Do Česka se jedněmi milovaný, druhými nenáviděný principál temného industriálního rocku vrátil po osmi letech. A to dokonce znovu na místo činu jeho nejostudnější tuzemské zastávky - do Brna. V roce 2009 jsem byl u toho, když podnapilý a agresivní Marilyn Manson už po necelé hodině ukončil show hozením mikrofonu na hlavu bubeníka. Stejně tak jsem byl v roce 2007 v Praze svědkem jinak dobrého koncertu, který ale začal s devadesátiminutovým zpožděním. Trochu si pak u mně napravil reputaci až povedeným vystoupením ve velké Lucerně v roce 2012.

Od té doby uplynulo hodně vody, tehdejší excesy už si nová generace nepamatuje a sám Marilyn se po několika utahaných a nemastných neslaných deskách, nadváze a drogových i soudních skandálech vrátil ve skvělé formě.

Než jsme se o tom ale mohli přesvědčit sami, museli jsme si - dle očekávání - projít martýriem bytostně nevyhovujících prostor Starez Areny Vodova. Vysmívaná basketbalová hala totiž nejen zvukově, ale i dispozičně naprosto nevyhovuje koncertům tohoto žánru.

Všeobecné fronty na cokoli jsou standardem, poddimenzovaná šatna a hlavně úzká hlavní chodba, kde se proti sobě snaží v různých směrech dostat davy lidí o intenzitě tření litosférických desek, znemožnila nejen mně vidět předkapelu The Blackmordia. Znělo to z dálky celkem fajn, víc k tomu ale bohužel nemůžu říct.

Na samotného Mansona už jsem radši čekal dole ověšený bundou a preventivně hned se dvěma pivy, věda, že pro další pití už si nemám šanci dojít, a to bych si pak koncert moc neužil. Ale nakonec to stálo za to.

Maestro už od úvodního metalového nářezu "Nod If You Understand" stvrzoval svůj velký comeback - štíhlou postavou, líčením, kovovými zuby, kontaktními čočkami i účesem jako by vypadl z půlky 90. let a éry alba "Antichrist Superstar". Vypadá dnes zkrátka velmi vitálně a sebejistě.

Stejně sebevědomě zní i jeho návratová deska "One Assassination Under God - Chapter 1", ze které předvedl hned šest skladeb, tedy dvě třetiny její stopáže. I přesto, že já osobně se do ní stále nemůžu úplně dostat, ten vibe nejlepší zpěvákovy desky "Mechanical Animals" je neoddiskutovatelný. Bohužel, zvuk haly, který se spíš valil nahoru než horizontálně do publika, výsledku moc nepomohl.

Atmosféra ale byla skvělá, napěchovaná a téměř okamžitě vyprodaná arena s Mansonem odzpívala celý koncert. Kapela nejenže navzdory očekávání začala na čas, ale s téměř devadesátiminutovou stopáží šlo i o Mansonův nejdelší koncert v Česku.

Nové skladby ale zabraly místo starším kouskům, a tak v setlistu chyběly vypalovačky jako "The Fight Song", matrixovská "Rock Is Dead" nebo hymna "The Nobodies". Marilyn chtěl zjevně jasně legitimizovat svůj návrat novou tvorbou, a tak dramaturgie večera odpovídala tomuto záměru.

Nová koncertní sestava na pozici kytaristy překvapivě čítá i jednu utajenou hvězdu - uznávaného hudebního skladatele Tylera Batese. Ten stojí za soundtracky ke komiksovým "Strážcům galaxie", "Deadpoolovi 2" nebo "Watchmenům", zároveň je také dvorním dodavatelem hudby pro sérii filmů o Johnu Wickovi. Příjemné překvapení!

Marilyn Manson si tak, tentokrát především v Brně, napravil pověst, předvedl se v dobré fyzické kondici a se silným novým materiálem v zádech. Druhý takový restart - po rozpadu původní sestavy - může znamenat další roky pokračující kariéry tohoto excentrického umělce. Ostatně, nová deska nese podtitul "Chapter 1", takže Brian Hugh Warner má s námi zjevně ještě velké plány. Budu mu držet palce.