Bylo nebylo, kdesi v Nizozemsku se parta přátel shlukla dohromady, aby vytvořila soubor Ten Years Today. V té době nikoho z mladých rebelů možná ani nenapadlo, že se jen o pár let později společně vydají zahrát i do Severní Ameriky nebo napříč Evropou. A právě v této kapele již působili tři ze čtyř členů současných The Vices.

Nová partička, ve složení: Floris van Luijtelaar, Jonathan Kruizenga, Simon Bleeker a Mathijs Louwsma, si šla za svými sny opravdu tvrdě a už v roce 2019 tito nezávislí rockeři debutovali jako support Yungbluda. Skupina si s britským rebelem sedla, což vedlo k tomu, že mu později předskakovala na řadě koncertů ve Velké Británii.

Své první plnohodnotné album "Looking For Faces" (a rozhodně ne nudné!) představili muzikanti natěšeným a hladovějícím fanouškům v roce 2021. Za další dva roky následovala deska "Unknown Affairs". A zdá se, že formace dodržuje dvouleté odstupy dodnes, protože - chvíle napětí - 7. února 2025 jí vyšel třetí počin "Before It Might Be Gone".

The Vices ho otevírají stejnojmennou skladbou. I tentokrát si pohrávají se zvukem - přesně tak, jako tomu bylo na jejich debutu. Zasněnost, místy i exotičtější tóny a exploze. Úvodní song je opravdu velkolepý. Nechybí mu vlastně nic. Po emotivní náloži následuje svižný banger "Gold". A i tentokrát nás frontman nutí, abychom si trsli s ním. Nebo alespoň abychom zapomněli na všechny strasti světa a veškerou tíhu ze sebe setřásli. Schválně, kdo si bude tuhle melodii taky pobrukovat?

Překrásně emotivní kousek "How Does It Feel" obohacují smyčce a klavír. Podobně procítěně začíná i následující písnička "Only For A While". "Všechny moje vzpomínky jsou mrtvý!" křičí Floris van Luijtelaar v jejím refrénu.

Skupina má hudebně slušně našlápnuto vpřed. Kvalitní storytelling, odvaha experimentovat, hudebníci zůstávají sví a svobodní. Že už jsme tu takovou éru měli? Punk je možná dead, ale nezávislost rozhodně ne. "Wrong Ones" hudebně toto vše demonstruje. Stačí zavřít oči a nechat se unést. A co ve finále vidíte? Pařbu s přáteli v klubu? Smích? Útěk po ulici před naštvaným sekuriťákem z obchodního centra?

Další energický flák se jmenuje "Shaking Shoulder". The Vices nás na moment přimějí zapomenout na všechno, co stojí za nic (slušně řečeno) a stát se zase mladými a neklidnými. Být nad věcí. Svým způsobem i to se dá považovat za jedno ze životních mouder: nebrat všechno zase tak vážně. Někdy stačí prostě pokrčit rameny...

Předposlední "Hope You Know" se vrací k poklidným tónům, které v refrénu eskalují a působí naopak úderně. Stejně jako burácející závěr. Poslední zářez "Still They Might Not Like It" vyznívá až nadpozemsky. Téměř pětiminutová písnička zní skoro jako ukolébavka, ale taky tak trochu jako "My Way" od Sida Viciouse.

Svou éteričností velice, velice vzdáleně připomíná i cover "Rocket Man" od My Morning Jacket. I v tomto případě se jedná o zvukově rozmanitou položku, která znamená skvělé rozloučení s moc povedenou nahrávkou. "Prostě buďte tím, kým jste" - tak zní poslední moudro skupiny.

Zatímco raná tvorba nizozemských rebelů připomínala spíše legendy britského rocku, jako jsou Ocean Colour Scene a známější The Stone Roses, jejich nové písně působí daleko osobitěji. Jasně, někdo by možná mohl říct: "Hej, to zní skoro jak...", jenže The Vices nebudou první ani poslední partičkou, která se nechala někým ovlivnit. Mít svojí múzu je naprosto v pohodě!

The Vices i přes znatelné inspirace znějí docela jedinečně a ve smršti indierockových kapel se rozhodně neztratí. Kdo ví, kam se dostanou za dalších deset, dvacet nebo třicet let... Dost možná se i oni stanou inspirací pro nové vycházející hvězdy.

Závěrečný verdikt? "Before It Might Be Gone" rozhodně patří k adeptům na album ro(c)ku. Rozmanitost, odvaha, ucelenost. Co víc si přát?