Hudební historie zná samozřejmě spoustu rozpadů, následných reunionů, odchodů a opětovných příchodů muzikantů. Fanoušci na tom vydělají nejvíce tehdy, když se rány zahojí a staré se bez zlé krve spojí s novým. Příkladem budiž nyní rozsáhlé sestavy kytarových matadorů Iron Maiden či Helloween.

Příznivci změny nesou různě, podle obliby muzikantů - třeba bubeníci a basáci nikoho nezajímají (sorry!) - nejtěžší a nejvíce viditelné, respektive slyšitelné, jsou rošády na postu zpěváka či zpěvačky. Jenže co se skupinou dál, když její hlas odejde navždy?

Emoce, které v těchto případech víří hlavami hudebníků i fandů, dosahují mnohdy extrémních hodnot. "Chestera nikdo nikdy nenahradí!" Jasně, že ne. Ale proti nové éře Linkin Park s Emily Armstrong snad nejde nic namítat. Kapela si dala několik let oddech, nechala rodinu i své posluchače vyrovnat se se zármutkem a vrátila se v nové podobě, kdy může připomínat staré hity a zároveň mířit do nové budoucnosti.

A pak tu máme nejen v Česku milované Roxette. Zatímco zlom v kariéře výše zmíněné americké formace přišel náhle a šokem, boj Marie Fredriksson s nemocí s ní její fanoušci prožívali mnoho let. Podporovali ji i ve chvílích, kdy na koncertech předváděla jen zlomek svých někdejších výkonů. V roce 2016 přestala koncertovat úplně a o tři roky později zemřela.

Jenže co její parťák Per Gessle? Autor naprosté většiny repertoáru? Jakkoli Marie tvořila nedílnou součást švédského dua, přece jen v něm fungovala v podstatě jako zpěvačka a většinu ostatního na svých bedrech nesl její kolega. Pár let se protloukal jako sólista, oživil svou kapelu z mládí a připomínal odkaz Roxette na menších koncertech.

A nyní se rozhodl jít do toho zase naplno. Spojil se se švédskou hvězdou Lenou Philipsson a pod hlavičkou Roxette In Concert vyrazili do velkých hal - v listopadu vystoupí i v pražské O2 areně. Může mu to někdo zazlívat? Samozřejmě může - protože Marii nikdo nenahradí!!! -, ale třeba já jsem s tím naprosto v pohodě.

Hudba, kterou milují miliony posluchačů, má žít dál. Per do Roxette vložil celý svůj profesní život a má právo prapor skupiny nést i nyní. Nejde o žádné přiživování se na bývalé slávě, ale naopak o udržování odkazu formace, na jejímž úspěchu měl obrovský podíl. Marii opravdu nikdo nenahradí, ale i ona by určitě měla radost z té spousty lidí, kteří si zase budou zpívat její písničky.