Traduje se historka, jak Rollo Armstrong, jeden z vůdců taneční legendy Faithless, přišel na vydavatelství s pop-folkovými písněmi své sestry Dido a nadhodil, že by to chtělo najít někoho podobně znějícího jako ona. Nějak ho prostě nenapadlo, že by se hvězda mohla stát z ní. Naštěstí ho kolegové přesvědčili, že hledat jinou zpěvačku není třeba. Cesta k úspěchu "No Angel" ale byla opravdu dlouhá a lemovaná tvrdou prací, náhodou a také štěstím.

Dido v roce 1997, kdy začalo nahrávání jejího debutu, nebyla úplná hudební novicka. Kromě skládání muziky se vokálně podílela na několika hitech zmíněné formace jejího bratra. Tyto tracky duněly kluby, její vlastní písničky však mířily úplně jiným směrem, k intimnímu pop-folku. Vzhledem k tomu, že se sourozenecká spolupráce osvědčila, hned sedm kousků z dvanácti produkoval právě Rollo, přestože se jednalo o úplně jiný žánr, než jakému se běžně věnoval. Nahrávali doma na ostrovech, nějak se ale stalo, že nahrávací smlouvu podepsala mladá umělkyně nejprve pro USA. A zde také deska v červnu 1999 vyšla.

Předcházel jí singl "Here With Me". Podařilo se jej použít jako znělku seriálu "Roswell", ale žádná velká pecka se z něj (prozatím) nestala. A tak se zpěvačka vydala na rozsáhlé turné po amerických klubech, kde postupně sbírala fanoušky, a její prvotina si postupně nacházela své kupce. Pak se ale koncem roku 2000, tedy více než rok po původním vydání alba, přihodil "Stan", jeden z největších hitů Eminema. Rapper použil pro refrén této skladby první sloku (!!!) její písničky "Thank You" (původně psáno jako "Thankyou") a lidé si pomalu začínali všímat i té ženy, která jej zpívá, a zajímali se, odkud je vysamplován. V Česku "No Angel" vyšlo úplně na sklonku roku 2000 a v její domovské Británii i jinde ve světě až v únoru 2001.

Nyní krátká soukromá odbočka. Vzpomínám si, jak jsem cédéčko dostal společně s dalšími na recenzi z české pobočky BMG a při poslechu postupně propadal jeho kouzlu. Písně z něj nám stále nahlas vyhrávaly při zařizování bytu s mou budoucí manželkou, takže jsem na tuto desku navázaný i emočně. Ale jak jsem napsal v úvodu tehdejší recenze, s jejím napsáním jsem si počkal měsíc od prvního poslechu, protože jsem chtěl zjistit, zda jí hodnocení 10/10 dám i s odstupem. Naštěstí to šlo, protože v té době Dido u nás nikdo neznal a album jinde v Evropě ještě ani nevyšlo. V recenzi mimo jiné píšu: "Jak může vyjít tak skvělá deska a přitom o ní u nás nikdo neví? Snad se to v blízké budoucnosti změní." A změnilo.

"No Angel" rozhodně není albem, které by sršelo hitovými singly, funguje hlavně jako celek. "Stan" naštěstí posluchače přivedl k "Thank You", ta k "Here With Me" a pak už si jejich srdce obmotala celá deska. Album se začalo skvěle prodávat po celém světě a nakonec se v roce 2003, tedy čtyři roky po prvním vydání v USA, zastavilo někde u cifry 15 milionů kusů. Znáte ta slova, že kvalita si cestu najde? Neděje se tak tomu samozřejmě vždy, cesty mohou být velmi členité, ale tomuhle počinu se to nakonec povedlo.

Kolekce dvanácti písní je totiž postavená hlavně na emocích a atmosféře. Nádherné intimní skladby Rollo & spol. obalili jen místy trošku elektronickým kabátkem, naprostý prim ale hraje prožitý a procítěný zpěv Dido. Její hlas se ale spíše jen něžně vznáší nad nástroji, než aby se nutil do nějakých vokálních ekvilibristik. Rychlejší kus deska neobsahuje žádný, snad jen "Hunter" a "Don't Think Of Me" mohou posluchače trochu rozhýbat. Něco zcela jiného je samozřejmě závěrečný bonus track "Take My Hand", který by se klidně mohl objevit i na albu od Faithless (možná v době vydání měl sloužit právě jako vějička pro fanoušky této taneční formace).

K "No Angel" se i po letech pravidelně vracím, z původního absolutního hodnocení bych neubral ani bod a věřím, že takových je nás hodně.