Charismatická Rozálie (Havelková) vydala své druhé album "Láska, hlína, rýč", na kterém mapuje příběh jednoho vztahu, a to ve všech jeho fázích - od zamilovanosti přes krize, rozchody, návraty, rozchody a zrady až po porozchodovou prázdnotu. Hudebně se odklonila od aranžerského minimalismu první desky, nyní více využívá kapelu, na akordeon ale stále nedá dopustit, nově navíc do hry zapojila staré hammondy.

"Celým albem prosakuje autorčina nostalgická, něžná, ale i divoce cirkusácká duše, rozbíjená tlukotem rozháraného srdce, posedlá mužem, láskou k flamenku a vášní pro mexické žánry, vysmívající se vlastním emocím a smutkem se rozplývající v mlze nuselské melancholie," stojí v tiskové zprávě.

Na kolekci láká stejnojmenný singl, v němž zpívá, že "voda uplyne, láska pomine". Píseň proložila mluveným slovem - telefonátem dotyčnému, se kterým si vyříkává účty, zároveň o sobě pochybuje, což skladbě dodává na dramatičnosti a jisté dávce vzdoru, hořkosti a nasranosti. Celkově navazuje na to, čím zaujala už na svém debutu, tedy svojí vyřídilkou, přímočarostí a prostořekostí. Prostě "Láska, hlína, rýč" není žádný kýč.

Rozálie o vzniku doprovodného klipu, který vyniká jednoduchostí a zároveň i kontrastem, exotičností a jasným poselstvím, prohlásila: "Točili jsme ho ve Španělsku, jen ve dvou. Já a můj kamarád, kterýho znám od šestnácti, shodou okolností taky můj bejvalej kluk, režisér David Van, který se chopil kamery. Svatební šaty, které mám na sobě celej klip, jsou ze starý záclony, kterou jsem doma našla a na sebe naaranžovala."

V závěru klipu se svlékne, pohřbívá svoji bývalou lásku, a tím tak odhazuje minulost. Působí to jako definitivní tečka za jedním vztahem, nahotou se očišťuje a vstupuje do nové životní etapy.

8/10