Předchozí album "S tebou" jste představila před sedmi lety. V mezidobí jste vydala úspěšné singly "Ve frontě na sny" s Kalim a "Jméno", moderovala The Voice a odstěhovala se do Španělska. Stalo se během té doby ve vašem životě ještě něco podstatného?

Když opomenu třeba autonehodu, kterou jsem se svým mužem zažila a u které jsme měli - díky velkému a bezpečnému vozu - obrovské štěstí, to hlavní, co mě opravdu zasáhlo, je recidiva mojí maminky. Tam už šlo vážně o život. Mamka prodělala rakovinu prsu, chemoterapie, ozařování, operace, ale dobře to dopadlo. Když to přišlo teď podruhé, bylo to mnohem horší a prognózy úspěšné léčby byly velmi malé. Dokonce jí nejmenovaný doktor při konzultaci v nemocnici řekl, že si má vyřešit všechny záležitosti a připravit se na případný odchod. Dodnes to tomuto pánovi nemohu odpustit. Ale, zaplaťpánbůh, zase to zvládla.

I proto jsme koupili dům u moře - všichni jsme si uvědomili, že není na co čekat. Že tu nebudeme věčně. Chceme, aby mohli rodiče přijet a odpočinout si - a my se zase postarali o ně, jako se oni starají o nás do teď. To se týká i Rendovy mamky. Pochopitelně nebylo snadné přijmout i nedávný tragický odchod mé bývalé kolegyně z Black Milk Heleny Zeťové. Roky působení s ní byly hodně intenzivní. To vše ale život přináší. Musíme to přijmout. Takže teď už jen ta muzika, kterou miluji, a snad se nám ty nehezké věci na pár let vyhnou.

Na nové desce jste pracovala dlouho. Když jsem se vás na její přípravy zeptal před dvěma lety, odpověděla jste, že chcete, aby zněla jako jeden singl, a že cítíte, že by pro vás mohla být přelomová. Je výsledek takový, jaký jste si tehdy představovala?

Jelikož tento rozhovor spolu vedeme ještě před vydáním alba, se závěry bych počkala. Hrozně nerada něco chválím, když nevím, jak se album bude líbit lidem. Oni jsou ti, kteří musejí rozhodnout. Tak to mám ve své kariéře po celý život. Přistupuji k těmto věcem s obrovským respektem a pokorou. Ale sama za sebe můžu říct, že jsem spokojená. Hlavně s tím, že mám pocit, že album není jen o jedné dobré písničce a zbytku jako výplni. Takže ano, nějak takto jsem si to představovala.

Před vydáním jste fanouškům neodkryla ani jeden singl, což je u nás u popových interpretů nezvyklé, možná dokonce nevídané. Záleželo vám tolik na tom, abyste nahrávku představila jako celek místo toho, abyste ji uvolňovala po částech?

Ano, je to nezvyklé, možná i ojedinělé, a musím říct, že tento přístup se zároveň ukázal jako opravdu velmi stresující a těžký. K této desce jsem už natočila i spoustu videoklipů, které teprve vyjdou. A když vám to leží doma a vy si o sobě přečtete, že nic neděláte a jen se opalujete a odpočíváte u moře, máte sto chutí to ihned pustit ven. Jenže v tu chvíli nemáte čas si ty věci znova poslechnout a rozhodnout se, zda na tom něco změnit, či ne. A pak už je pozdě a může vás to štvát. Takže jsem velmi ráda, že jsem mohla své fanoušky překvapit a snad i potěšit.

Neobvykle vypadá také obal s krabičkou sirek, což zaujme ještě více v konfrontaci s názvem "Diamanty". Co pro vás vizuál symbolizuje?

Když jsme přemýšleli nad coverem, shodli jsme se na tom, že nemáme zájem poutat pozornost na moji osobu a že na tom obalu prostě nebudu. Protože jsme dospěli k názoru, že by to byla berlička, a když se ta muzika nebude líbit, stejně nezáleží na tom, jestli tam jsem. Všechny skladby pojednávají o vztazích, ale není to láska v tom klasickém klišé podání, jak ji prezentuje většina mých kolegyň a kolegů. Myslím, že jdeme více do hloubky a vycházíme ze života.

