Live: Rock For People - den první
vystoupili: The Prodigy, P.O.D., Enter Shikari, 311, Bleed From Within, Fit For A King, Anna Vaverková, Royel Otis, The Struts a další
místo: Park 360, Hradec Králové
datum: 12. června 2024
setlist Enter Shikari: System... (mluvené slovo), ...Meltdown, Live Outside, Giant Pacific Octopus (I Don't Know You Anymore), Sssnakepit, Goldfĭsh ~ (+ Shikari Sound System remix), The Jester (úryvek), The Void Stares Back, Bloodshot, Stand Your Ground; This Is Ancient Land, Enter Shikari, Satellites* *, { The Dreamer's Hotel }, Sorry, You're Not A Winner (částečný remix), A Kiss For The Whole World x
setlist P.O.D.: Drop, Listening For The Silence, I Got That, Boom, I Won't Bow Down, Satellite, Murdered Love, Going In Blind, Addicted, When Angels & Serpents Dance, Will You, Beautiful (kraťoučký úryvek), Youth Of The Nation, Southtown, Afraid To Die, Alive
Fotogalerie
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Asi jste si všimli, že jsme vám letos bohužel nemohli sepsat dojmy z
Rock im Parku, což se po mnoha letech stalo vůbec poprvé. Je důležité to zmínit proto, že tentokrát v reportážích z Rock for People budou absentovat srovnání s dojmy, jaké řada kapel, které se na obou festivalech vyskytují, zanechala v sousedním Německu. Tím spíš se ale naše redakce nemohla dočkat hradecké přehlídky, která do Parku 360 nalákala necelých čtyřicet tisíc lidí. A to i přesto, že mezi headlinery se letos nachází samá okoukaná jména a ty pravé perly je potřeba hledat na plakátě pod lupou.
Naštěstí ale nabízí akce lákadel pořád dost. A některé z nich na plakátě dokonce vůbec neobjevíte. Platí to pro tradiční pochoutky ze stánku Hell Smoke BBQ nebo pro letošní novinku a okamžitý hit - stánek Do rohlíku, kde vám do opečeného rohlíku dají třeba kuře na paprice.
O otevření programu se ve stanu Evropy 2 postarala skupina, jakou by tam zaměstnanci rádiové stanice čekali asi úplně nejméně. Domácí grindeři z
Gutalax svou premiérou (!) na hradeckém festivalu patrně založili novou tradici. Těžko si totiž představit, že by si fanoušci ten set, u něhož vzduchem létaly toaletní papíry, štětky, záchodová prkénka nebo po vzoru Brutal Assault i
toitoika nevyžádali v budoucnu znovu. A to i přesto, že poslouchat se to moc nedá. Bizáry na festivalu fungují a lidé je chtějí.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz A zatímco v hangáru věnovaném PlayStationu bylo vidět, jak bolestně vypadá portfolio exkluzivních her pro jejich pátou konzoli v letošním roce, neboť oproti předchozím štacím Sony po festivalech všeho druhu tam přibyla pouze novinka "Stellar Blade", ve stanu Conference stage zatím bouřili domácí
Fall From Everest. S kolegy z
Bleed From Within je pojí jeden nedostatek - kytarista zodpovědný za čisté vokály bohužel neumí moc dobře zpívat, a to v obou případech tahalo za uši.
Skotové brázdí světová pódia devatenáctým rokem, přesto se jim dosud nepodařilo vystoupit se svou metalcoreovou hudbou ze stínu slavnějších konkurentů. Spíše než jalovými songy typu "Killing Time" zabaví diváky svým glasgowským přízvukem a špičkováním se s kamarády z
Of Mice & Men, kteří je sledovali z boku pódia.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz To o
Fit For A King se v poslední době mluví jako o budoucích velkých hvězdách žánru a jejich první české festivalové vystoupení to potvrdilo. Na rozdíl od mnohých dalších totiž vědí, co je to dynamika, a nebojí se s ní pracovat. Frontman agilní formace z Dallasu jménem Ryan Kirby navíc opakovaně překvapoval svými vokálními exhibicemi, pokorou nebo dokonce první živou evropskou premiérou nového singlu "Keeping Secrets", zatímco basák mu plul po lidech. Ať už jste pařili v pitu nebo poslouchali v klidu z dálky, jistě jste si odnesli pozitivní dojmy. Roli první kapely na hlavní KB stagei si tak zasloužili i obhájili. A jak na konci slíbili, už na začátku příštího roku se k nám vrátí.
