Náš předchozí rozhovor vyšel před vaším velkým comebackovým koncertem. Jak s odstupem času vzpomínáte na Forum Karlín? Splnilo vystoupení vaše očekávání? A šli byste do takové akce znovu?

Thom: Jsme rádi, že jsme do toho šli a že jsme se nepodělali. Na začátku stojí hezká velkolepá myšlenka, ale pak přejdeš k realitě, a zjistíš, co a jak stojí. Pracovali jsme intenzivně a jsem na nás pyšný, že jsme to zvládli, že se stalo, co se stát mělo. Vrátili jsme se ve vší parádě a ukázali, že máme furt koule i chuť růst a někam se posouvat. Nejsme ve starém železe a umíme si poradit i s takhle velkou produkcí. Nehledě na přidané side effects, interní pro kapelu. Víme, že kolem sebe máme skupinu důležitých lidí, bez kterých by se to neobešlo.

Adam: Zároveň šlo o fajn představení nové sestavy skupiny pro promotéry na příští rok.

Považujete proběhlou pauzu za prospěšnou a nutnou?

Thom: Na sto dvacet procent se pauza ukázala jako moudré rozhodnutí v rámci všeho, snad vyjma vztahů mezi námi. Kvůli nim jsme rozhodně nepauzírovali, pravidelně se scházíme, máme rodiny, navštěvujeme se, jsme životní přátelé. Nicméně kapela se zacyklila. Nutno dodat, že ji máme od čtrnácti let. Když pauza nastala, nejvíc se mně zastesklo po dodávce, po tom, co většina muzikantů nenávidí. Miloval jsem návraty z koncertů, kdy všichni krom řidiče spali a já jsem koukal přes okno na hvězdné nebe. Pamatuji si, že když Daniel sehnal kupce na dodávku, jel jsem se s ní do Hradce ke zkušebně rozloučit. Byl to zvláštní pocit, strávili jsme v ní tolik času, ať v dobrým nebo ve zlým. Představovala pro nás druhý domov.

Odrazila se inspirace hvězdami a pohledem na hvězdné nebe i do nového alba?

Thom: Naznačuje to už název. I když nejde o koncepční nahrávku, má nosné téma. Horizont se pojí s vesmírem, černými dírami, existuje různý horizont události. Víme, co znamená horizont pozemský, kdy zapadá slunce a člověk vidí, že země je kulatá. To se v dnešní době musí připomínat. Téma jsem si v sobě nesl dlouho. Vizuální zpracování už považuji za trochu jiný proces.

Adam: Od prvního singlu jsme spolupracovali s Lulushou (Lucie Mareš) z České Třebové. Primárně není grafička, ale tatérka. A přišlo nám super, že se na to podívá někdo z jiného oboru.

Nechal si od ní někdo z vás udělat tetování?

Thom: Dlouhodobě má ráda Imodium. Tetování si od ní nechal udělat Ronoon.

Adam: Jsem s ní předdomluvený. Chtěl jsem, aby mě tetovala při koncertě, ale to odmítla. Obal jsem s ní dolaďoval. Jde o čistou grafiku, bez názvu skupiny i alba.

Thom: Poprvé chystáme vinyl, což samo o sobě nabízí plochu pro umělecké ztvárnění. Ke každému songu do bookletu vznikl vizuál od Lucky. Celé to na mě působí elegantně, nemáme rádi přeplácanosti a shodli jsme se na první dobrou.

Pokud se ještě jednou vrátím k minulému rozhovoru, titulek zněl: "Viselo to ve vzduchu. Jsme bojovníci". Jak moc jste bojovali s albovou novinkou? Přeci jen vyšla vám po sedmi letech, změnilo se toho za tu dobu hodně?

Thom: Jak v čem. Nemění se moje tryzna s textováním. Bylo to na hraně, často jsem se dostával blízko ke kolabujícím stavům. Teď písně vznikaly v našem studiu, kde jsem vše produkoval, točil a míchal já. Reálně jsem nad tím strávil nejvíc času. Na druhou stranu tím, že do kapely přišel Adam, objevila se v ní jiná energie. Zároveň tomu nahrávalo, že hudební materiál jsme měli z osmdesáti procent připravený. Během pauzy vznikaly neplánovaně dema, kdy jsem měl chuť si vzít kytaru do ruky. Dotvořil jsem základ a pustil ho klukům. Šlo tedy o docela snadnou práci, protože v šuplíku na nás všechno čekalo. Za komfortní považuji možnost využití vlastního studia. Fungovali jsme způsobem akce - reakce. To, co jsme složili, jsme rovnou natočili. Uchovala se tam díky tomu jistá energie.

