Kdo by v naší zemi neznal Pokáče? Dokáže zaplnit O2 arenu, nebojí se ale přijít ani s opačným konceptem - letos třeba vyjel na "Vesnice tour". A taky si odskočil do pražského Paláce Akropolis na ojedinělý dvoják. Jeden koncert zahrál pro děti (bez rodičů) a druhý pro dospěláky (bez dětí).
Live: Pokáč
místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 15. března 2025
setlist: Co z tebe bude, V lese, Rodinný typ, Ignor, Pohádka, Porno, Zejtra je taky den, 26, Vlasy, Rád chodím na poštu, Nedělám nic, ale dělám to dobře, Nejlepší lék je víno, Paní s kabelkou, Holky to objektivně lehčí maj, I když jsme plešatý, Mám doma kočku, Hrdinský čin, Úplně levej, Matfyzák na discu, Vymlácený entry, Padá hvězda, Severní vítr
Na odpoledním dětském koncertě s
Pokáčem zpívalo sedm set dětí, kterým u vstupu na pásku napsali telefonní číslo rodičů, kdyby bylo náhodou potřeba. Mámy a tátové ale museli zůstat venku, a tak volné chvíle využili třeba tak, že si poblíž zašli na pivo či na nějakou dobrotu. Museli zůstat přece jen po ruce a své ratolesti následně vyzvednout. Dle reels měly děti během vystoupení zajištěné občerstvení - mohly se napít zadarmo vody, džusu, vzít si půlku banánu a podobně. Koncerty pro omladinu samozřejmě nejsou ničím výjimečným, ale že by na nich nebyl ani jeden dospělý? Klobouk dolů za odvahu. Nikdy nevíte, co se může stát.
© Hana Bukáčková Já vyrazila samozřejmě na večerní dospělácký koncert, jehož setlist se od dětského diametrálně lišil. Na tom určitě nezazněly třeba songy "Porno", "Nejlepší lék je víno" či obstarožní bezrefrénová "Pohádka". Pokáč se starším publikem pracoval jinak, byl prý rád, že oproti mladším posluchačům udrží pozornost déle než dvanáct vteřin.
První tři písně ("Co z tebe bude", "V lese" a "Rodinný typ") byly shodné s loňským setem v Lucerna Music Baru, jsou totiž zárukou, že navodí tu správnou náladu. I poslední píseň byla jako přes kopírák. Honza Pokorný totiž v přídavku vsadil na svěrákovsko-uhlířskou klasiku "Severní vítr" (z filmu "Vrchní, prchni"), kterou jsem si nejenom já s chutí naplno zazpívala a zavzpomínala na dětská léta, kdy jsme se tuto písničku učili při hudební nauce.
Během večerního setu zazněly dvě novinky, které si písničkář na divácích otestoval. Ta s pracovním názvem "Ignor" vyjde oficiálně asi až příští rok a pojednává o ignorování na sociálních sítích od holky, která se vám líbí, nadbíháte jí a snažíte se jí pomoct. Druhá je z chystané první desky pro děti, která vyjde letos. Vtipná "Paní s kabelkou" vypráví tom, jak
"potřebovala na velkou". Srandička a jasný hit už po prvním poslechu, který sklidí úspěch nejenom u dětí.
© Hana Bukáčková Pokáč vyměnil v půlce vystoupení kytaru za ukulele, na které doprovodil songy jako "Vlasy" či "Rád chodím na poštu" a další. Nostalgicky zavzpomínal na to, když mu bylo "26" a jak se zasadil o "Hrdinský čin". K jisté formě hrdinství by se dal počítat také hit "I když jsme plešatý", který původně nazpíval s Aničkou Slováčkovou, u kterého stále platí, že za každé přehrání putuje symbolický peníz na dobrou věc.
I když sobota patří k
pařícím dnům, v Praze moc koncertů tento den nebývá. Tento byl pohodovým a vtipným vysvobozením ze zajetého rytmu, kdy občasné cizí neštěstí dělá radost v podobě životem prosáklých Pokáčových rýmů. Vystačí si na pódiu sám a v tom je kouzlo jakési písničkářské intimity. Navíc dospěláci si ho prvně mohli užít bez omladiny. Škoda jen, že jsme se nedozvěděli, zda na dospěláckém koncertě byl i nějaký rodič, jehož dítě navštívilo odpolední vystoupení.