Řeka tekoucí mezi "Břehy" Vladivojny La Chii je svěží a hluboká

Po dvaceti letech na scéně se Vladivojna La Chia rozhodla nahrát a vydat EP "Břehy". Dílo, které její kariéru i na velmi krátké ploše vlastně dokonale rámuje. Zpěvačka na něm přináší své zřejmě nejosobnější a velmi intimní písničky z nejrůznějších dob její kariéry.

Prvním singlem se stala "Meluzína" z "Tajemství (s)prostěradel" (škoda že tenkrát nakonec nevyšla ta připravovaná novela), nechybí ani "Řeka" z desky "Jungle". Písničky jsou ale nově nahrané, kytaru, v původních verzích dominantní, nahrazuje klavír. Ve stejném duchu zde najdete další tři známé písně pravidelně hrané na koncertech, ale doposud nevydané: "Záclonka", "Snídaně" a "Břehy".

Právě "Břehy", které daly nahrávce i jméno, ji rámují z obou stran. Nejprve studiovou verzí a na závěr jinak zaranžovanou živou podobou. A je to dobře - tuto pozornost si zaslouží. Písnička o věčném hledání pravdy a odkrývání reality nabízí jeden z nejlepších zpěvaččiných textů. Pozoruhodně popisuje, jak zacházíme s informacemi, jak vnímáme, co se kolem nás děje, jak máme tendenci zavírat se do bezpečných bublin.

Když zpívá "vím jak je snadné / nevnímat svět kolem mě / uzavřít se ve vakuu rádoby štěstí / slova která buší / pěstí z novin do hlavy / o pozornost křičí / hysterky ze všech sítí", přesně popisuje to, co musí vnímat při komunikaci každý.

A když pokračuje "titulky jsou obří / když propagandě poslouží / a neviditelné / ty co osvětu šíří / realita baví / když se hodně přehání / strach z nás dělá lovce / podezřelých lidí", je v tom vlastně všechno. Nejednoznačnost současné postinformační doby i přirozená lidská lenost skočit na vlnu vzedmutou z titulků v některé z bublin na sociálních sítích a pohodlně a bezstarostně se na ní nechat unášet bez uvědomění si důsledků toho chování.

Za klíčovou považuji také "Řeku", která se, mimochodem, obrazně výborně hodí mezi zmiňované "Břehy". Svou náladou a klavírní aranží by mohla patřit třeba na desku Eternal Seekers. Písnička o hledání sama sebe začíná zvolna intimním rodinným příběhem. Vlny posluchače nejdřív rozhoupají ke snění, ale následně se přidávají další nástroje. Song roste, proud vzrůstá a po pozvolném oťukávání témat, nahozených jak rybářské háčky do vody, dochází i na odvahu klást si ty nejzásadnější existenciální otázky. Což vrcholí explodující katarzí v závěru.

Vladivojna La Chia vybrala na EP "Břehy" své velmi intimní a osobní skladby. Našla jim nové klavírní aranže, které minialbu dodaly výjimečnou náladu, zároveň díky tomu vše působí velmi semknutě, hraje to dohromady v jeden emocemi protkaný celek. A je to zase další nesmírně půvabná tvář této zpěvačky. Poslechněte si to. Jde o svěží oslavu dvaceti let na hudební scéně. Svěží a hlubokou.