Jak podle vás jazztronica ovlivňuje současné hudební dění, zejména britskou jazzovou scénu?

Mr DM: Myslím si, že jazztronica (taky nu jazz, forma moderního jazzu, která žánr propojuje s prvky elektronické hudby, funku, soulu nebo hip hopu, pozn. aut.) časem převládne. Stejně jako má teď vůdčí roli AME Piano (styl, který spojuje prvky housu s dalšími elektronickými žánry, pozn. aut.). Myslím si, že široká veřejnost si v poslední době velmi oblíbila instrumentální hudbu a věnuje nástrojům obecně větší pozornost. Třeba v Japonsku teď taková muzika hodně frčí, oblibě se tam těší například kytary, syntezátory, bicí, protože každý nástroj, jakkoli se může zdát mechanický, představuje vlastní individuální hlas. Jazztronica je rozhodně na cestě k celosvětovému vzestupu.

V jakém hudebním prostředí jste vyrůstali? Co vás v mládí formovalo?

Mr DM: Vyrostl jsem v prostředí, kde zněli lidé jako Anita Baker, Duke Ellington, Sheriff Joyce Sims, Dorothy Ashby, Oscar Peterson. A to všechno v době, kdy jsem byl malý tříletý prcek. Moji rodiče poslouchali tyhle věci a třeba i Edwarda Taylora, Bullarda Johnsona a další. A věděli, že to zvládám. Hudba jako taková mě hodně chytla, a tak mi pořídili malou bicí soupravu. Ve čtyřech jsem začal chodit na lekce klavíru u chlapíka, který se jmenoval Norman Trigger. Ten mi ukazoval jazzové standardy a všechny tyhle základní věci. A pak už jsem se jen podle ucha začal učit na další nástroje.

NK-OK: Já jsem od mládí miloval lidi jako Mary Makeba nebo Stevie Wonder. Pak jsem se začal věnovat hip hopu, uhranuli mě grimeoví ambasadoři Kane a Ghetts, bože, dodnes jsou ty jejich věci fakt drsný. Myslím, že prostě strašně předběhli svou dobu. Poslouchal jsem hiphopové skupiny jako Public Enemy, Tribe Called Quest, z producentského pohledu samozřejmě J Dillu.

Spolupracovali jste s Angélique Kidjo na jejím albu "Mother Nature". Jak k tomu došlo?

NK-OK: Dá se říct, že jsme se s ní ve studiu nikdy nepotkali. V podstatě to bylo o posílání souborů sem a tam. A pak měla hotové první demo a bylo to v duchu "Fajn, jste na mém albu. Tečka. Pojďme tu písničku dodělat".Takže to bylo vážně hezký. Ale stále nám to připadá jako sen, pracovat s Angélique Kidjo. Neuvěřitelné.

Toto spojení vám vyneslo Grammy. Co jste v tu chvíli prožívali?

Mr DM: Když jsem se to dozvěděl, byl jsem doslova v šoku. Oba dva jsme byli v šoku. NK mi poslal zprávu na WhatsApp: "Davide, vyhráli jsme to." Doslova jsem oněměl. Lidi říkají, že když se nějakou takovou zprávu dozvědí, dojdou jim slova. Je to tak, já jsem ze sebe taky nebyl schopný vypravit ani hlásku.

NK-OK: Nebyl schopný slova. Ale poslal mi video, kde tancuje.

Mr DM: Jo, bylo to skvělé. Už jenom získat nominaci pro mě znamenalo dostatečně skvělé zprávy. Nikdy jsem se moc nestaral o vyhrávání nějakých cen, ale být na desce Angélique Kidjo, to samo o sobě považuji za výhru. Zkrátka požehnání. Angélique Kidjo, děkuju ti, děkuju ti.

Máte nějaké předkoncertní rituály? Jak se na vystoupení připravujete?

NK-OK: Něco kromě praštěných rituálů jako bezdůvodné cvičení kliků?

Mr DM: To jsem dělal jenom jednou!

NK-OK: No, kromě toho, občas, vážně jen velmi zřídkakdy, když jsem nervózní, si sám k sobě vedu takovou motivační řeč, abych si připomněl, kam až mě moje hudba dokázala zavést. Tak to je. Myslím si, že to je pokaždé super, ale zároveň tě to drží při zemi. A taky mi to pomáhá uvědomit si prostor, ve kterém se nacházím. Pomáhá mi to uzemnit se, než jdu na jeviště. Protože si myslím, že když vylezete na stage a v hlavě se vám toho honí příliš, váš výkon prostě nebude tak dobrý, protože budete myslet na to, jak moc přemýšlíte. Chceš k tomu něco dodat?

Mr DM: V mém případě nic nepřekoná dobré protažení. Jakože celého těla, vyhnat veškeré napětí z končetin - a to uvolní veškeré napětí i z mysli. To pomáhá mně. Ale já jsem zřídkakdy nervózní.

NK-OK: Kdy se, prosím tě, před koncertem protahuješ?

Mr DM: Nikdy jsi mě neviděl, dělám to jenom letos.

NK-OK: Fajn, oukej. Ale jo, dává to smysl. Hraje s námi hráč na trumpetu a je pravda, že to dělá. Předtím, než jde na pódium, na zvukové zkoušce. Takže to má smysl.

Poprvé zahrajete v Praze. Budete mít čas trochu poznat město?

NK-OK: Naše skvělá tour manažerka Iman obvykle nechá stranou nějaký čas na poznávání a odpočinek a cokoliv bychom chtěli. Takže jo, doufám, že budeme. Bylo by super mít možnost nasát vibe toho města. A pokud by se naskytla příležitost na nějakou jam session, určitě bychom toho rádi využili.

Kromě koncertu organizujete také workshop pro producenty. Na co byste případné váhavé zájemce nalákali?

NK-OK: Myslím, že jsme skvělí kluci, které stojí za to potkat. Kromě toho taky děláme hudbu. Každopádně když učíme hudbu, vždycky vycházíme z toho softwaru, který používáte. Velmi snadno pochopíte, jak věci děláme, protože já ve skutečnosti nejsem nějak technicky založený - zato Dave ano. Zná jména akordů a tak. A stejně někdy řekneš, že jsi něco udělal bez přemýšlení.

Mr DM: Zas tak technicky založený nejsem. Nevím, jak se spousta věcí v hudbě správně jmenuje. Prostě dělám, co je správné. Takže pokud máte nějaké pochybnosti o tom, jestli přijít na náš workshop, nemějte je. Vycházím z toho, že jsme v podobné věkové kategorii jako ti, kdo s vysokou pravděpodobností dorazí. Takže když uvidí, že jsme stejně staří, může to pro ně být inspirace.

Londýnská jazzová scéna patří momentálně mezi ty nejživější na světě. Doporučili byste nějaké jméno, u něhož víte, že o něm určitě ještě uslyšíme?

NK-OK: Rozhodně náš bratr ve zbrani DoomCannon. Samozřejmě Kokoroko jsou báječní. Parta kolem Steam Down. Na milion procent kapela Insight, ta má úžasné bicí. Kdo další?

Mr DM: Brown Penny. Nedávno vydali EP a já si ho od té doby pravidelně pouštím. Hrají vážně senzační věci, jsou skvělí.

NK-OK: Poppy Daniels. Fantastické. Bože, kdo další? Dá se jmenovat tolik úžasných lidí.

Mr DM: Taky Collectiva.

NK-OK: Ano, určitě, Collectiva. A taky Peng Femme Jam, pořádají fantastické jam sessions. Jo, to jsou všechno naprosto skvělá jména.