Adam: Pro mě to bylo nový. Dotesávání, tedy dodělávání písní, mi připadalo velmi funkční. Neseděli tam čtyři zkrachovalci, ale práce šla pěkně od ruky.

Thome, dokážeš si v roli skladatele a zároveň producenta udržet odstup?

Thom: Nikdo nebojuje s egem. Je to disciplína jako blázen, dlouho jsem přemýšlel, zda do toho jít. Kdysi jsem si to zkusil, už "Polarity" v roce 2010 jsme si taky dělali sami. Dnes vím, že bych tam dost věcí změnil. Jde o velkou zodpovědnost, bránil jsem se tomu do poslední chvíle, nechtěl jsem to pos*at. Přednostně jsme dělali singly, třeba "Lampy" byly ještě s Kárlem. Domluvili jsme se, že podle toho, jak dopadnou, tedy co se týče mé produkce a vlastního zvuku, uvidíme, co dál. Krizovky přicházejí. Jsem sebemrskač, masochista, asi to i chci a jdu tomu naproti. Zároveň člověk trochu potřebuje podrbat za ouškem. Feedbackem mě vždy kluci zvedli. Je to náročné, jak fyzicky, tak mentálně. Teď se to lišilo ještě v jedné věci. Kapela se vrací v jiné sestavě, po sedmi letech. Nedívá se na nás celý svět jako na mezinárodní hvězdu, ale fanouškovskou základnu jsme si vytvořili a cítíme od ní velká očekávání.

Adam: Je to jiný, když se skupina vrací po tolika letech, než když vydává klasickou řadovku.

Deska zní tvrději, což jen kvituji. Šlo o úmyslný tah?

Thom: Vyšlo to samo. Vznikla jiná energie, od základu, rytmiky, pochopitelně Adam hraje jinak než Kárl, a proto to dostalo jinou, nejspíš ještě rockovější energii.

Thome, máš své studio I, kde produkuješ. Nasál jsi inspiraci pro tvorbu například i z nějakých nových tváří, se kterými jsi pracoval?

Thom: Člověka to posouvá, doba se mění. Svět je plný sociálních sítí, streamů a digitálů. Na první dobrou mě zaujala kapela Byt číslo 4, protože kluky momentálně vnímám jako své děti. Vrátil jsem se s nimi do začátků Imodia se vším tím floutkovstvím a neumětelstvím. Jejich debutová deska mi připadá skvělá a těší mě, že jsem ji z většiny mohl produkovat a vytvořit právě u sebe ve studiu.

Proč s vámi nejedou na turné?

Thom: Protože jsme to zaspali, sami jsme se o ně připravili. Pro tebe to bude asi sympatický, protože nám je vzali tvoji oblíbení Cocotte Minute.

Thome, do textů si nenecháš moc mluvit a vlastně ti do nich ani nikdo nikdy nezasahoval. Teď to dělají třeba Adam a Lukáš Dvořáček. Jak to hodnotíš? A jak se to liší od doby, kdy jsi zpíval jejich písně pro projekty LABe či Walkmanz?

Thom: Ano, je to tak, i když na předchozím albu "Element" se objevila píseň "Válka a mír", kterou z většiny napsal Kuba Ryba z Rybiček 48. Zkusit si zazpívat něčí text mě poprvé napadlo ze zvědavosti a pro osvěžení. Až pak přišly projekty Walkmanz a LABe, kde jsem záměrně zpíval cizí texty. Obával jsem se, že mi to nepůjde do huby a že když to nenapíšu, nebudu k tomu mít žádný vztah. Tam jsem zjistil, že to jde, i když u Walkmanz jsem Lukášovi Dvořáčkovi dával témata, LABe je čistě Adamův projekt a jeho myšlenky, texty. Při psaní této desky jsem si díky Adamovi uvědomil, že mám v kapele dalšího autora. Od Lukáše se jednalo o přiznanou výpomoc. Spolupracujeme spolu už delší dobu - a funguje skvěle. Plní zadání, výborně píše takzvaně do huby. Stál jsem nad propastí, kdy jsem propadal beznadějím a s některými věcmi jsem nedokázal pohnout. Poslal jsem mu song s nějakou svahilštinou, dal jsem mu téma ke zpracování a společnými silami jsme to dotvořili. Teď jsme kluci čtyřicetiletí, kdy máme ega dávno spláchnutý v záchodě. Hlavně když vím, o čem zpívám, a naplňuje to moji emoci. Pracujeme pro písničku, když jí text bude slušet, je fuk, kdo to napsal.

