Vždy mě obzvlášť braly "holky s kytarou" jako Alanis Morissette nebo Sheryl Crow. Ne úplně náhodou jsem se dostal k debutu britské zpěvačky Dido "No Angel", který mě naprosto ochromil. Jak může vyjít tak skvélá deska a přitom o ní (nejen) u nás nikdo neví? Snad se to v blízké budoucnosti změní. Ke mnou doplněné šabloně z úvodu recenze Honzy Baluška na album "No Angel" mohu nyní s potěšením dopsat happyendový sequel. Že se Dido trefila do vkusu mně, není nic zvláštního, ona se ale ukázala být natolik bezkonfliktní interpretkou, že k ní šlo zaujmout postoj přinejhorším neutrální. A tak ji brzo bylo slyšet odevšad - od poblikujícího plátna kinosálů po asijské krámky s textilem a obuví. A příběh na Vánoce narozené Dido Florian Cloud Dew Bounevialle Armstrong dostal pořádný spád, když nečekaně (a věřím, že i nechtěně) udělala díru do světa. Širokou natolik, že by jí mohlo na dovolenou v Oceánii najednou prolézt všech dvanáct milionů kupců, kteří ze zpěvaččiny desky udělali nejprodávanější ženský debut všech dob.

Čtyři roky připravované pokračování nazvané "Life For Rent" nekope další tunel do nějaké nové atraktivní destinace, nýbrž "jen" zpříjemňuje stávající cestu a zlepšuje úroveň služeb v místě pobytu. Snahy splnit obrovská očekávání, jaká nevyhnutelně následují každý fantastický debut, spolu s varováními autorčina okolí před stylovými změnami, vedou novou desku spíše bezpečným parčíkem než džunglí zvuků smyčců, akustických kytar, klávesových "húú" a slábnoucí elektroniky. Větší akustičnost je jednou ze sil vpouštějících čerstvý vzduch pod těžkou duchnu zahloubané melancholie, jíž byla přikryta poslední a nejslabší třetina "No Angel".

Chmurné, silně intimní básnické texty jsou opět ovládány motivem lásky a její odvrácené strany, násilného ukončení apod. Zpěvačka z nich většinou vychází jako ta raněnější, zamilovanější, zároveň však vítězná a s vědomím, že ten, kdo ji do tohoto stavu přivedl, dělá chybu, jíž bude litovat. Ty tedy peřinu nenazdvihnou. Hudebně je ale živější, jasnější a veselejší. Zcela vymizely ambientní pasáže a posílila písničkovost do té míry, že by tento tucet skladeb přivedl zpěvačku znovu ke slávě, kdyby někdo celé planetě vymazal z paměti její minulé úspěchy.

Ono by ostatně pro "Life For Rent" bylo možná lepší, kdyby se tak doopravdy stalo. Když totiž porovnáte stopy umístěné na obou albech pod stejným číslem, jejich podobnost vás často zarazí. S výjimkou devítky, kde proti sobě stojí nudnější "Do You Have A Little Time?" a věkem zkrásněná "Isobel", a šestky (výborná "Don't Leave Home" versus přece jen lepší populární singl "Thankyou"), má mladší vyzyvatel vždy navrch, nebo jsou síly vyrovnány. První singl - syntetizátorová "White Flag" remizuje s prvním singlem - syntetizátorovou "Here With Me", stejně jako elektroničtější "Stoned" s elektronickou "Hunter" nebo kytarová "Life For Rent" s kytarovou "Don't Think Of Me". V souboji vítězné tiché balady "Mary's In India" s tichou baladou "My Lover's Gone" jsou do očí bijící podobnosti obsaženy už v názvu. Myslím, že v aréně jsme už strávili času dost a já jsem navíc dalek toho, abych album nebo jeho autorku odsuzoval za nedostatek kreativity a originality. Kromě toho, že na to, aby ukázala, že umí nahrát něco úplně nového, bude mít ještě času dost, do tvorby dech beroucích melodií toho muselo být vloženo opravdu hodně. Jsou ještě zářivější a početnější než ty, co osvětlovaly debutové nebe.

To, jak Dido umí krásně netlačit na pilu v "Mary's In India" a zároveň rozjet "Don't Leave Home", že i tentokrát název alba vystihuje jeho obsah a podstatu stejně jako zpěvačku samotnou, vám mnohem lépe než já popíše poslech. Mé doporučení k tomu rozhodně má. I ujištění, že je album aranžérsky propracovanější, laskavější, melodičtější, průzračnější a přitom hrozně podobné svému úchvatnému předchůci.

P.S.: Moc rád bych měl na recenzi více než měsíc, protože rozhodování o hodnocení připomínalo muka více než kdy jindy. Sladit dohromady úžasný pocit z poslechu, dotaženost, skutečnost, že je deska lepší, než její maximem ohodnocená předchůdkyně s tím, že právě s ní si je přespříliš podobná, do jednoho čísla by bylo oříškem i pro lepší matematiky.