Teprve osmou zastávku aktuálního turné Myles Kennedy beznadějně vyprodal. V Paláci Akropolis bylo navíc nezvykle narváno už na předkapelu, takže pot doslova stékal po zdech. Black River Delta svým generickým názvem zcela určitě neoslní, jejich jméno tak pravděpodobně zapomenete rychleji, než dočtete tento text. Muziku ale hrají výtečnou. Sedmdesátkový hard rock amerického střihu si tu a tam udělal výlet i do jižanského rocku či country, vyloženě nadšení by z nich ale mohli být fanoušci Queens Of The Stone Age. Hitovka "Shakin'" totiž doslova zní jako něco, co by mohl dát dohromady i Josh Homme se svou družinou. Formace s pro leckoho překvapivým švédským původem velice potěšila, není divu, že ji na své turné po šesti letech pozval čtyřiapadesátiletý umělec už podruhé.

Hlavní atrakce večera na své sólové šňůře až na jednu výjimku nechává stranou svou zářivější část kariéry v čele domovské formace Alter Bridge či hvězdného uskupení se Slashem a The Conspirators, s nimiž v dubnu zavítal do Brna. Místo toho dává v intimnějších prostorách nahlédnout blíže na písně, které stojí mimo jeho hvězdnou auru a - proč to neříct naplno - nejsou to hity.

Dosavadní tři sólová alba vydaná pod vlastním jménem ale podobné ambice snad ani nemají. Málokdy na nich uslyšíte rozkvést čtyřoktávový vokál jejich tvůrce a mnohdy se jedná o spíše nenápadné rockové skladby s klasickou písňovou strukturou, o které možná jen jeho kolegové ze dvou ústředních kapel neměli zájem. To však neznamená, že byste na nich nenašli perly. Ať vás proto ani nenapadne nepustit si dojemný videoklip níže, u jednoho z vrcholů večera si ostatně leckdo přál, aby nikdy neskončil. Teprve poté pokračujte ve čtení.

Rodák z Bostonu vsadil jen na tříčlennou sestavu - na basu ho doprovází Tim Tournier a na bicí jeho dlouholetý kamarád Zia Uddin. V džínové bundě a upnutých kalhotách se kromě vokálů stará i o kytaru a ve špičatých botách nenápadně mačká všemožné kytarové efekty. To ostatně zapříčinilo jeden stresující moment pro jeho kytarového technika Davida Patea, kdy v úvodu show Myles omylem zapnul jiný efekt, než měl. "Mám nohy jako kačer," omlouval se mu s úsměvem.

Jeho sólové turné proto trochu působilo jako revolta vůči slavnějším kytaristům, s nimiž běžně hraje. Ostatně mít vedle sebe taková esa, jako jsou Slash a Mark Tremonti, kdo by se vedle nich necítil méněcenně? Sám Myles jako by chtěl ukázat, že taky patří mezi kytarové nerdy, a tak měl připravený na každý song úplně jiný nástroj - a těch sól na nich byste se také nedopočítali. To vůbec nejkrásnější přišlo ale až v závěru, kdy v táhlé jižanské vyhrávce "Worried Mind", s níž už se v programu ani nepočítalo, přidal ještě jedno sólíčko navíc. "Nejraději bych tu hrál celou noc," hlásil o pár chvil dříve spokojeně.

Koncert se totiž rozjížděl docela pozvolně a tréma ze zpěváka naplno spadla až ve chvíli, kdy jedna z fanynek zakřičela "Jsi super!", což Myles vtipně přeložil jako "You suck!", a sál tak vybuchl smíchy. "To víte, lidi, já jsem týpek, který vidí sklenici spíš napůl prázdnou," vysvětloval. A pak už s diváky uvolněně komunikoval - házel jim trsátka, roztleskal je, když potřeboval, nebo na ně spokojeně ukazoval, když viděl, že si jeho písničky ze šuplíku užívají naplno.

Někteří přítomní se ale rozdováděli až příliš a pak jejich vykecávání rušilo, když se Myles rozhodl vykládat třeba o tom, že "Behing The Veil" vznikla na turné s Alter Bridge. Zpíval v ní, že "neví, kdy přestat", což dokonale vystihuje jeho nadprodukci hudby. Ta je sice kvalitní, ale existuje jí snad až příliš.

Naprosté ticho se ale v sále rozhostilo až ve chvíli, kdy na pódiu zůstal sám a na akustickou kytaru zahrál "Lover" právě od nejslavnější kapely, v níž dosud působil. A právě v ní vystoupal svým pestrobarevným hlasem poprvé úplně nejvýš. Husí kůže. Zamrznutí. Vnímání ryzího umění. A jakmile dozpíval, přišel obrovský výbuch potlesku a jásotu. Nejsilnější kontrast mezi tichem a hlukem, jaký večer nabídl.

Vtipný moment nastal ve chvíli, kdy se Myles rozpovídal na téma českých dálnic a vyprávěl o tom, jak sem v noci se svým týmem jeli po koncertě ve Varšavě. "Docela to houpalo," vykládal bezelstně a divákům už cukaly koutky, což jej zarazilo. "No, vy se smějete, ale fakt už jsme pak jeli po tak hrbolatých cestách, že to s autobusem skákalo a doslova mě to probralo ze spaní, jak to se mnou hodilo do vzduchu." Chudák vůbec netušil, proč se fanoušci smějí a je jim u toho trapně zároveň.

Hodina a půl ve společnosti jednoho z nejlepších rockových zpěváků naší doby utekla. A kromě možnosti slyšet ještě začerstva kousky z říjnové sólové trojky "The Art Of Letting Go", stejně jako i další skryté poklady, přinesla i možnost zažít Mylese Kennedyho v asi nejmenším sále, v jakém ho kdy uvidíme. Mít takovou osobnost doslova na dosah ruky zůstane zážitkem, jaký se už pravděpodobně zopakovat nikdy nepodaří.