Je až k neuvěření, kolik různých výběrů, koncertních záznamů, remasterovaných či dříve nepublikovaných nahrávek spatřilo světlo světa od poslední řadové studiovky Deep Purple "Abandon" (1998). Když bychom počítali i odlišné verze z různých koutů světa, dospěli bychom k neuvěřitelným čtrnácti oficiálním kompaktům. Pozoruhodné je, že většina z nich zaznamenává, ať přímo nebo reprodukovaně (viz znovu nahraný "Concerto For Group And Orchestra - Live At The Royal Albert Hall"), materiál z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. To, co pánové dělají v současnosti, jakoby snad ani nechtělo být příliš protlačováno. Inu ten, kdo bude mít srovnání takového koncertu "California Jam" (1974) s aktuální studiovkou "Bananas" - obě desky vycházejí letos, jistě se marketingové strategii pokud možno vydělat hlavně na tom, co už je nenávratně pryč, nepodiví.

Rádo by se o desce "Bananas" hovořilo jako o překvapení, se kterým Deep Purple po pěti dlouhých letech oslnili. Rádo by se i přálo novému klávesistovi Donu Aireymu, který vystřídal předposledního zakládajícího člena Jona Lorda (jediný bubeník Ian Paice zatím prošel všemi sestavami). Jak známo, případné pnutí, které mezi muzikanty panuje, chtě nechtě oslabuje i samotný tvůrčí proces, občasná změna sestavy tedy může hudbě jako takové spíš pomoci (jak se koneckonců Deep Purple ve své historii několikrát přesvědčili). Rádo by se zkrátka nové album mělo rádo. Ale moc dobře to nejde. "Bananas" je ve skutečnosti jen velmi průměrným pokračovatelem onoho "soft hardrocku", se kterým Deep Purple prolezli devadesátými lety.

Album je to v nejvíce přející náladě s minulými třemi deskami srovnatelné, v žádném ohledu ale nadprůměrné. Nadějná vlna, která se po dost vyměklé záležitosti "The Battle Rages On" (1992) v půlce devadesátých let zvedla s deskou "Purpendicular" (1996) a ještě se jakž takž udržela na "Abandon" (1998), během pětileté pauzy opět spadla do dost podobných vod, odkud vzešla. Ve jménu unaveného a líného pop metalu s převažujícím středně rychlým tempem, který byl na "Purpendicular" téměř vymýcen návalem čerstvé energie, lehkostí a muzikantskou nápaditostí, se odehrávají také poslední "banány".

V lepším případě jsou písně odsud podobné těm z minulých desek. Úvodní "House Of Pain" navozuje iluzi volného pokračování "Abandonu" (na něm by se ztratila i titulní "Bananas"), vzácně svěží "Picture Of Innocence" má svůj předobraz už na "Purpendicular", "I Got Your Number" připomíná práci s kontrastní dynamikou typickou pro "Perfect Strangers", romantická "Never A Word" má příjemně naivní atmosféru prvních alb z konce šedesátých let. Vedle nich leží tuctové výplňovky bez výraznější atmosféry - z těch rychlejších například "Sun Goes Down", za ploužáky jmenujme "Haunted", píseň jak vystřiženou z (dodnes ani CD bazary neprodejné) Gillanovy sólovky "Naked Thunder" (1997). Záchvěv čehosi dosud u kapely nepoznaného se objeví pouze jedinkrát, u svižné "Doing It Tonight", která vedle ostatního materiálu vyznívá dík jednoduchému využití efektových krabiček neobvykle moderně - kéž by ji pojali jako hozenou rukavičku další desce.

O Donu Aireym snad jen to, že Deep Purple nikam neposouvá (což se například o relativně novém kytaristovi Steve Morsovi říct nedá). Tam, kde vytváří doplňující plochy, působí jako nápodoba Jona Lorda, kde má sólovat, vypadá jako jeho ne příliš pilný student. Má evidentně spoustu elánu a do sól je celý natěšený (i prsty má vcelku rychlé, jak ukazuje v exhibičním duetu s Morsem v "Bananas"), některé výstupy, zejména ty s čistým piánem (viz. "Razzle Dazzle") však vypadají jako výsměch všemu minulému. A to nemusí být řeč zrovna o Lordově genialitě z "Concerta For Group And Orchestra".

Co s "Bananas"? Skalním příznivcům nebude deska dělat v domácí kolekci ostudu (přiznejme, pokud tam vydrželo ještě CD "Slaves & Masters" /1990/, měly by "Bananas" dostat pozlacenou přihrádku). Těm, kdo si vybírají a některé kousky po čase vyřazují, patrně "Bananas" ve sbírce dlouho nevydrží, těm, kdo udržují fakultativní, především koncertní, styk s Deep Purple (tam ještě alespoň před třema roky vše fungovalo, jak má), by snad mohlo stačit "Bananas" poslechnout na návštěvě u prvně jmenovaných.