A proč krabička sirek? Protože každá láska má vzplanutí, zažehnutí, ale i vyhoření. A taky můžou jednou sirky v té krabičce dojít. A tak bych mohla pokračovat. Navíc, když se pořádně zadíváte, uvidíte, že první řada obsahuje deset plnohodnotných sirek a jednu vyhořelou. To proto, že album zahrnuje právě deset skladeb. Hodně nám v tom pomohl Radim Zbořil, který se postaral o finální grafiku.

Jako úvodní singl s videoklipem jste vybrala titulní písničku "Diamanty". Proč právě ji?

Pokud mám být upřímná, samozřejmě se nám ta skladba strašně líbí, ale ten hlavní důvod byl, že jsme si nechali poradit od lidí, kteří tomu rozumějí. A také od mých nejbližších a i jim přišlo, stejně jako nám, že by měla vyjít první.

V minulosti vás hodně ovlivnila černošská hudba, na tomto albu jste pracovala i se žánry jako trap, afrobeat, reggaeton a EDM. Nezapomněla jste ale ani na klavírní či folkové balady. Autorsky dlouhodobě spolupracujete se svým manželem Reném. Jsou písně výsledkem vaší společné tvůrčí činnosti, nebo mu spíše říkáte svoji představu, kterou pak on zhmotňuje?

Nejsem zas až tak stará, a pokud chci být jako popová zpěvačka současná, musím reflektovat všechny žánry, které se momentálně poslouchají. Proto jsme zařadili tyto styly. Můj partner na mých projektech skutečně pracuje v podstatě skoro od začátku, co jsme spolu, stojí za mými největšími hity, jako jsou "Schody z nebe" (skoro 50 milionů zhlédnutí na YouTube), "Přísahám" nebo "Ve frontě na sny", jehož klip se blíží ke čtyřiatřiceti milionům přehrání, stejně jako třeba za skladbou "Anděl". Pod touto tvorbou je ale svým jménem podepsán pouze jako textař. U hudby jsme uvedli jeho pseudonym Chris Neal. Až teď jsem od něj konečně dostala povolení říct, že složil i tu hudbu.

Proto nechávám skládání na něm, do toho se mu nepletu, ale konzultace mezi námi samozřejmě probíhá, a to dost intenzivně. Nikdy bych nezpívala něco, čemu nevěřím a nebo by mi bylo proti srsti. A to je krásné na tom, když žijete se svým autorem. A když k tomu potkáte ještě talentovaného člověka, který se vám postará o skvělý mix a master, máte svým způsobem vyhráno. Děkuji Davidu Kopeckému (aka David Kop), který nám s tímto pomohl, a to skvěle.

Jak se do tvorby podepsal život na jihu Španělska? Ovlivnila vás alespoň částečně tamní hudba?

Jako první začala vznikat píseň "Věř mně". Na té jsme pracovali, když jsme uvízli ve Španělsku během covidu a nemohli se vrátil zpátky do naší vlasti. Pak jsme koupili dům a měli na něm dost práce, takže jsme tu začali žít. Covid tady stále zůstával a najednou přicházely komplikace ohledně studia. Museli jsme se rozhodnout, zda využít studio ve Španělsku, a nebo si postavit vlastní. Druhá možnost vyhrála. Máme studio ve svém domě a zařídili jsme si studio také na statku mého táty na Moravě. A i když potřebujeme něco většího, nějaké muzikanty a nebo udělat finální zpěvy, využíváme studio našeho kamaráda v Praze.

Je logické, že vás život ve Španělsku ovlivní. Asi nejvíce reggaeton a afrobeat, ty tu jedou na plné obrátky. A když můj muž dělá aranže a já mu s nimi pomáhám, což je mimochodem poprvé, kdy se podílím na svém albu jako muzikantka a konečně zúročuji svou sedmiletou hru na klavír, slunce a moře se na tom zkrátka musí zásadně podepsat. Žiji tedy vlastně nejen se svým autorem, ale i producentem.

