Vidět Imodium ještě jednou naživo bylo mým zbožným přáním už několik let. Jsem jejich fanynka, doprovází mě v podstatě od puberty. Objevila jsem je díky romantické skladbě "Smutnohra" (ta mi hrála k narozeninám, ještě než jsem dosáhla plnoletosti) či dravému songu "Koník". A když ohlásili konec, respektive blíže neohraničenou pauzu, bylo mi z toho pěkně ouzko.

Ale vše se nakonec v dobré obrátilo. Na tuto chvíli jsem, stejně jako ostatní fanoušci, čekala pět let. Pamatuji si, jak se pánové loučili, byla jsem na posledním koncertě v pražské hvězdárně. Tehdy byla šance, že bude kapela někdy pokračovat, zahalena do mlhy a s otazníkem. Naštěstí se nyní pochybnosti rozplynuly jak pára nad hrncem. A to je dobře. Imodium nejen mně na scéně chyběli a snad návrat jejich kariéru konečně pořádně nakopne.

Když jsem se před měsícem frontmana Thoma Frödeho v našem rozhovoru ptala, zda pro ně není Forum Karlín příliš velké sousto, odpověděl, že se po pěti letech chtěli vrátit s velkou pompou, ne pouze obyčejným koncertem v klubu. Ale že stojí nohama na zemi. Ostudu si rozhodně neutrhli. Forum nebylo poloprázdné, ale pěkně zaplněné, byť příznivců samozřejmě mohlo dorazit více. Ale možná jich část křtila společně s the.switch v Bike Jesus jejich novou desku "Skrytý místa".

Ale zpět k broumovským. Těm přestávka v činnosti nic neubrala na živosti a rockové dravosti. Frödeho hlas je stále místy tklivý, což podporuje jeho texty. Večer byl mimo jiné specifický tím, že skupina během něj vyměnila bubeníky. K oficiálnímu veřejnému bubenickému škatulata, hejbejte se došlo asi v půlce setu, kdy spoluzakladatel kapely Kárl předal pomyslné otěže Adamovi Jánošíkovi. Byl to pro všechny velmi emotivní zážitek, nejenom pro jeho životního kamaráda a parťáka Thoma, ale i pro další přítomné v sále, včetně mě, která jsem ronila krokodýlí slzy. Výměna proběhla symbolicky, i když neplánovaně, při mezinárodním dnu bubeníků. To se to hezky sešlo.

Druhá půlka večera s Jánošíkem za bicími začala samozřejmě novinkami. Zazněly tak "Tuláci" a "Lampy", jen ta nejčerstvější, "Někdo se dívá", která je navíc z Jánošíkova pera, nečekaně chyběla.

Silné emoce nechyběly ani při několika věnováních. První patřilo těm, co už nejsou mezi námi. Stalo se tak mezi písněmi "Klub 27" a "Příběh o synovi". Poselství patřilo kamarádovi muzikantovi Honzovi Štrupovi, který odešel ze světa dobrovolně již před třemi lety. Další poděkování patřilo Nirvaně, potažmo Kurtovi Cobainovi. Shodou okolností uplynulo v těchto dnech třicet let od jeho sebevraždy. Frontman se svěřil, že kdyby jim tenkrát v mládí Kárlova sestra nepodstrčila kazetu téhle kapely, kdo ví, jak by to s jejich hudbu bylo.

Formace nehrála jenom na velkém pódiu. Jak je mezi muzikanty i diváky v poslední době v oblibě, před zvukařem stála jeho menší verze. Tam akusticky vystoupil Thom se svou životní partnerkou Žanet. s písní "Haló pane", poté sólově s coververzí "Something in the Way" od zmíněné Nirvany, které až mrazivé vokály dodal broumovský sbor.

Opět na hlavním pódiu následovaly songy "Spirit" (v té v partu Sharkass zaskočila Žanet.) a "Deset životů", v němž se při zpěvu publikum přetlačovalo se sborem. Základní část skončila úryvkem z refrénu: "Co bude dál?" Pro tuto chvíli to samozřejmě znamenalo přídavky. Ale pro skupinu to bude hlavně deska, která by měla nést název "Horizont". A samozřejmě také koncerty, tentokrát už klubové.

Přídavek tvořil trojlístek skladeb. Potěšila formace Rybičky 48, která hrála druhé housle v písničce "Břehy". Znalí tak mohli zavzpomínat na rok 2017, kdy Rybičkám na jejich prvním velkém koncertě právě ve Foru předskakoval Frödeho ansámbl. Na závěr večera nemohla chybět písnička "Nad Berlínem", v níž se zpívá: "Časy přijdou, přijdou zpátky.". A fakt že přišly.

Děkuju, že jsme na sebe všichni napojeni, chyběli jsme si. A mně se splnilo další comebackové přání, po těch, co už proběhly v minulosti (Cocotte Minute, Gaia Mesiah či Post-It). Díky, že tu káru táhneme dál. Potěšilo i to, že v publiku nechyběla kupa známých tváří, které jsou s Imodiem nějak spojeny.

Během skoro dvouhodinového setu zazněly všechny stěžejní hity, na klavír kapelu místy doprovázel Ondřej Potužník, kterého muzikanti kdysi mezi sebe lanařili. Byla to úctyhodná oslava dvaceti od vydání debutu, která se obešla bez zbytečných pozlátek, skupina vsadila hlavně na hudbu. Hlavně ale koncertem Imodium odstartovali novou éru a ukázali, že stále mají co říct.