Jedna z formací, o níž se po letošku bude mluvit jako o jednom z největších objevů, se jmenuje
Royel Otis. Roztomilý projev této zasněné indie kytarovky už učaroval hudebním publicistům od domácí Austrálie po Evropu. Někdejší předskokani
Alt-J vedení frontmanem Royelem Maddellem, který vypadá jako mladší brácha Adama Brodyho coby Setha Cohena ze seriálu "O.C.", kromě vlastních věcí představil i vydařené covery "Murder On The Dancefloor" a "Linger" od
Sophie Ellis-Bextor, respektive
The Cranberries. Snové melodie tohoto kouzelného uskupení z desky nefungují tolik jako naživo, proto prosíme ještě o sólový koncert v blízké budoucnosti. Děkujeme. A taková
AViVA se svým bubeníkem a half-playbackem se už naopak znovu obtěžovat nemusí.
Perličky Honzy Baluška
Kdo nezažil soutěž České televize AZ-kvíz naživo, neuvěří, co se ve stanu ČT Art dělo. Oblíbená hra přilákala davy příznivců, kteří hlasitě oceňovali soutěžící i jejich odpovědi na více či méně záludné otázky. Ty se speciálně pro festival nesly více na hudební vlně a impozantní chorály při kousku písně Karla Kryla nebo "Včelce Máje" (!!!) musely pobavit, a třeba i trošku dojmout, snad každého. Takové atmosféry a reagujícího publika se nedočká leckterý headliner.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Svůj první festivalový set odehrála na Rock for People čundrácká parta známých muzikantů
Lufťáci. Sestava, kterou tvoří kupříkladu
David Landštof,
Matěj Belko či Jenda Vávra, publikum před Solar stage nejdříve nakopla známou peckou "Rovnou, tady rovnou", k dobru dala ale i své originální songy, včetně prvního singlu "Spacák v kanclu". Dobrá nálada stříkala na všechny strany, hudebníci si svou parodii/poctu na folk a country užívali a diváci s nimi.
Protože kytar najdete v obsazení hodně, Vávra se ujal role MCho a svými hláškami obohacoval i samotné písničky, nejen prostor mezi nimi. Splnil si i sen, kdy při šílené coververzi
Rage Against the Machine v podobě "Killing in The Banjo" publikum na jeho pokyny rozjelo circle pit. U následného "Podvodu", samozřejmě ve skočné verzi, už jej ale určitě nečekal. Úplně beze srandy, tihle pánové s tímhle obskurním, ale obrovsky zábavným a muzikantsky výživným projektem možná jednou skončí v O2 areně.
Původně australskou, nyní v Los Angeles usazenou zpěvačku
AViVU jsme vám doporučovali v našem
článku s tipy, co na festivalu nepropásnout. Pardon. Ne že by její set patřil mezi vyloženě nepovedené, ale zatímco jindy hraje i s kytaristou, do Hradce si dovezla pouze bubeníka. Téměř samotná a bez projekcí na velkém pódiu tak vypadala až ztraceně. Předvedla však záplavu skvělých písniček, na které se publikum chytalo, a dle kolegy Tomáše Parkana na fotkách z koncertů vypadá skvěle. Tak aspoň něco. Podivně každopádně vyzněl i její odchod pět minut před koncem hrací doby, kdy diváci ještě čekali přídavek. Holt ne vždy se zadaří.
Až budou naši zákonodárci zase vymýšlet, jaký zákon schválí příště, mohli by ustanovit, že
Enter Shikari musí hrát své koncerty za tmy. Vždycky. Vždyť i na Rock for People se už v minulosti potvrdilo, že příliš velké pódium a absence jejich famózní světelné show jejich koncertům zásadně škodí.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Navíc se k tomu i tentokrát přidaly problémy se zvukem - z počátku to hrálo moc potichu, pak se z reproduktorů ozývaly nechtěné zvuky, následně zase frontman
Rou Reynolds nebyl vůbec slyšet.
Shikari přitom dlouhodobé známe jako ten typ formace, s níž zažijete ty nejlepší koncerty v životě. Napříč žánry. Tady se to ale nepovedlo.
"Vše dobré Coreymu, snad se dá brzy dohromady a velká omluva všem, kteří přišli na něj a místo toho teď vidí nás," pronesl k publiku tradičně snažící se zpěvák. Až na kotel nejvěrnějších se mu ale tentokrát sluncem prohřáté fanoušky podařilo rozhýbat jen ztěžka a spíše až v druhé polovině vystoupení. To už si totiž při "Bloodshot" pohrál s publikem a nechal sám sebe zmizet za projekcí, aby se následně
teleportoval k prvním řadám a krátce na to olízl hlavnímu kameramanovi čočku.
