Supraphonská série LP reedic alb Jiřího Schelingera a Františka Ringo Čecha se po loni vydaném vinylu "Ovoce z naší zahrádky" a v předchozích letech reedovaných, dnes již naprosto legendárních albech "Hrrr na ně" (1977) a "…nám se líbí…" (1979) začátkem roku 2025 rozrůstá o další položku. Konkrétně o takovou, kterou můžeme bez jakékoli nadsázky označit za přelomovou.

Mnozí již jistě tuší, že je řeč o nahrávce "Báječní muži", jež je v kariéře obou jmenovaných tou, která symbolizuje přerod od legračních bubble-gumových popěvků k originálnímu hard rocku. Album ozdobené typickým razítkem nyní vychází s inovovaným zvukem a rekonstruovaným obalem.

"Není náhodou, že 'Báječní muži' vycházejí v době, kdy dochází k podstatným změnám v obsazení, stylu a zaměření naší skupiny. Touto deskou vlastně vrcholí naše téměř tříapůlletá spolupráce s Viktorem Sodomou," vyznal se v roce 1975, kdy "Báječní muži" vyšli poprvé, kapelník František Ringo Čech.

Z kapely zvolna odcházející Viktor Sodoma se na "Báječných mužích" představil třemi písničkami ("Pták Luptylák", "Milostná píseň" a "Pokoj mi dejte a nechte mě spát") v předchozím humorně prostém stylu. Veselé songy pro snadný úspěch převzaté, jako například "Dělám hú!", v originále "Hit Me Across the Head With a Spoon Mama", zažil a především zpíval i nově příchozí Jiří Schelinger. Jak ale naznačují coververze Ringo Starra a Santany nebo tři autorské písně Oldřicha Říhy, věci se již začaly dávat do pohybu směrem k pořádnému rachotu. To ostatně dostatečně výmluvně potvrzuje titulní song "Báječní muži", tedy "In to the Void" od Black Sabbath.

"Právě v té době jsem začal poslouchat britský hardrockový kapely Deep Purple a Black Sabbath. Co ti mám říct. Byl jsem z nich úplně hotovej a rozhodl jsem se, že musím postavit skupinu, která bude hrát stejně dobře a hlavně tvrdě jako Párplové a Sabati... Když jsem poprvé v životě viděl Schelingera, hned na mě udělal skvělý dojem. Řekl jsem mu něco v tom smyslu, že bych hrozně rád dělal hardrockovou muziku, protože jsem rocker, a to, co dělám, mě přestalo bavit. Jirka odpověděl, že by taky rád zkusil něco jiného..." vzpomíná Čech v jedné z ukázek z knihy autorů Petra Bošnakova a Milana Schelingera "Jiří Schelinger: Život a …" (KMa, 2003), které jsou součástí vnitřního sáčku LP.

Kromě samotného zpěváka s nezaměnitelným chraplákem k přelomu v hudebním směrování a k příští vysoké decibeláži pak vhodně přispěli i další novicové v sestavě, tedy Jan Kavale (baskytara), Stanislav Kubeš (kytara) a Jiří Stárek (bicí). Výsledný tucet nahrávek natočených nespojitě od března 1973 do prosince 1974 je tak skvělým vodítkem pro pochopení dalšího vývoje Schelingera i Čecha.