Bad Boys Blue začali svou kariéru v roce 1985, její tři členové se narodili na odlišných místech v Americe, ale nakonec je nějaká náhoda přivedla do německého Kolína nad Rýnem, kde se našli a založili skupinu. Každý měl trochu jiné hudební začátky, ovšem jejich společným cílem se stala diskotéková hudba. Nicméně na diskotéce se v té době hrálo všechno možné, i kapely, které se dnes už dostaly do úplně jiných dimenzí. Bad Boys Blue však vždycky zůstali věrni svému žánru, se kterým začali. Ani v současnosti nemůžete přehlédnout, že tahle skupina už má hodně za sebou.

Na jejich novém albu "Around The World" (tentokrát jsou Bad Boys Blue už jen ve dvou) najdete taneční disco hudbu, jakou můžete třeba klidně zaměnit s Modern Talking. Že by byla deska úplně zastaralá, to ani ne, spíš zůstává v žánru, který momentálně není příliš častý (a možná, že právě to by jim mohlo nahrávat). Nevyhnu se pocitu, že tahle hudba má něco společného i s tím, co dělají italští Eiffel 65 (minimálně mají obě skupiny v oblibě modrou barvu). Snad nejvíc podobnost s Eiffel 65 poznáte v písničce "Lover On The Line". Na této desce však nejsou tolik (až tak moc) použity počítačové zvuky a zkreslení.

Jak jsem naznačila, možná právě tenhle žánr, který teď už dělá minimum interpretů (ani si teď zrovna na žádného nevzpomenu, Modern Talking už jsou taky passé), by mohl zaujmout. Taneční scéna je přeplněna komerčním trancem a na klasické diskotékové písničky už není místo. Jenom nevím, kde byste mohli takovou hudbu slyšet, protože máte jen tři možnosti - kluby s trochou alternativy, techno parties nebo komerční diskotéky. Ani na jednu se tahle muzika zrovna nehodí. Z toho by se dalo vyvodit, že je něčím zvláštní, ne však originální, protože tohle už tu dávno bylo. Někdy se vyplatí se vrátit, někdy ne. Těžko mohu odhadnout, jestli se Bad Boys Blue chytí a najdou nové příznivce (podle jejich webové stránky je to jejich cílem a už se ani nesnaží získávat zpět ty staré - to je poněkud odvážné).

Celkově deska "Around The World" není špatná, je jasné, že něco takového nemůžete brát vážně, je to celé takové veselé - přiznejme si, každého občas chytne nálada, kdy nemá chuť na staré opelichané rockery nebo uplakané melancholické desky... jestli ne, pak tahle recenze není pro vás. Ovšem časem vás to přestane bavit, to už je osud desek tohoto typu, ty prostě nejdou s časem a budete rádi, když oprášíte staré desky, řeknete: "Promiň Ozzy, pro mě fakt nejsi opelichaný..." a vrátíte se k nim. Tohle by nebylo pro Bad Boys Blue špatné, zas by jim to přineslo vyšší příčky v hitparádách, všechno závisí na tom, jak zaujmou na první pohled. Pro skupinu z osmdesátek vydat novou desku v současnosti je stejné, jako kdyby měli začínat úplně znova. Bad Boys Blue vydali docela pěknou desku, i když nic nového, jen doufám, že ne ve špatné době.