Taky donutil lidi pozdravit balón na obloze a nakonec se zase jednou po úvodním rozehřívání stal fantastickým frontmanem jako už tolikrát dříve. Tím, který se pro diváky rozdá a klidně u toho schytá i pár šrámů, jen když to bude znamenat, že se lidi dobře bavili. Miláček.
První den pohledem Ondřeje Hricka
Přijeli až ze Santa Cruz, ale moc se na pódiu nezdrželi. Řeč je o amerických mladících Scowl, kteří fungují sotva čtyři roky a svůj již tak krátký set v brzkých odpoledních hodinách okousali hned o patnáct minut. Během slabé půlhodinky se do posluchačské paměti zřejmě zapsali jako nesmlouvaví pankáči s hardcorovým jádrem, kteří toho hodně nakoukali od Black Flag. Místo Henryho Rollinse ale za mikrofonem stála s modro-zelenými vlasy a jednorožcem vytetovaným na rameni zpěvačka Kat Moss, jejíž image nemohla být slavnější jmenovkyni-modelce vzdálenější. Jen její štěkot i nas*aný groove kapely byly na tomto vystoupení zajímavé. Samotný set nabídl bohužel jen několik nevýrazných a nerozlišitelných písní.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Z coreové čtveřice, která obsadila v odpoledním čase obě největší stage - Bleed from Within,
Alpha Wolf,
Of Mice & Men a
Fit For A King -, vyzněly nejlépe poslední dva zmíněné soubory. Výčet uzavírající rodáci z Texasu působili na Fat Lady - největší stagi Rock for People - důstojně a práci s velkým prostorem ustáli. Navíc jejich necelou hodinu trvající koncert zdobil dobrý zvuk, který dal vyniknout silnému growlingu. Set postavili na své poslední, sedmé desce "The Hell We Create" a novinkami z ní rozhýbali fanoušky do solidního circle pitu.
Of Mice & Men kromě brutálních linek občas uberou a do svého rukopisu vtisknou hardrockový rytmus nebo výraznější melodiku. Naživo je to vítané osvěžení. Dlouhovlasý Ryan Kirby navíc platí za skvělého lídra, který ponoukal fanoušky v kotli k prakticky neustálému mosh pitu nebo circle pitu, až se nad hlavami všech zvedala mračna prachu.
Kus poctivé, staromilské zábavy přinesli němečtí veteráni
Donots. Přestože se trochu zdálo, že vidíme béčkovou verzi
The Offspring, jejich vystoupení mělo zápal a především tu správnou chemii s fanoušky. Zpěvák Ingo se přes svůj věk prakticky nezastavil a v jeden moment se rozhodl navštívit střed stanu Evropy 2. Během skladby nechal kolem sebe proudit rozvášněný dav fanoušků. Ještě předtím se ale blýskl originálním gestem, kdy pozval všechny fotografy na pódium a nechal je fotit ze svého pohledu. Navíc si s nimi kapela poctivě plácla. A byl u toho i náš fotograf Tomáš Parkan. Samotné nadšení a vstřícnost Donots zastínil i fakt, že formace nabídla jen několik slušných skladeb v čele s baladou "So Long" nebo coverem
Twisted Sister "We're Not Gonna Take It".
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Zájem o japonský objev
Hanabie. byl bohužel trochu podceněn a ohromné množství fanoušků se muselo tísnit v malém šapitó ČT Art stage, ačkoliv mezitím v mnohem větším prostoru Evropy 2 stage se britští
Shame trochu trápili před prázdným hledištěm. Kvartet mladých hudebnic nastoupil na pódium postupně ve stylu rockových hvězd a s českou vlajkou. Podporu měla děvčata ohromující. Trend zájmu o japonskou kulturu je evidentně v plné síle. Hudebně ale nešlo o nic excelentního, ostatně největší nadšení vzbuzovala kombinace growlingu a až pištivého projevu zpěvačky v sukénce, která si říká Yukina. Střídat obě polohy zvládla v ohromující intenzitě, ale samotné písně byly vcelku průměrným mixem metalcoru s elektronikou.
