Projekt Budeč je inspirován mystikou stejnojmenného hradiště, místa ležícího na půli cesty mezi Kladnem a Kralupami nad Vltavou. Podle pověstí jde o lokalitu, kde se měl učit svatý Václav. Námětu se ujal Oldřich Poděbradský, též známý coby Olaf Olafsonn - vystudovaný etnomuzikolog, multiinstrumentalista, skladatel a rovněž frontman neopsychedelické formace Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip. Lze jej označit také za spiritus agens domácí dungeonsynthové scény (pravda, formace sem spadající lze spočítat v zásadě na prstech obou rukou), hudebního směru, který míchá temnou ambientní elektroniku s ozvěnami her na hrdiny, fantasy i historií. Budeč se z původně jednočlenného projektu rozrostlo na duo, společně s Poděbradským ji nyní tvoří ještě Zuzana Gulová.

Posledně jmenované téma budiž pro Budeč - a ostatně i pro domácí odnož stylu, protože k historii se hlásí i spřátelený, black metalem načichlý projekt Vyšehrad - docela příznačné. Jak zaznělo výše, autor do sebe nasává genia loci magického místa a na letošním albu se navíc noří do pověstí, které se k němu vážou. První zhudebněná část (číslovka v názvu totiž slibuje pokračování) se inspiruje vládou knížete Spytihněva I., který se na Budči rozhodl postavit rotundu.

Jenže její budování hatily nevysvětlitelné síly. Jak se kníže dozví od tajemného čaroděje, jejich působení lze překonat, když do stavby zazdí nemluvně. Aby si účinek pojistil, nechá tam šokovaný vladař pohřbít dokonce dvě děti, vše pak má umocnit ještě nezbytné zasvěcení. Rotunda nakonec vznikne, ale Spytihněva budí ze spánku dětský pláč... Tolik příběh, který sedm skladeb doplňuje, a to jak v digitální verzi na službě Bandcamp, tak i v bookletu kazety vydané v počtu čtyřiceti kusů.

Budeč už od první nahrávky - nyní jich na svém kontě má už šest, včetně té letošní a splitu právě s Vyšehradem - spojuje elektroniku s akustickými nástroji a inspiruje se středověkou hudbou, respektive obecně zažitou představou o tom, jak by mohla znít. V tomto spíše míří do vod dungeon folku, typický dungeonsynthový zvuk tu vlastně najdeme až v závěrečné skladbě "Zrušená kletba... ?".

Jinak tu hrají prim dulcimer a dechové nástroje. Elektronika přidává výsledku na spirituální vznešenosti ("Zasvěcení"), osudovosti ("Oběť - Zrušená kletba") nebo tajemné atmosféře ("Zlé síly"). Celkovou náladu tu a tam dokreslí terénní nahrávka, hromy nebo hudebně použité ťukání zednických kladívek, které odráží práci na rotundě, ale symbolicky i putování knížete Spytihněva. Tajemný "Čaroděj" navíc do raného středověku tahá atmosféru jako z westernu.

Detaily příběhu poodhaluje doprovodný text, hudba na dílku o zhruba sedmadvaceti minutách přesto zvládá spouštět posluchačovu obrazotvornost docela spolehlivě. Koncept funguje, legendu a její zvraty se daří do celku otisknout. Album "Z pověstí budečských I." ale zaujme i po čistě poslechové stránce, bez dějového kontextu. Působí velmi sevřeně, pevně si drží svůj sound a dál rozvíjí myšlenku spojování a kontrastování abstraktně elektronického s fyzickým zvukem akustických nástrojů a světa kolem nás. Tyto výlety jdou mimo mainstream, umí být ale velice podnětné. To je i případ této kolekce.