Mňága a Žďorp začala zostra vypalovačkami "Písnička pro tebe", "Hodinový hotel" a "Nagasaki Hirošima". "Rodné lány" a "Perfektní cíl" následně zklidnily nastartované tempo, aby muzikanti později plynule přešli ke vzpomínání na zmíněnou desku. K tomu došlo zhruba uprostřed setu. Z této Fialovy sólovky posluchači nejvíce znají skladbu "Měsíc", bez které se neobejde žádný koncert. Vyzdvihnout si zaslouží také "Autem nebo pěšky", kterou mám zafixovanou se znělkou jednoho dávného cestovatelského pořadu na České televizi. Naživo jsem ji slyšela prvně.

Toto vzpomínkové pásmo odstartovala "I cesta může být cíl", kterou hlasem doplnil kamarád ze San Piega Márdi. Již zmíněnému "Měsíci", který si nutně říká o ženský vokál, pomohla herečka Kristýna Ryška pocházející z Rožnova pod Radhoštem, což je od Valmezu co by kamenem dohodil. Fiala ji vzal i na "Malou procházku tmou", kde ji doprovodil komorně, sám na kytaru, bez účasti kapely. Působilo to křehce, škoda klábosících posluchačů kolem mě, až jsem jim chtěla říct: "Nemel a tleskej!"

Pro některé písničky šlo více méně o koncertní premiéru, protože v roce 1994, kdy album vyšlo, k němu frontman žádnou šňůru nepřipravil. Některé kousky zazněly v původních aranžích, některé úplně jinak, protože byly složené třeba jen se synťákem. Například taková "Konečně" byla oproti původní klavírní verzi svižnější a plná nástrojů. Desku totiž tenkrát produkoval Karel Plíhal, který si potrpěl na jednoduchosti.

Celý koncert si skupina nahrála a časem ho vydá na vinylu jako živák. Nyní se znovu vydaná sólovka vrátila s dodatkem "Vol. 2" do oběhu, a to s velkou pompou. Křtilo se kafem a kombuchou. Dle přání Márdiho, vycházejícího z názvu alba, lidé symbolicky zavřeli oči, nečuměli a jen tleskali, neřvali.

Přehrání této nahrávky znamenalo oproti zavedeným setlistům této party osvěžení. Na závěr došlo na hity "Spaste svoje duše", "Nejlíp jim bylo", "Made in Valmez" a dva přídavky. Nezapomnělo se ani na "22 dní" jako vzpomínku na Mekyho, "Hotel Savoy" zase připomněl Oldřicha Janotu. Ač jsem si nejdříve neuměla představit koncert bez kytaristy Martina Knora, Jakub Červinka ho dobře zastoupil, snížil věkový průměr formace (jak prohlásil sám Fiala) a přinesl svěží vítr do kapelních plachet.