Život ve Španělsku může mít vedle slunce, moře a pomalejšího životního rytmu ještě jednu výhodu: mediálně známého člověka možná vzdálenost trochu chrání před nežádoucími dopady popularity u nás. Cítíte to podobně?

To si nemyslím, spíše bych řekla, že popularita dnešních interpretů už pomalu klesá, protože hudby je opravdu hodně. Soukromí máme i v České republice. Navíc expanze spoluobčanů do zahraničí je tak veliká, že například u nás, když jdeme na procházku a nebo na nákup, se nestane, že bychom Čecha nepotkali. Ale samozřejmě vetší klid než doma tu máme.

Přijde mi, že na české scéně inspiraci příliš nehledáte a že jste svým způsobem, co se hudební dráhy týče, solitérka. Pletu se?

Vždycky jsem byla solitérka a nezáleželo mi na tom, jestli získám nějakou cenu, nebo na tom, abych kopírovala současný trend u nás, ale to se teď změnilo. A to díky internetu a streamovacím službám. My jako umělci už nejsme velkými labely svázáni k tomu, co máme dělat a co ne. Přišla větší svoboda, a to i v muzice. Když se podíváte třeba na Calina nebo Viktora Sheena, zjistíte, že to jsou obyčejní kluci z Kladna nebo z Brna, a přesto dobyli hitparády. To se týká i Simy nebo Kaliho, se kterým jsem měla spolupráci. Obyčejná holka a obyčejný kluk, co si jedou svoje. A od těch já čerpám inspiraci. Tím nemyslím, že bych je napodobovala, to v žádném případě, spíš se snažím vypozorovat, co dnešní posluchač od popu očekává. Ale stále jsem a budu svá.

Tentokrát jste vsadila výhradně na české texty, oproti předešlé řadovce, na které se objevilo i několik anglicky zpívaných písní. Vypozorovala jste, že songy v češtině mají u vašich posluchačů větší úspěch?

Vím to už delší dobu. Někomu sluší angličtina a někomu čeština, já spadám do té druhé kategorie. Český jazyk je strašně krásný, ale má i svá úskalí. Není tak libozvučný jako slovenština či angličtina. Zpívat v něm je tedy těžší. Ale na druhou stranu vám odpadá spousta konkurentů, protože napsat originální text v češtině, který se i dobře zpívá, je oříšek. V mých skladbách nikdy neuslyšíte věci jako třeba "Ty a já". S tím přijde Kryštof a pak to slyšíte na tisíc způsobů od jiných. My se snažíme o tu originalitu.

Váš repertoár obsahuje řadu songů o zlomeném srdci, sama ale paradoxně dvacet let žijete ve stabilním vztahu. Odkud k vám přicházejí náměty?

To je život, stejně jako herec nežije všechny své role, i já zpívám o problémech a radostech druhých. Náměty se na nás valí ze všech stran. Máme kamarády, kamarádky a nasloucháme jim, ne snad ze zvědavosti, ale proto, že se jim snažíme pomoct nebo je pochopit. Navíc můj muž je o šestnáct let starší, takže má díky svým minulým vztahům z čeho čerpat.

Písnička "Kytky z buše" se v tracklistu objevuje dokonce ve dvou verzích. Proč? Řekla byste, že jde o zásadní položku desky?

Na začátku to byla jedna z hlavních položek alba, ale jak se vše vyvíjelo, předběhly ji u nás jiné skladby, jako třeba zmíněné "Diamanty". Ale jedná se samozřejmě o subjektivní názor. A jak jsme si s tím hráli, přišlo nám líto, že nemá klidnější aranž. Proto jsme udělali ještě deluxe verzi.

Skladbou "Black mlíko" prostupuje nostalgie, rekapitulujete v ní svou cestu. Vzpomínáte například na cesty lodí s vaším tátou po Norsku a Dánsku, ale i na dívčí skupinu Black Milk, v níž jste působila. Vznikla písnička ještě před nešťastným úmrtím Heleny Zeťové?

