The White Stripes jsou už od začátku svého vzniku podivná dvojka. Nepotřebují basovou kytaru a média úspěšně matou nepřesnými informacemi, zda jsou ex-manželé nebo sourozenci. Tyto skutečnosti nejsou naštěstí nejzajímavějšími fakty na jejich existenci. Nejdůležitějším je poctivá a geniálně jednoduchá hudba. Kytarista Jack White (občanským jménem John Anthony Gillis) a bubenice Meg White (občanským jménem Megan Martha White) se dali dohromady v roce 1997. Jejich působištěm byl průmyslový a zaprášený Detroit. Do vyšších sfér nevylétli hned. Prokousávali se pomalu, ale jistě. Prvním bezejmenným albem ještě svět neohromili, ale už s druhým "De Stijl" se vše začalo měnit. I díky svému výraznému bílo-červenému image se dostali do širšího povědomí, a tak se s napětím čekalo na třetí počin. "White Blood Cells" bylo v tomto ohledu naprostou bombou. The White Stripes ani o krůček neuhnuli od svého pojetí syrového rocku a přesto se stali společně s The Strokes novými rockovými modlami na obou stranách Atlantského oceánu. Alba se prodalo přes milion kusů a od té doby jejich (mimochodem velice povedené) videoklipy brázdí "prime-tajmy" všech hudebních televizních stanic. Novinkové "Elephant" by tak mělo být logicky jen dalším a úspěšnějším krůčkem ve famózní cestě retro-rocku na vrchol posluchačského zájmu.

Na "Elephant" předkládají The White Stripes dokonale vykrystalizovanou podobu toho, co již ukázali na předchozích deskách. Jejich písně stojí na pevných blues-rock'n'rollových základech a jsou ořezány do maximální syrovosti. Není divu. The White Stripes se dobrovolně vzdali moderních technologií a "Elephant" nahráli analogově, za použití velmi starého vybavení. Tím dosáhli neobvyklé autentičnosti a uvěřitelné živelnosti svého projevu. Jak by se mohlo z předchozích řádků zdát, The White Stripes nehrají stále ve stejné linii, ale jejich skladby jsou i při okleštěné sestavě překvapivě proměnlivé. Od vypalovaček "Black Math", "The Air Near My Fingers" a "Girl, You Have No Faith In A Medicine" přes vyloženou hitovku "Seven Nation Army" až po křehoučkou "You've Got Her In Your Pocket". V naprosté většině písní křiklavě zpívá Jack White, ale pro osvěžení si v "In The Cold, Cold, Night" zapěje za dobrovodu kláves i Meg White a v závěrečném duetu "Well It's True That We Love One Another" si s Jackem zazpívá Holly Golightly ze stylově spřízněných Thee Headcoatees.

Na závěr malá odbočka - zdá se totiž, že od nynějška budou i ženy v domácnosti znát, kdo jsou The White Stripes. Jack White se totiž v poslední době dostal na stránky (dokonce i českých ) bulvárních plátků. A to ve spojitosti se svojí novou přítelkyní. Není jí nikdo jiný než hollywoodská hvězda Renée Zellwegerová.

"Elephant" by mělo bez větších problémů zaujmout všechny hudební fanoušky, kteří ovšem nedávají přednost dokonale naleštěnému popu a rocku zprodukovaného do poslední noty. Přeprodukovanost, při které se interpret vzdaluje svým posluchačům, není rozhodně problém této desky.