Rozálie patří v poslední době v české kotlině k nejvýraznějším hudebním osobnostem. Držkatá, stejně jako její dršťky (slangový výraz pro akordeon), převedla skvělou show protkanou hořkosladkými příběhy, které píše sám život.

La Fabrika je její domovskou scénou. Léta tu hraje představení "Rozladěné držky", v němž účinkuje s Anežkou Hessovou. Viděla jsem ji zde již koncem roku 2022, kdy křtila svoji prvotinu. Loňský prosincový křest druhé desky jsem bohužel kvůli karambolu na kole nestihla, proto jsem si to vynahradila v půlce února, navíc, jak řekla sama Roza, v nejhorším dni roku. Zamilovaným a zadaným to přeložím - hrála na Valentýna. Zaláskovaní její koncert ten den asi vynechali, protože trávili večer u romantické večeře, či přímo v posteli.

Význam jména Rozálie se vykládá jako růže nebo vonící po růžích. Řekla bych, že to zpěvačku vystihuje přesně. Krásná stejně jako kvítek sám, její jazyk a chování ale umí občas píchnout. A také rozhodně nemá, co se týká chlapů, ustláno na růžích. Kdo zná zpěvaččinu tvorbu, ví, že se týká hlavně vztahů, jejichž rychlost se mění jako ručička na tachometru.

S krizí mladého věku, jehož dosáhnete překročením pětadvacítky (o to se otírá songem "Pětadvacet na holou"), se popasovala tím, že si našla mladšího přítele. Dva roky strávila s o osm let mladším partnerem - kdo čte bulvár nebo se zajímá o aktuální dění u známých lidí, ví, že se jedná o Prokopa Zacha, syna herce Romana. V jejím věku se jednalo o fakt znatelný rozdíl, když začátcích vztahu chlapec ještě nebyl plnoletý, z čehož pak vyplynuly různé humorné okolnosti. Vztahový kolotoč s ním popisuje právě druhá řadovka.

Mezi písněmi dávala k dobru průpovídky o tom, jak se jejich vztah postupně vyvíjel. Celkově ho trefně přirovnala k cirkusu (však u jednoho pár let byla), který, když přijede do města, jste nadšeni, ale po čase se okouká, a jednoho dne skončí a zbyde po něm jenom udupaná tráva v obrysu šapitó.

Během celého večera z pódia zněly hlášky a přirovnání, které padaly na úrodnou půdu přítomných dam, které musely svorně přitakávat. Po fázi zamilovanosti prostě přichází prozření a s ním i obsah songu "Já už nechci", který se brání stereotypu. Vztahovou pauzu pak popisuje titulní skladba "Láska, hlína, rýč" s všeříkajícím názvem.

Po "Starém doutníku" sáhla, když potřebovala ukojit své životní potřeby a pudy. Trefně zní přirovnání, že někdy z popelníku vytáhnete opotřebovaný vajgl dobrého prověřeného doutníku, protože hlava nový vztah nechce, ale tělo by ho potřebovalo. "Kalhotky" popisují nemlich totéž - jak se zpěvačka nebála prohlásit, vypráví prostě o m*dání. Líbí se mi na ní, že je autentická a svá, co na srdci, to na jazyku. Nenutí se do žádné divadélka, jak to dělají jiní.

"Toxická" popisuje špatnou závislost na druhém. "Reině" předcházela historka o jizvě, která vznikla, když se natáhla při cestě z Letní Letné a partner ji nechytil, zároveň jizvu na srdci získáte po každém soužití. "Pod Zvonařkou" se ocitla, když se jednou šla projít, zastavila se u jeho dveří a další písnička byla rázem na světě.

Koncert, nebo spíš pěvecký stand-up, postupně gradoval a návštěvník neměl čas se nudit. Vystoupení zpěvačka opepřila několika doprovodnými muzikanty, jejichž složení se na pódiu různě proměňovalo, v závěru dokonce přišla taková pidi dechovka, která nakráčela od baru a z foyer, a vystoupení dostalo ještě větší koule.

Výborný byl muzikant hrající na basu, který ve dvou písních svůj nástroj vyměnil za pilu. Nechyběla ani hra na španělku, ke které Roza předvedla taneček v rytmu flamenca. Jindy si naopak vystačila sama s akordeonem či klávesami. Vše, co předvádí, jí každopádně hltáte na první dobrou, takže není divu, že několikrát přidávala. Zazněl například cover nestárnoucí francouzské písně "Non, je ne regrette rien" od Edith Piaf.

Zapomenout nesmím ani na komorní scénu. Mnohým neuniklo, že je tvořena záclonami, ze kterých měla Rozálie ušitou mimo jiné i sukni a má z nich spíchnuté také šaty v klipu úvodního hitu. K tomu stačila křiklavě růžová vestička ze sekáče a originální outfit, jako je ostatně celá její tvorba, byl na světě.

Nevšední bylo i složení posluchačů, které mířilo spíš ke střednímu věku, v publiku se objevili i známí z herecké branže (Simona Lewadowska, Alžběta Malá a další). Překvapivě dopadla sonda do návštěvnické docházky. Po dotazu, kdo už ji viděl naživo, se přihlásil jen zlomek návštěvníků. Zvědavost na stále docela neokoukanou tvář ten večer zvítězila.

Poslední song zpěvačka věnovala těm, kteří cítí bezmoc a prázdnotu, tedy zkrátka všem, kdo na Valentýna přišli na její koncert s partnery. Poté se neúnavně podepisovala a fotila s fanoušky. Její koncertní set byl každopádně krásnou tečkou za povedeným večerem v nejdebilnější den roku.