John Scofield vystoupí 7. dubna 2025 v prostorách Novoměstské radnice v sestavě, která je mu nejvlastnější - v triu, kde má volný prostor k rozletu. Na bicí nástroje zahraje kytaristův dlouholetý souputník Bill Stewart, na kontrabas relativně nová krev Vicente Archer. Koncert v 19:00 je vyprodaný, trojice však odehraje druhý ve 21:00, na který vstupenky ještě seženete.

Jedním z darů Johna Scofielda je důvěryhodná, inspirativní nadžánrovost, se kterou vnáší do jazzu a osobitě pestré hry prvky rocku, blues, funku i nejsoučasnější nu-jazzové výlety k muzice hiphopové éry. Současné obsazení tria už si udělalo skvělou vizitku dvojalbem "Uncle John’s Band" (2023), které zmíněnou všestrannost potvrzuje. Vždyť titulní skladba pochází z repertoáru legendární jam-rockové a psychedelické kapely Grateful Dead a další skladby si Scofield upravil z repertoáru Boba Dylana či Neila Younga. Dojde ovšem i na vzpomínku na Milese Davise, s jehož kapelou kytarista v první polovině osmdesátých let vystupoval a natáčel. V převaze jsou ale samozřejmě Scofieldovy autorské kompozice.

Scofieldovo současné trio plně zaslouží označení all stars. Bubeník Bill Stewart patří k nejvěrnějším kytaristovým spoluhráčům. Pravidelně s ním spolupracuje už od alba "Meant To Be" (1991) a za více než tři dekády si ti dva vypracovali dynamickou souhru někde na hranici mimosmyslového vnímání. Ale zároveň vedle spolupráce se Scofieldem proslul Stewart také hraním s mistry jako Pat Metheny, Pat Martino, Larry Goldings, Chris Potter, Maceo Parker, Michael Brecker či Lee Konitz.

Kontrabasista Vicente Archer představuje v triu symbolickou novou krev, ovšem ani on není ve Scofieldových projektech úplným nováčkem. Podílel se už na kvartetním albu "Combo 66" (2018). Také Archerova souhra v rámci celku je dokonalá. Naprosté mistrovství a hráčská empatie se ostatně dá čekat od spoluhráče nejen jazzových hvězd jako je Norah Jones, Robert Glasper, Pat Metheny, Wynton Marsalis či Kenny Garrett, ale také countryové legendy Willieho Nelsona, soulových zpěvaček Mary J. Blige a Jill Scott nebo folkrockového písničkáře Amose Lee. Uvádí se, že Archerův kontrabas můžeme slyšet na více než 150 albech špičkových umělců.

Spolupráci v tomto triu si Scofield nemůže vynachválit: "Nespoléháme se až tak moc na připravená aranžmá, ale spíše na intuici. Jsme tři hudebníci, mezi kterými funguje zvláštní synergie. Vzájemně se inspirujeme, ve společné souhře ze sebe dokážeme dostat to nejlepší."

Životopis samotného Johna Scofielda (*26. prosince 1951, Dayton, Ohio) patří v jazzové historii k zásadním. Jako talentovaný mladíček nastoupil na Berklee College of Music, ale školu vlastně moc nepotřeboval. Brzy z učeben doslova utekl za nabídkami od jazzových ikon jako Chet Baker a Gerry Mulligan (zaznamenáno na nahráce "Carnegie Hall Concert", 1974, i na pozdějších řadových deskách Cheta Bakera) nebo Billy Cobham (v letech 1975 až 1976 s ním vydal trojici alb). V roce 1977 se podílel na titulu "Three Or Four Shades Of Blues" samotného Charlese Minguse. O spolupráci s Milesem Davisem (alba "Star People", 1983, "Decoy", 1984 či "You’re Under Arest", 1985) již byla řeč.

V té době už byl Scofield také uznávaným kapelníkem. Na albech debutoval titulem "John Scofield Life" (1977), potvrzujícím kytaristovo unikátní pódiové nasazení. Celou Scofieldovou diskografií pak prolíná žánrová nespoutanost a odvaha experimentovat. Stačí připomenout mimořádně důležitý titul "Überjam" (2002), kde Scofield zapojil do služeb jazzu například dub reggae, samply a prvky klubové elektroniky. Nešlo přitom o blesk z čistého nebe, vždyť se samply a syntezátory pracoval už na fusion desce "Electric Outlet" (1984). Zajímavé jsou ovšem i Scofieldovy spolupráce s triem Medeski Martin & Wood nebo koncertní nahrávka "Sco-Mule" (1999, vydaná ovšem až v roce 2015) s blues-rockovým jam bandem Gov’t Mule.

Zároveň je ve Scofieldovi i duše tradicionalisty. Rád se vrací k akustickému straight-ahead jazzu ("Time On My Hands", 1990, s Joem Lovanem, Charliem Hadenem a Jackem DeJohnettem), post bopu ("Works For Me", 2001, s Kennym Garrettem, Bradem Mehldauem, Christianem McBridem a Billym Higginsem), soul jazzu ("Hand Jive", 1994) nebo dokonce gospelu ("Piety Street", 2009).

V roce 2023 aktuální sestava Scofieldova tria zahrála s ohromným úspěchem také v pražském Jazz Docku, což jen potvrdilo trvalý zájem zdejšího publika o kytaristova vystoupení. Kdo zažil, pravděpodobně si nenechá ujít další z koncertů, které navíc nikdy nejsou stejné. A kdo se tehdy do klubu nevešel, má další šanci na mimořádný zážitek.

John Scofield Trio vystoupí v rámci koncertní série Jazz Meets World.