Skrytý klenot nabídl večerní program amerických
311, na které kvůli kolizi s headlinery dne
The Prodigy dorazilo nejprve pár desítek fanoušků, aby postupně alespoň částečně zaplnili přední část stanu Evropy 2. Trochu na kráse jim sice ubíral ne úplně ideální zvuk, ale jinak šlo o nostalgický závan starých časů devadesátek, volně navazující na předchozí
P.O.D. Set odstartovali letitou hitovkou "Beautiful Disaster" a náhodného návštěvníka mohli překvapit svou kolíbavou rytmikou s prvky reggae a funku. Než došlo na osvědčené hity "Amber" nebo "Creatures (For A While)", představili také svou čerstvou a naživo skvělou novinku "You're Gonna Get It" z chystané, zatím bezejmenné desky.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Přestože zapojení sóla na bicí bývá občas pro fanoušky spíš nutným čekáním na pokračování koncertu, tentokrát šlo o divácký zážitek. Samotné sólo bylo v režii bicmana Chada Sextona, který si dokonce stihl úryvky nasamplovat a pak je ještě mixovat do živého hraní. Mezitím se přidali zbylí čtyři členové, každý s vlastními bicími, a s obdivuhodnou synchronizací ho začali doprovázet, aby pak show ještě dovršili úspěšným přehazováním paliček mezi sebou.
Zatímco The Prodigy se u nás ukazují pravidelně, tahle americká parta, která potvrdila svůj statut skvělé živé skupiny, si střihla premiéru. Nepochybně šlo o jednu ze vzácných návštěv v Evropě.
Na poslední chvíli přidaní sub-headlineři
P.O.D. vydali své letošní album v tichosti, měli by tak vyměnit nejen tour managera, který jim i fanouškům s plány na léto řádně zamíchal, ale i vydavatelství. Na novinky hrané v úvodu jejich energického vystoupení se tedy logicky chytal málokdo, jakmile ale křesťanští nu-metalisté zabouřili s hitem "Boom", publikum zásadně ožilo. V "Murdered Love" předvedl Sonny Sandoval heroický a herecký výkon zároveň, tvář mu z něj zbrunátněla vztekem.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz S očima upřenýma k nebi prosil o spásu i v letité klasice "Going In Blind", kterou prý, čert ví proč, hrají výjimečně a skákal u toho po pódiu, jak kdyby mu bylo dvacet, a ne padesát.
"To je námrd!" zahlásil vedle stojící fanoušek. Nebyl sám, kdo to tak vnímal. A to ještě netušil, jaká smršť hitů ho čeká: "Addicted", "When Angels & Serpents Dance" a samozřejmě zabijácká klasika "Will You". Naprostá fantazie, které k úplné dokonalosti chyběla jen balada "Beautiful", již formace nečekaně vypustila.
A když ještě muzikanti spustili generační hymnu mileniálů a tisíce lidí na okolních kopcích i pod nimi začalo se zaťatou pěstí ve vzduchu zpívat:
"We are! We are!", jistě i sám Sonny Sandoval pochopil, že v zemi, kde se o den dříve vzpomínalo na sedmé výročí
posledního koncertu Linkin Park v Praze, ty přednahrané sbory v "Youth Of The Nation" fakt nepotřebuje.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Vykřičené hlasivky po jejich show, jež se bohužel křížila s rovněž vynikajícími
The Struts, tak měli všichni, kteří od nich znali víc než dva největší fláky a zároveň si uvědomovali, že to zase může být na hodně dlouho poslední šance si legendy ze San Diega pořádně užít. Vždyť nejen v Česku, ale obecně v Evropě koncertují, podobně jako
Hoobastank nebo hned po nich hrající 311, velmi, velmi vzácně. Příznačně nazvaná závěrečná hitovka "Alive" už jen dala vítězný štempl jednomu z nejlepších koncertů letošního ročníku. Tady se
"naživu, jako by to bylo vůbec poprvé" cítili úplně všichni.
S kolegou Ondřejem Hrickem jsme oba viděli headlinery
The Prodigy už asi desetkrát, a tak jsme se demokraticky rozhodli, že bychom se potolikáté asi nedokázali upřímně nadchnout, zvlášť když jsou jejich sety až na drobnosti léta totožné. Navíc jsme oba chtěli vidět s nimi se časově křížící 311. Vyslali jsme proto na ně našeho šéfredaktora a hrdého ultrapopaře Honzu Baluška, který je nikdy neviděl. Jak to dopadlo, si můžete přečíst
zde.
© Marie Trávníčková / musicserver.cz Úplný závěr prvního dne měli na starosti deathcoreoví Australané
Thy Art Is Murder, jejichž nový zpěvák se podíval i za fanoušky do circle-pitu. Ve stanu Čt Art stage se zase předvedl Noahfinnce, jehož festivalová aplikace sice představovala hlavně jako influencera a reprezentanta LGBTQ+ komunity, možná u toho ale trošku opomenula, že hraje vážně velmi sympatický punk-rock.
Ve druhém dni se na Rock for People můžeme těšit na dechberoucí plamennou show v podání
Parkway Drive nebo na legendární
The Offspring, kteří by mohli odprezentovat svůj ještě horký singl "Make It All Right". Tak uvidíme.