Při vyslovení jména zpěváka, mandolinisty, kytaristy, textaře a překladatele Roberta Křesťana vytanou na mysli hlavně dvě kapely - Druhá tráva a Poutníci. Před nimi ale byla ještě jedna - Trapeři -, která vznikla už v roce 1972.

Formace se po přestávce na scéně objevila znovu v roce 2008 a před časem oslavila 50 let od svého vzniku. Při této příležitosti se muzikanti rozhodli natočit CD jak starých, tak i úplně nových písní s názvem "Když se stmívá". Nahrávku věnovali Petrovi Surému, který s kapelou hrál už v letech 1975-77 a pak i po obnovení až do své smrti v roce 2022.

"Když jsme v roce 2008 začali znovu pod jménem Trapeři hrát staré fláky v sestavě, která sice nikdy dřív neexistovala, ale zato nám přinášela potěšení a uspokojení, nedeklarovali jsme žádné ambice. Všichni jsme měli své práce a projektů dost. Až začala Petra tlačit nemoc a možná pocit konečnosti a začal se tu a tam zmiňovat o natočení regulérní desky z nových písniček," popisuje Robert Křesťan.

Přestože hudebníci nějaké písničky tehdy přinesli, album začalo vznikat až po Petrově smrti. "Začal jsem se probírat starými traperskými zdroji - Johnnym Cashem, Krisem Kristoffersonem, Bobem Dylanem a Flattem a Scruggsem -, povolal jsem na pomoc i hippies a psychedelika a začal jsem skládat texty, které sice nebudou vyjadřovat nezralost a naivitu šestnáctiletého kluka, ale na druhou stranu nepůjdou proti jeho duchu a romantice," říká Křesťan.

Kapela se ve studiu sešla v sestavě, ve které kromě něj hrají i mandolinista Pavel Petržela, bendžista Luboš Malina, kontrabasistka Svaťka Štěpánková a Tomáš Buzek, který ovládá foukací harmoniku, dobro i zpěv. Společně nahráli jedenáct skladeb, ke kterým přidali dva bonusy. Součástí nového alba je i disk s předchozí nahrávkou "Královna cest", která nikdy oficiálně nevyšla.

"Jsme už všichni, samozřejmě s výjimkou Svaťky, ve věku, v němž se různé životní nejistoty slévají v jednu jedinou, snad ještě vzdálenou, ale stále bližší a bližší jistotu. Proto jsem rád, že jsme tuhle desku nakonec nenatočili ze smutku nad smrtí kamaráda, ale z radosti nad tím, že si spolu zase jednou můžeme zahrát muziku, kterou společně milujeme," uzavírá Křesťan.