Britský kytarový pop s příznačným názvem brit-pop je v současné době stejně silný jako byli v šedesátých letech Beatles, na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let Sex Pistols nebo na začátku let devadesátých Blur. Vedou ho mimo jiné kapely Travis a Coldplay, v jejichž stopách jde i nedávný britský objev Starsailor. Těžko říci, zda-li chodí skloněni ve stínu pod větvemi slavnějších kolegů, nebo právě jim mohou děkovat za vyšlápnutí cestiček v závalech sněhu. Ať tak nebo onak, pro mě je nejdůležitější kvalita jejich hudby a tu nyní proberu díky nové desce "Silence Is Easy" hezky z blízka.

Jak už jsem v úvodu naznačil, hudba Starsailor je hodně ovlivněna kapelami Travis a Coldplay. Zajímavých nebo nápaditých věcí najdeme opravdu pomálu a většina z nich se nachází hned na začátku desky. Písnička s podivným názvem "Music Was Saved" je vrcholem tvořivosti těchto hudebníků. Po čtyřech krátkých taktech se střídají party, založené povětšinou na dominujících bicích, které dodávají skladbě spád za pomoci silných úderů na každou dobu (pro znalé hudební teorie: 4/4 takt; allegro). Hned následující písnička "Fidelity" patří taky k těm originálnějším skladbám. Veškerý nápad ale spočívá v úplné banalitě - ve čtyřdobém taktu hrají kytary pouze na tři doby. Teorie relativity je proti tomuto objevu šlajška!

Po několika složených skladbách si asi Starsailor řekli: "Dost už bylo inovací. Kdo spravuje, co funguje?", protože drtivá většina alba se nese ve stylu Travisovských pomalejších balad a rychlejších, až podezřele povědomých, songů. Pokud vám přijde, že s tím kopírováním musím aspoň trochu přehánět, věřte, že tomu tak není - vždyť i vokalista se snaží v baladách napodobit barvu hlasu a nápěvy Francise Healyho. Kdyby jeho hlas nebyl tak upachtěný, věřím, že by se mu to i povedlo. Právě tyto vykrádačky by byly tím nejlepším, co lze na albu nalézt, kdyby se asi u poloviny z nich neobjevovaly smyčce, které jsou tak naaranžované, až zní neuvěřitelně vyumělkovaně. Album obsahuje i několik písní rychlejších. Nejlepší z nich je určitě titulní "Silence Is Easy" s lehkým a svižným nápěvem, který se dere pod kůži. To je ale dalším problémem desky - je strašně vlezlá a nejde z hlavy. S melodičností to tentokrát Starsailor přehnali.

Mohlo by se zdát, že jsem komplet recenzi pronadával, ale není to úplně pravda. Album totiž není špatné. Ono je pouze průměrné a chybí mu vlastní nápad. Být míň vlezlé, mít vlastní sound, originálnější vokál a bůh ví, jak dobře by kapela mohla znít. Tak... snad příště.