Neváže se trápení s texty ke skladbě "Padal jsem dlouho", která pojednává o pomatení mysli?

Thom: Kdepak, zkusil jsem psát a zpívat jinak než běžně. Zrychlil jsem ji. Má vyloženě nitky, které vedou k reálnému zážitku. V rámci zevšeobecnění se jedná o mentální zdraví, zabývám se tím, jak je doba náročnější a rychlejší, takže jde o čím dál aktuálnější téma. Každému se stalo, že odešel člověk z jeho okolí vlastní rukou. Vysílal signály, ale nikdo si toho nevšímal, protože každý si žije v bublinách a koukáme jen před sebe a dopředu. Pak najednou zjistíš, že tvůj kámoš není mezi námi živými.

Je to o Honzovi?

Thom: Myslíš Honzu Štrupa? (bývalý člen skupiny Rybičky 48, který zemřel v roce 2021, poznámka redakce) Konkrétně ne, to mě nenapadlo, ale zapadá do rovnice, mohl by to být jeden z příkladů. Ale Honza je jiný příběh.

Jak důležitou roli hraje časový interval šedesáti minut ve stejnojmenné písni?

Adam: Melodie vokální linky byla definována od Tomáše. Slyšel jsem v ní určité slovo. Přišlo mi zajímavé se zamyslet nad tím, kam se ztrácí hodina, když se mění čas.

Hodně songů se točí kolem mentálního zdraví a lásky - třeba "Alchymista" či "Lampy".

Thom: Přijde mi to jako celkem nevyčerpatelné téma. I když se v mém životě objevily i jiné náměty. Hned úvodní "Les" naráží na výskyt vlků na našem území. Má rodná hrouda (Broumovsko) patří mezi lokality s velkým výskytem vlků, tím pádem přicházejí třenice lidí - jedni je chtějí logicky chránit, druzí by je znovu vystříleli. Nebaví mě arogance lidské rasy vůči přírodě, kdy si někteří myslí, že nám patří všechno. Je mi to proti srsti. Nadnesená paralela souvisí i s tím, že Imodium se vracejí tam, kam patřili. Ovšem kdo ví, jestli nás tam ještě někdo chce. V minulosti jsme byli dlouho podceňovaní. Spousta lidí nás má zařazený, že jsme nějací joudové, ale ono to tak není. "Les" vypráví o tom, že se vracíme zpátky na území, na které patříme.

K singlu "OK kluk" jste natočili svůj první animák. Budete v tom pokračovat?

Thom: Autor klipu David Vašíček je hrozně skromný a nenápadný kluk, který dělá jednoduchý vtipný animáky, zároveň píše dobré texty, má svoji kapelu. Mít v portfoliu kapely animovaný klip byl můj dlouhodobý sen. Ale šlo o nákladnější projekt. I písnička zní na naše poměry jinak, máme tam víc zprzněný kytary, zvuky a struktura je víc crazy. Mám ten song strašně rád. Celý jsem ho vymyslel někdy ve čtyři ráno v dost bláznivým stavu.

Když jsme se bavili před půl rokem, chystali jste dokument, kterým jste chtěli doprovodit turné. Dočkáme se ho v blízké době?

Thom: Roztočili jsme něco, co pod rukama bobtná, pořád jsme tomu nedali stopku. Dokument stále platí. Budeme v něm mít velký feedback z Fora Karlín, zatím jsme z videomateriálu nepoužili nikde nic. Možná je správně, že jsme to nestihli nahustit do jednoho momentu s vydáním alba a turné. Proč to nerozložit? Nejspíš s tímto snímkem navštívíme i nějaká kina a pobavíme se s lidmi osobně. Čím jsem starší, tím mám rád setkání s našimi fanoušky mimo pódium a hlediště víc a víc. Ale stran plánů s dokumentem je ještě brzy něco říkat.

Když se rád setkáváš s fanoušky mimo standardní místa, můžeme se tedy těšit na návrat "Bytového turné" v příštím roce?

Thom: Teď se toho děje moc a "Bytové turné", které bylo vždy odměnou fanouškům, ale i nám, máme až někde ve třetím plánu. Hrozně chci, aby si to zažil Adam.

Adam: Poslední roky se celkem stěhuju, na bytovém turné jsem tedy vlastně svým způsobem už teď.

Thom: Ale musí s námi jet Jarda Špulák, můj táta Pavel a kamarád Arnold, to byla vždy zásadní podmínka pro celé turné. Táta je skoro v sedmdesáti pro každou špatnost.