Je zřejmé, že šestiletá odmlka a nepříliš povedené, nyní už předposlední album "Girl Who Got Away", které ji pomyslně o něco prohloubilo, značně ubralo Dido na popularitě. Zatímco leckterý český umělec dokáže Forum Karlín vyprodat lusknutím prstu, Britka, jež před dvaceti lety patřila mezi nejprodávanější zpěvačky světa, to samé v neděli nedokázala. Nehledě na to, že více než čeština zněly v publiku angličtina a další cizí jazyky.

Tuto informaci mělo zřejmě i dívčí duo Viah, které v roli předskokana nastoupilo na pódium úderem osmé. Ačkoli je jeho základnou Česko, s publikem komunikovalo výhradně v angličtině a také hudbou - pochopitelně. Půlhodinový set návštěvníky velmi příjemně naladil. Ti byli zpočátku překvapení, ovšem s každou další písničkou pronikali do kombinace dream popu a elektronické taneční hudby Huyen Vi Trano a Rosalie Malinské více a více. Když na konci vystoupení dívky opouštěly stage, vypadalo to, že je publikum nebude chtít pustit. Bylo jasné, že zde získaly několik nových fanoušků.

Dido se na scéně objevila po krátkém úvodním intru. V jednoduché černé halence a kalhotách stejné barvy vypadala, jako by snad ani nezestárla. Možná fotky odhalí už nějakou tu vrásku, ale na delší vzdálenost působila neobyčejně svěže a příjemně, stejně jako její hudba, do které nás vtáhla prostřednictvím úvodní "Hurricanes".

Společnost jí dělalo pět muzikantů: dva kytaristé, kteří jako jediní byli vidět, a dále bubeník, klávesista a perkusistka, jež byli schovaní za poloprůhlednými, různě natočenými paravány. Ty v průběhu show tvořily jakési promítací plátno, kam byly promítané různé vzory a animace. Zní to sice docela stroze a vlastně celkem jednoduše, ale hudba anglické zpěvačky ani nic dalšího nevyžadovala. V kombinaci s ne nijak rozsáhlým světelným parkem, který ovšem lightdesignéři dokázali excelentně naprogramovat, dokázala vizuální stránka perfektně podtrhnout atmosféru celého koncertu.

Ačkoli Dido patnáct let nevystupovala, rozhodně nepřijela pouze vzpomínat na staré dobré časy a ověřené hity. Poměrně jednoznačnou páteří celého večera bylo aktuální album "Still On My Mind", z nějž zaznělo hned osm kousků, mezi které vkládala písně z předchozích počinů. Samozřejmě neopomněla největší hity jako "Life For Rent", "Thank You", "Here With Me" nebo "White Flag", kterou celý set zakončila, nicméně novinky zapadly mezi starší skladby více než dobře a zároveň působily i jako osvěžení. Jako by v nich sama zpěvačka dozrála. Působila více v pohodě a s větším nadhledem. Jedinou vadou na kráse byl pouze její zpěv.

Už před lety se psalo, že Dido naživo nepatří mezi technicky nejlepší zpěvačky a potvrdilo se to, bohužel, i v Praze. Dá se konstatovat, že zhruba čtvrtinu skladeb odzpívala lehce pod tónem. Stálo za to sledovat, kdy k tomu docházelo. V klidných polohách a partech byl její zpěv naprosto v pořádku, problém nastal teprve, když měla pocit, že musí více přitlačit na pilu. Navíc se to stávalo více ve starších kouscích a jen výjimečně u novinek. V těch samých momentech se vcelku vytrácela i její éteričnost, která je spolu s melodičností její nejsilnější stránkou. Otázkou ovšem je, zda to někomu z příchozích vadilo. Patrně ne, alespoň soudě dle útržků rozhovorů po koncertu. Sama hudebnice to navíc hodně vyvážila komunikací s publikem, která byla příkladná. Její uvolněnost a bezprostřednost se dokonale přenášely na všechny příchozí, takže i poměrně velký prostor Fora Karlín působil během několika málo chvil jako setkání přátel. Bylo zřejmé, že se nebavili pouze lidi, ale i ona.

Celkově dobrou náladu ještě podpořily drobné detaily a momenty, které protkaly celé její vystoupení. Jedním z nich byla například "Sand In My Shoes", která roztančila nejen většinu příchozích, ale i samotnou Dido. Výborné bylo akustické pojetí "Life For Rent" a především "Sitting On The Roof Of The World", kdy vzala kytaru do ruky i hlavní aktérka, nebo třeba "Mad Love" s promítanými slovy. I přes určité nedokonalosti bylo těžké spustit z ní oči a třeba jen chvíli věnovat pozornost jejím kolegům, kteří byli opravdu pouze jejím bezchybným doprovodem bez větších ambicí.

Dido Armstrong svoji pražskou premiérou splnila veškerá očekávaní, jak ta pozitivní, tak, bohužel, i něco málo těch negativních. Pravdou ale je, že většina lidí odcházela z koncertu spokojená a podle aplausu po "Here Wtih Me" či "Take My Hand" byla část z nich doslova nadšená. Celková mozaika totiž byla poskládaná do lahodného celku, a to i přes to, že některá sklíčka měla k dokonalosti dál. Doufejme, že je Dido bude skládat i nadále a třeba je ukáže znovu i někde v České republice.