Vůbec přitom nevadí, že hoši ze zverimexu dorazili do Prahy zhruba po dvou letech a s až na výjimky shodným programem. Proč taky nějak měnit to, co posluchači chtějí nejvíce (to jest přehlídku největších hitů za celou více než čtyřicetiletou kariéru)?

Setlist skrytý pod výstižným názvem turné "Dreamworld" neskýtal prostor pro rarity, zasunuté skladby a nečekaná překvapení. Tohle byla jen a pouze přehlídka singlů, které se po uhnízdění v rádiovém éteru zakously do myslí posluchačů a už tam zůstaly. A pokud někdo tvrdí, že od Pet Shop Boys nezná ani tón, melodický háček či refrén (jak se jeden z návštěvníků, pravda, trochu líznutý, pokoušel svému kolegovi tvrdit při odchodu z haly), jednoduše kecá. Pokud tedy nežije v jeskyni nebo na pustém ostrově. PSB jsou neoddiskutovatelný fenomén s obrovským vlivem na populární hudbu.

Jako takový si může dovolit i to, že začne přesně s úderem osmé hodiny - bez předkapely. Proč taky ředit večer hudbou, na kterou vlastně nikdo nepřišel, že ano. Neil Tennant a Chris Lowe, na začátku skrytí za kubistickými maskami, jen sami dva pod dvěma předměstskými pouličními lampami, zahájili koncert pěkně zostra letitou skladbou "Suburbia", na niž navázaly "Can You Forgive Her?" a "Opportunities (Let’s Make A Lot of Money)" - a v tomto duchu se nesl celý večer.

Žádné velké okolky, žádné dlouhé prostoje. Tennant k publiku promluvil jen párkrát, třeba když připomněl, že mezi dvojicí skladeb "Jealousy" a "A New Bohemia" je největší časová propast. Jednu napsali společně s Lowem jako úplně první, zatímco ta druhá vyšla jako dosud poslední singl z letošní podařené desky "Nonetheless". A zrovna "A New Bohemia" se postarala o jeden z nejsilnějších momentů večera, kdy křehce smutnou baladu doplnil les svítících mobilů a zapalovačů. Z nového alba nakonec zazněly ještě "Dancing Star" a "Loneliness".

Chvil, které vyvolávaly příjemné mrazení v zádech, ale dvouhodinový koncert nabídl celou řadu. Designéři show se zřejmě řídili heslem jednoduše, ale působivě a postavili stage, kterou rozdělovalo projekční plátno. To se mohlo podle libosti zvedat a zároveň bylo za určitých okolností poloprůhledné. Po úvodním bloku, jenž odehrálo duo před ním, se za muzikanty objevila sestava doprovodných muzikantů - dvojice perkusionistů a backvokalistů Afrika Green a Simon Tellier (ten občas obsluhoval i klávesy) a doprovodná zpěvačka Clare Uchima, jež zdatně nahradila Dusty Springfield v duetu "What Have I Done to Deserve This?" a s Tennatem se společně povozili na zmíněných lampách. Od druhé části koncertu, po zvednutí obrazovky, se Lowe přesunul za DJský pult v centru a prostor nechal kolegovi.

A taky projekcím. Rozjuchaná barevnost i abstraktní obrazce střídaly záběry z klipů, průlety vesmírem i jednoduché symboly jako nekonečná ulice lemovaná lampami v závěrečné "Being Boring", která vizuálně koncert uzavřela tam, kde začal: bílou přímkou na černé ploše. K výrazným momentům patřila i slavná "Go West", kdy projekční plochy zahalily záběry z gay parades ze sedmdesátých let. A byla to síla. Došli jsme daleko, ale asi ne dost.

To jsou ostatně Pet Shop Boys v kostce. Taneční beat a synťákové melodie jdoucí po přesně vyvážené hraně chytlavého kýče, které dostanou prakticky každého, ale zároveň přesah v textech, který tu jásavost na první dobrou halí do poněkud temnějších barev. Definice kvalitního popu? Dost možná. Tahle hudba baví - zvlášť když muzikanti sázejí jednu známou skladbu za druhou -, ale také nutí k přemýšlení. PSB nikdy nebyli prvoplánově aktivističtí, dvojí čtení ale jejich texty rozhodně umožňují.

Co se samotného, s poměrně velkou mírou pravděpodobnosti posledního, koncertu Pet Shop Boys v Česku týče, byl to skvělý zážitek takřka bez chyb. Těch pár drobných kaněk, které by snad na vynikajícím vystoupení mohly ulpět, padá na vrub prapodivné akustice O2 universa.