Po dvaceti letech od debutu "Czeko" se Cocotte Minute rozhodli vydat kolekci svých největších hitů. O jejím obsahu mohli částečně svým hlasováním rozhodnout i fanoušci. O tom, proč nastal čas na rekapitulování, a také o dalších hudebních tématech, jsme si popovídali s lídrem Martinem Zellerem.
Po loňském singlovém triptychu jste na letošní rok naplánovali vydání své první výběrovky "Best Off Kha". Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
Prostě nastal čas. Shodou okolností je to i dvacet let od debutu. A hlavně fanoušci nás už několik let usilovně žádali o vinyl. Řekli jsme si, že jestli máme vydat LP, musí to být naprosto výjimečná věc. Nikdy jsme vinyl neudělali - ani best of výběr. Takže cíl mise byl naprosto jasný! Znamená to pro nás, myslím, zároveň i určitý velký zlom. Teď už jsme dospělá kapela a máme na to
papíry. Takové kompilace se dožije jenom mizivé procento skupin - a ještě mizivější v důstojné formě. A my se teď cítíme dokonce na top formu. Přijď se podívat na turné a uvidíš, jak moc jsme se za poslední léta posunuli.
© Jan Nožička
Pro koho jste vlastně novinku vydali? Kdo tvoří vaši cílovou skupinu? Jde spíše o dárek pro stávající fanoušky, nebo chcete nalákat nějaké nové?
Nemůžeme zapomenout na všechny ty skvělý lidi, co jdou s námi naši cestu, takže je to samozřejmě velký poděkovaní pro ně, ale zároveň věříme, že tak silná kolekce skladeb posadí na zadek i úplně nové publikum.
Za sebou máte pět plnohodnotných alb a nejnověji také jedno EP a singlový triptych. Jak složité bylo vybrat finální tracklist?
Nic moc jsme vymýšlet nemuseli. Nechali jsme hlasovat fanoušky a vytáhli jsme si čísla poslechovosti ze Spotify. Zajímavé je, že posluchači víceméně vybrali to samé, co mělo nejlepší čísla na Spotify. Takže to vnímám jako totální sázku na jistotu:
best of i reálné
greatest hits v jednom. Data nelžou.
Nepřemýšleli jste nad dvojalbem s dvojnásobnou porcí hitovek?
Trochu jsme se prali s časem kvůli formátu vinylu, ale 2LP by finančně znamenalo takovou katastrofu, co se týká výroby, že ani kdybychom prodali kapelový auto a klukům pár kytar, nedokázali bychom to ufinancovat. Takže limit byl jasný: jeden vinyl. A tomu odpovídající počet skladeb. Ale stejně jsme se s materiálem málem nevešli.
O pořadí písní rozhodl váš dvorní producent Mika Wolf. Proč jste tento krok nechali na něm?
On vůbec nerozumí česky a ani nezná časové souvislosti skladeb. Řekl, že prostě z těch písní dramaturgicky sestavil desku, kterou by chtěl on sám poslouchat. Jako album, ne jen jako tak nějak sestavený soubor hitů. A podle nás se mu to fakt povedlo. Je mu úplně jedno, že dvě písně vedle sebe dělí dvacet let. My bychom to asi trochu zohledňovali.
Cocotte Minute
Cocotte Minute se od začátku svého působení na domácí scéně řadí mezi přední rock-metalové skupiny. Pod vedením Martina Zellera, jehož charakteristický vokál se stal jejich poznávacím znamením, vydali v roce 2004 úspěšný debut "Czeko". Na ten navázali nahrávkou "Proti sobě" a v letech 2009 a 2010 dvojalbem "Sado Disco". Po pětileté pauze přišli v roce 2015 s přelomovým comebackovým počinem "!Rituál, kmen a srdce a kmen!". Natáčeli jej naživo před publikem a vydali na CD i DVD. Dílo vzniklo za vydatné pomoci fanoušků prostřednictvím serveru HitHit.cz. Po EP "Veď mě" z roku 2018 Cocotti v loňském roce vypustili takzvaný triptych, tedy tři nové skladby - "Řeka", Černý šaty" a naposledy cover "Milujem se čím dál víc". Letos po dvaceti letech od prvotiny "Czeko" přichystali svou první výběrovku "Best Off Kha".
Probíhala s ním komunikace výhradně elektronicky, nebo jste zvuk kompilace pilovali společně v jeho studiu?
