste tady správně - možná totiž právě čtete první článek v češtině, který se jí bude obsáhleji věnovat. Ostatně na musicserveru se nám zatím objevila jen ve třech textech, a to ještě okrajově - dvakrát šlo o Nové desky a jednou o pravidelné zpravodajství z českých rádiových hitparád.

A ani naše ctěná konkurence se jí dosud nezabývala, v řadě případů jste při zadání jejího jména do vyhledávače na webu nenarazili vůbec na nic. Alespoň žánru jako takovému se obsáhleji věnoval jen náš sesterský časopis Full Moon. Zatímco tedy v Česku můžeme hovořit o naprosto neznámém jménu, ve světě všude kolem nás se ale jedná o interpretku, která vyprodává stadiony. Co za tím vězí? Na to se pokusil najít odpověď streamovací gigant Netflix, který 8. května uvedl dokument "Karol G - Tomorrow Was Beautiful".

Bezmála dvouhodinová sonda v režii Cristiny Costantini ukazuje zpěvačku v klasickém hudebním dokumentu, v němž najdete všechny obvyklé životní události - vyrůstání v chudobě, mnohá odmítnutí, neúspěch v lokální verzi X Factoru, problémy s vydavatelstvím i nějaká ta traumata. A také spoustu pláče, neboť protagonistka dříve vystupující pod vlastním jménem Carolina Giraldo (avšak už bez příjmení Navarro) nijak nezastírá, jak emotivní je, a nebojí se ukázat, co všechno ji v životě dojímá.

Chybí snad jen pořádný boj či konflikt, kdy máte zvlášť v porovnání například s nedávno zveřejněnými dokumenty o Anně K. či Lewisovi Capaldim místy pocit, že těch překážek na cestě zase tolik neměla. Pokud tedy nepočítáme pokusy o znásilnění nebo ve snímku lehce naznačenou hormonální léčbu, z níž se zdá, že Karol G ve svých čtyřiatřiceti letech trpí podobnými problémy jako Bebe Rexha.

Rozhodně ale potěší skutečnost, že film nabízí české titulky i k samotným písničkám, a tak máte možnost i bez znalosti španělštiny porozumět tomu, o čem vlastně Kolumbijka zpívá. Díky tomu pochopíte, že její úspěch do určité míry tkví i v tom, že mnohdy ve svých skladbách kritizuje muže a obviňuje je z nepovedeného vztahu, což - jak už víme například od Taylor Swift - je téma, s nímž se dokážou ztotožnit ženy po celé planetě.

A také se tak děje, díky čemuž si držitelka jedné normální a šesti latinských Grammy podmanila na zatím posledním a čerstvě skončeném turné ke čtvrté studiovce "Mañana Será Bonito" (zde se zrodila inspirace pro název dokumentu) dokonce i fotbalové stadiony. A i tak má stále problém být šťastná.

Většinu času tak sledujeme přípravy na její první stadionové turné a žasneme nad tím, že na ni běžně chodí i devadesát tisíc lidí. Na koncertech má živou kapelu a spoustu tanečníků, nad nimiž coby extrémní perfekcionistka bdí dnem i nocí, a diváci u toho ječí a mávají blikajícími náramky, které zpopularizovali Coldplay. Koncerty pro tak obrovské množství fanoušků ve státech Latinské Ameriky zdaleka nejsou výjimkou, ostatně Shakira, Lady Gaga, Thalia, ale i zmiňovaní Coldplay by mohli vyprávět.

Když se dokument snímaný po celém světě ve svém závěru přesune do Evropy a dle očekávání skončí šňůra v Madridu, kam na rodačku z Medellínu dorazilo celkem 260 000 fanoušků, čímž se tamní stadion zaplnil čtyřikrát za sebou, tedy nejčastěji v celé jeho historii, bere to dech. A vyprodáno bylo všude - Londýn, Amsterdam, Curych, Berlín... vyberte si. Kamkoliv se Karol G vydala, tam ji vítaly plné arény, čímž se její turné stalo historicky nejúspěšnější koncertní sérií latinskoamerického umělce v Evropě v dějinách.

Je vážně obdivuhodné sledovat, jakým fenoménem se partnerka kolumbijského zpěváka Feida v posledních letech stala. Tím spíš, když její jméno v České republice znají jen ti nejzarytější hudební příznivci, neboť reggaeton zde stále nemá tradici. Když už se někoho na největší žánrové hvězdy zeptáte, budete rádi, pokud vám dotyčný vyjmenuje alespoň Rosalíu, Bad Bunnyho, Alvara Solera, Daddyho Yankeeho a snad ještě Rickyho Martina či Enriqua Iglesiase, byť tam už se o jejich zapadnutí do tohoto stylu dá s úspěchem pochybovat.

Dokument o Karol G přibližuje českému divákovi nejen ji, ale i celou reggaetonovou scénu. Pokud je tomu otevřen, dozví se více o žánru, o němž dosud možná neměl ani ponětí. Nejenže budete mít po zhlédnutí "Tomorrow Was Beautiful" chuť dát další (nebo možná i úplně první) šanci zpěvaččině hudbě, ale především už si ji samotnou nikdy nespletete.

Latinskoamerická scéna je bohatá a vedle Anitty, J Balvina, Burna Boye, Becky G, Malumy, Ozuny a mnohých dalších nabízí svět, v němž se sice může zdát, že všechny písničky znějí velice podobně, přesto stojí za to ho objevovat. Recenzovaný snímek v tomto rozšiřování obzorů bez jakýchkoliv pochyb velmi pomůže.