Můj muž ji napsal, protože zná mě a můj život. Seznámili jsme se v období Black Milk, takže to měl všechno z první ruky. Všechny ty radosti, starosti i eskapády. A jednoho dne přišel a říká: "Teri, ti lidi vůbec nevědí, co je všechno za tebou." A donesl tento song.

Bylo to ještě před tou tragickou událostí. Když jsem skladbu slyšela, jako první mě napadlo, že si chci s holkami ještě připomenout minulost a že až udělám svůj velký vlastní koncert, pozvu je a společně tam zazpíváme svoje hity. Ale to už se nestane. Jedině že si zazpíváme s druhou Terkou a Helča bude virtuálně mezi námi. Mám to v plánu, už jsme se o tom s Terkou i bavily. Ale určitě tam se mnou zazpívá, a to vím na sto procent, můj taťka. Tomu vděčím za vše, a to hlavně ze startu, protože mě k muzice přivedl a dal mi ty nejcennější rady, například mít pokoru a být pracovitá.

Tuším, že vzhledem ke zmíněné smutné souvislosti by si písničku mohli chtít poslechnout i lidé, kteří nejsou fanoušky vaší hudby. Chystáte se vydat ji jako singl, případně na ni upozornit nějak jinak?

Plánuji to, ale klip ještě vytvořený nemáme. Chtěla bych ho pojmout právě jako ohlédnutí, sestříhat ho pouze z archivních záběrů, ale zatím s tím vyčkávám. Bude záležet na lidech, jak se jim song bude líbit. Již brzy se rozhodne. Mám doma spoustu záběrů, které nikdy nikdo neviděl.

S Helenou jste se ještě koncem minulého roku stihly setkat. Pustila jste ji tuto píseň, popřípadě některé další novinky?

Nepustila. A neříkám bohužel. Já totiž nechci své bývalé kolegyně obtěžovat svojí novou tvorbou, což nemyslím nijak ve zlém. Moc dobře si uvědomuji, že každý má své plány, sny, ale i starosti. A tak jsem si naivně myslela, že Helča tu poctu uslyší, až bude venku. Jenže to jsem se přepočítala. Teď už vím, jak je vše křehké. Aspoň že ji uslyší Terka.

Podařilo se vám už s Heleniným nečekaným odchodem za těch pár týdnů smířit?

To víte, že ne. I v tuhle chvíli, kdy vám odpovídám, se mi znovu všechno vybavuje. A je to strašné, nepochopitelné. Zdrcující. Ještě dlouho to potrvá.

Album vydáte nejen na CD, ale také na vinylu. Půjde o vaše první LP? A máte k tomuto dnes znovu populárnímu typu nosiče vztah?

Ano, jde o moje první LP a jsem za něj nesmírně vděčná. Spousta lidí neví, že vinyl potřebuje svůj vlastní speciální master, takže jsem sama zvědavá, jak bude album v této podobě hrát. Já totiž ten master sama neslyšela. Moc dobře vím, že LPčka jsou momentálně na vzestupu, ale proto jsem ho mít nechtěla. Toužila jsem po tom, aby moji fanoušci měli možnost získat opravdový artefakt.

Vinyl bude vyroben v tom nejdražším provedení, jaké je možné. Transparentní deska a obal v laminu, aby se ani po letech nekroutil. Uvnitř bude obsahovat všechny skladby i s ručně psanými texty plus exkluzivní fotografie. Knížka uvnitř čítá dvanáct stran, což už je opravdu hodně. A vztah k tomu samozřejmě mám, můj táta vlastní gramofon a za ta léta slušnou sbírku alb. Možná i proto jsem zatoužila se zakomponovat do jeho sbírky.

Poslední dva roky jste nekoncertovala. Chystáte teď s vydáním desky nějaká speciální vystoupení, kde nový repertoár představíte?

Ano, byla to dlouhá pauza, ale teď již s mým teamem usilovně pracujeme na novém programu. Půjde o hodinové vystoupení a začínáme 1. září 2025. Těším se na všechno nové, co mě čeká.