Proces byl neskutečně komplikovaný. Celé to trvalo asi půl roku. My jsme dost pankáči, takže původní projekty starých skladeb jsme buď vůbec nikdy nevyzvedli ze studií, nebo jsme je někam
zabordelili. A samozřejmě v těch studiích nikdo nikde
nesušil naše dvacet let staré nahrané základy. Takže většinu starých věcí jsme grabovali z CDček, které jsme ale taky neměli - museli jsme si některé půjčit od fanoušků nebo známých. Na tuto agendu jsme opravdu velcí ignoranti. Novější věci už jsme měli u Mika, takže tam to bylo v pohodě.
A pak nastala neskutečná práce to celé zvukově updatovat a posunout. Není to jenom remaster. Mike vzal ty staré věci a díky AI se mu je povedlo znovu rozložit na jednotlivé nástrojové grupy, ty pak proháněl nějakým svým mnohahodinovým kouzelnickým procesem. Pak to zase celé nějak složil dohromady a společně s novými skladbami to k sobě domíchal a následně zremasteroval. Samozřejmě dělal speciální master pro vinyl, CD a digitál. Strašný blázinec.
© Jan Nožička
Od desky "!Rituál, kmen a srdce a kmen!" si držíte také jednotný vizuální styl. Dá se říct, že už se stal pevnou součástí vaší značky?
Hudba, texty, zvuk, grafika, merch, projekce, kostýmy, choreo a vlastně i komunikační jazyk tvoří komplexní podstatu Cocotte Minute. Jde o koncepční práci na všech frontách. Je to asi nejnáročnější kombinace, jakou jsme si mohli vybrat, ale takhle to prostě chceme mít. Chceme být výjimeční a nezaměnitelní a myslím, že i podle reakcí fanoušků a návštěvnosti se nám to daří.
Zároveň se jedná o vaše poslední studiové album - přitom vyšlo už před devíti lety. Cítíte od fanoušků zájem, nebo dokonce vyvíjený tlak, abyste něco nového vydali?
Asi bych se trochu vymezil postoji, že když nevydáš studiové album, je něco špatně. Žijeme prostě v jiné době. Navíc jsme nikdy nepracovali s modelem, že uděláš tři dobré věci, pět průměrných a dvě mizerné a z toho sestavíš album. Na to jsou tady jiní specialisté. Takže pro nás každá písnička ztělesňuje top produkt a na deset top produktů potřebuješ desetkrát top časovou dotaci.
Od
Rituálu jsme představili dalších devět top skladeb ve dvou várkách. Takže za mě dobrý. Preferuju kvalitu před kvantitou. Naším jediným limitem je čas. A toho máme zoufale málo. Možná to tak nevypadá, ale všichni chodíme do normální práce a máme rodiny. A i když jsou Cocotte Minute náš život, bohužel nám na ně stále nezbývá tolik času, kolik bychom si sami přáli.
Kompilace vyšla na den přesně k výročí dvaceti let debutu "Czeko". Jak moc se z vašeho pohledu za ty dvě dekády změnil hudební byznys?
Je to úplně jiná hra, ale o tom by se dalo povídat tak dlouho, že by to vyšlo na samostatný rozhovor. Boj o pozornost je nelítostný. Sociální sítě dělají z lidí zombie a dopaminem přestimulovaný trosky, na který už fungují jenom bizáry nebo perverzita. Možnosti, co dělat a jak trávit volný čas, skoro nemají žádné hranice. My naštěstí oslovujeme ty skupiny inteligentních lidí, který si to uvědomují a snaží se toho dopaminového sprintu spíš neúčastnit. Drží nás nad vodou díky svojí schopnosti ocenit kvalitu a upřímnost, kterou do toho všeho vkládáme.
Takže my jsme ok a vlastně se cítíme úspěšní čím dál tím víc, ale obecně nám to teď připadá mnohem těžší než dřív. Mladým kapelám nepřeju ten boj s povrchností a neschopností většinového publika ponořit se do hloubky kvalitního obsahu.
Každý rok před Vánoci pořádáte koncert v Praze. Letos v Paláci Akropolis proběhnou dokonce hned dvě akce - 13. a 14. prosince. Reagujete tím na vysoký zájem o vstupenky v minulých letech?
Jo. Co může být lepší než vyprodat Akropoli? No přece vyprodat ji dvakrát za sebou!
Vo to tady de!