Na Lenny & spol. jsem se jako kdykoliv jindy velmi těšil a příležitost zahrát si na takto velkém pódiu jí moc přeju. Psaní reportáží z předchozího dne se však bohužel protáhlo, a tak pro mne, na rozdíl od kolegů, třetí den začal až s kapelou Kwiat Jabłoni, kterou jsem před dvěma týdny na Open'er festivalu v jejich domovském Polsku navzdory plánům nakonec neviděl.

A dá se snad mluvit o štěstí v neštěstí, protože tak krásně roztomilý a přitom dojemný proslov v češtině, jaký v úvodu svého vystoupení vystřihla zpěvačka Katarzyna Sienkiewicz, kterou následně ještě v angličtině podpořil její bratr Jacek, by byla škoda propásnout. Šlo o jeden z nejkrásnějších momentů letošních Colours. Tolik lásky, pokory a vděčnosti pohromadě muselo zahřát u srdce nejednoho posluchače.

Společně s početnou folk-popovou skupinou za zády potěšilo sourozenecké duo nejen Poláky pod pódiem, kterých na festival do Ostravy míří vždycky dost, ale zaujmout mohlo i českou část obecenstva, která se s hudbou našich severních sousedů setkává maximálně při nákupech v Biedronce. Pestrý koncert nenudil, navíc se na jeho konci objevila jako host i Ewa Farna.

Následně se na hlavním pódiu předvedli Son Mieux. Kvůli zmiňovaným škatulatům hráli později, než bylo v plánu, v jejich případě však šlo o posun připomínající výhru v loterii. I kvůli chybějícím alternativám se na ně přišla podívat mnohem početnější část publika - a to jejich euforickému koncertu velmi svědčilo. Kdo už je neznal například ze Szigetu, který loni na hlavní scéně otevírali, nebo nezašel na některou z jejich zastávek v Praze či Brně v malých prostorách Café v lese, Bike Jesus nebo Metro Music Baru, a tudíž netušil, co čekat, pro toho se právě sedmičlenná smečka mohla stát jedním z velkých objevů letošního ročníku.

Takových kapel by totiž Colours obzvlášť letos potřebovaly alespoň pět. Svoje svěží, uvolněné, ve svém jádru v dobrém slova smyslu prosté a přitom vysoce funkční indiepopové písně dokázali Son Mieux prodat královsky. V pastelově barevných kostýmech se co chvíli někdo z nich zjevil na molu, aby si zasóloval.

A ačkoliv naprostá většina diváků viděla Bastille z kraje tulipánů poprvé v životě, euforická atmosféra byla tak silná, jako kdyby přijel léty milovaný interpret typu LP. Možná že právě ke zpěvačce s vytetovanou lodí na hrudi se Son Mieux brzy, podobně jako dříve Aurora či ZAZ, zařadí. Nenaplánovat jim okamžitě další koncert v daleko větších prostorách než posledně by byl promotérský hřích. Tady je zaděláno na velké věci.

Legendární elektronická a (nejen) krautrocková skupina Tangerine Dream působící na hudební scéně už do roku 1967 hraje už nějakou dobu ve složení Thorsten Quaeschning (zpěv, kytara, bicí), Hoshiko Yamane (housle) a Paul Frick (klávesy). Jejich v Německu vytvořená hudba, tolik podobná slavnějším Kraftwerk, byla v živém provedení chladná a přitom působivá.

Muzikanti obklopeni hradbami syntezátorů, sekvencerů a dalších krabiček vypadali, jako by se právě nacházeli na kapitánském můstku vesmírné lodi ze Star Treku a jejich vlastní hudba jim sloužila k průletu mezi hvězdami. Dojem z kapely, jejíž tvorba se dostala i na soundtrack ke "Grand Theft Auto V", podpořily také jednoduché, abstraktní projekce.

Lidí však na ně nedorazilo mnoho - na poměry druhé největší scény zůstávalo pod pódiem až příliš vzdušno, a to nikoliv proto, že by jinde v areálu hrálo něco zajímavějšího. Jak následně ukázala procházka po zdejší hlavní třídě, publikum totiž jejich koncertu využilo k tomu, aby se šlo před headlinerem ještě najíst.

Čtvrtý a poslední den ostravské hudební přehlídky působí minimálně papírově nejnabitěji. Na Colours by se měli představit například Sean Paul, Zara Larsson nebo headliner James Blake. Nechme se překvapit, s čím přijdou.