Ředitel festivalu Michael Thomes v jednom z rozhovorů k letošnímu ročníku prozradil, o kolik dražší než dříve byli letos The Offspring. Naznačil tak, že nebyla jiná možnost než hlavní hvězdy dne udělat opět z nich. Při přímém srovnání nesrovnatelného ale zůstává zřejmé, že největší hvězdou nejen druhého dne, ale možná i celého festivalu, se stali právě rodáci z Byron Bay.

Ti v Česku hráli dříve už mnohokrát, pod YouTube stageí proto měli řadu oddaných příznivců. Dorazila ale i spousta náhodných kolemjdoucích, kteří tak měli v Hradci Králové možnost poprvé pochopit, proč se o nich hovoří jako o formaci, jež brzy zaplní i fotbalové stadiony. Pokud jí vydrží zdraví a mezilidské vztahy, jednoho dne na nich vystřídá Metalliku, Iron Maiden a další legendární jména, která už věk dohání.

A právě zdraví frontmana Winstona McCalla patřilo k probíraným tématům ve festivalových kuloárech, kdy se zpěvák místo rozhovorů rozhodl šetřit hlasivky na podvečer. Ta předložka je podstatná, kapela totiž naneštěstí hrála za světla, což je podobně nešťastné rozhodnutí jako o den dříve u Enter Shikari. Hrát za tmy, mohlo to být ještě ničivější.

Novou desku tentokrát Parkway Drive nepřivezli. Zato už místo konstrukce otáčející bicí vzhůru nohama aktuálně vozí pět pohyblivých plošin se světly, aby svůj už tak omamný vizuál ještě pozvedli.

A obrovský nářez to byl už při "Prey", kdy se v úvodu koncertu utvořil obří circle-pit, jenž až do konce show nepolevil. Pobavil i kluk, co si vylezl na nafukovacího jednorožce a plul k pódiu. Jiskry ze všech čtyř stran pódia létaly při "The Void" z budoucí žánrové klasiky "Reverence" směrem k frontmanovi, který od Fora Karlín nabral další svalovou hmotu, a tak byly jeho heroické macho pózy při drtivých breakdownech ještě působivější. U "Soul Bleach" si krátce zarapoval, během "Vice Grip" zase sledoval fanoušky v prvních řadách a spokojeně ukazoval na ty, co vyváděli nejvíc.

Málokdo by při pohledu na chodící reklamu na testosteron věřil, že se zároveň jedná o jednoho z nejcitlivějších lidí na metalové scéně, který se při rozhovorech nejednou rozplakal: například když mluvil o smrti svého psa v rozhovoru pro náš sesterský magazín Fakker, který ve své době hodně pomohl v šíření dobrého jména kapely u fanoušků tvrdé hudby po celé republice.

"Nevěděl jsem, co od dneška čekat, ale tohle je šílenost!" bouřil očividně ohromený frontman a chválil silnou energii, kterou mu fanoušci vydatně vraceli. On je za to dál brutálně hecoval k činnosti a odhození studu. Mít ho ve fitku jako osobního trenéra, obezita přestane být téma.

Oproti starším koncertům také přišel s jednou novinkou - to když se v "Idols And Anchors" vydal doprostřed circle-pitu, nechal fanoušky běhat kolem a plácat si s ním a následně po jejich rukou odplul zpátky na pódium. To velmi pobavilo i stále šedivějšího kytaristu Jeffa Linga, který se nepřestával spokojeně usmívat.

Ve druhé půlce agresivně působícího, ale přitom velmi srdnatého koncertu se jako už tradičně skupina nechala posilnit o ženské smyčcové trio. V sekci začínající ikonickou skladbu "Chronos" předvedla, proč se o ní mluví jako o ikoně moderního metalcoreu, která se nebojí udávat trendy.

A když už to vypadalo, že jsme po zhruba hodině viděli fakt všechno, přišla průlomová "Bottom Feeder", v níž si tisíce lidí dřeply a na povel vyskočily, za což je kapela postupně odměnila rachejtlemi, jiskrami, plameny. A nakonec vším tím dohromady - a ten strop ještě pozvedla. Památný moment, jaký si přítomní budou pamatovat ještě dlouhá léta, doplnily neméně zničující přídavky, v nichž se ohnivá stage rozhořela po všech stranách. A dalšímu fenomenálnímu vystoupení v režii australských nestorů byl konec.

Parkway Drive i v Hradci Králové potvrdili svou špičkovou formu a profesionalitu. Nad rámec velmi nápadité hudební produkce se jim podařilo složit koncert s promyšlenou dramaturgií, nekončícím vizuálním pozlátkem a pro leckoho možná i překvapivě také choreografií, jež je v klíčových pasážích vždy připravená tak, aby plameny a další propriety krásně vynikly. Kdybyste ve svém životě měli vidět od začátku do konce jen jediný metalový koncert, nechť je to právě šestice géniů vystupující od roku 2003. Nic lepšího v tomto bohatém žánru momentálně neexistuje.