To jste snad byli na úplně jiném koncertě!

Názorové války u recenzí alb a skladeb nechám pro dnešek stranou, protože ty si zaslouží samostatný text. A taky přinášejí mnohem více variability, zatímco výtky čtenářů k reportážím z živých akcí se dají v podstatě shrnout do jedné věty, která navíc mnohokrát padne v úplně stejné podobě: To jste snad byli na úplně jiném koncertě!

Nemyslete si, občas výše zmíněná slova proneseme i my na adresu kolegů z redakce, jen obohacená o úvodní pejorativum a konkrétní jméno ("Ty vole, Trávníček zas asi byl na jiném koncertě než my.").

Existují sice spousty objektivních informací, v nichž se názory lišit nemohou - počet muzikantů na scéně, délka produkce, značka čepovaného piva… -, velká část zážitku ale podléhá nejen subjektivitě, ale třeba i tomu, kde člověk během koncertu stojí (či u halových akcí sedí).

Největší a pochopitelné neshody se týkají zvuku. Zatímco, když si najdete místo u zvukaře, máte velkou šanci, že budete rozumět každému slovu a čistě slyšet každý nástroj, kdekoli jinde se občas setkáte se zvukovou koulí, v níž nerozeznáte téměř nic.

Často taky na přetřes přijde atmosféra. Pokud si koncert rádi užijete v kotli, obklopeni stejně naladěnými fanoušky, přijdete domů nadšení z toho, jak všichni celý večer pařili a zpívali. Prostě úplně všichni!!! V reportáži se ale dočtete, že celá hala byla mrtvá, až na pár příznivců u pódia. Inu když redaktor/ka sedí nahoře naproti pódiu, získá o průběhu celého večera o dost lepší přehled.

Za ty roky spousta z nás, tedy členů redakce musicserveru, viděla kvanta koncertů a mnohé interprety i několikrát. Můžeme pak i porovnávat a upozorňovat na (čti jako kritizovat) detaily. To je ovšem voda na mlýn koncertních noviců a hlavně - nebojím se to napsat - fanynek. Zatímco pánové svůj nesouhlas většinou směrují spíše do hudební oblasti (autor se od nich mnohokrát může dozvědět, že je debil, který tomu nerozumí, protože v setlistu napsal špatně název jedné skladby), od dívek jsme se dočkali spousty úsměvných komentářů, v nichž své oblíbence brání až za hrob.

No a co, že jde o playback? Zkuste si vy hodinu a půl tancovat takhle náročné choreografie a u toho ještě zpívat!

To je úplně jedno, co napíšete, protože XY je stejně nejkrásnější!

Proč před XY hrály ty dvě kapely? Kvůli nim nemohl XY hrát mnohem déle!

Děláme si z nich samozřejmě srandu, ale naše malá část jim mnohdy tu naivitu a fanouškovské zapálení alespoň trošku, opravdu jen trošičku, závidí. Taky jsme totiž jednou byli úplně poprvé na koncertě nějakého našeho zamilovaného interpreta...

V tomhle blogísku nenajdete nějakou zásadní pointu. Snad bych vám jen doporučil, ať se vždy snažíte si jakékoli živé vystoupení užít na plné pecky. Váš zážitek vám nic a nikdo nemůže vzít, i kdyby měl zpovykaný hudební pisálek v lecčems stokrát pravdu. Umění, a hudba obzvlášť, je přece z velké části o emocích.