Dalo by se prohlásit: "Máme to tu zas! Další holce to nevyšlo, a tak šla do studia a vyzpívala se z toho." Typický scénář, ke kterému se dříve nebo později uchýlí snad každá ze slavných popových zpěvaček. Tentokrát zlovolná ruka rozvodu ukázala na Arianu Grande a jejího nyní již exmanžela Daltona Gomeze. Jejich soužití se rozpadlo krátce po výročí druhého roku svatby a každý si šel svojí cestou. Dalton zamířil na rty jiné slečny a Ariana zase do studia, ze kterého si udělala terapeutická sezení.

Předchozí odstavec rozhodně není žádným projevem škodolibosti a nepřejícnosti. Bohužel se jedná o moment, kdy většina popových hvězd přichází do období tvůrčího osvícení a začíná vytvářet veliké věci. A v případě slečny se srnčíma očima to platí dvojnásobně. Zajela si totiž do Švédska a spojila síly s nejpovolanějším producentem Maxem Martinem, aby světu ukázala, že je zpět v plné síle.

Její sedmá studiová deska "Eternal Sunshine" svým názvem přímo odkazuje na slavný film s Jimem Careym a Kate Winslet "Věčný svit neposkvrněné mysli" (v originále "Eternal Sunshine of the Spotless Mind"). V něm se hlavní hrdinové snaží vymazat vzpomínky na svoji druhou polovičku. O stejný proces se právě snaží i Ariana - jednotlivé skladby na začátku upomínají na zlomené srdce, pokračují procesem vzdoru a boje s démony a vrcholí pocity smíření a naděje v lepší zítřky. I když se textově jedná o přehlídku mnohokrát slyšených klišé, hudebně se stále jedná o výjimečný počin.

Album především sází na klidné houpavé melodie, které tu a tam doplní celkem nečekaný prvek. Příkladem je především "Imperfect for You" - prakticky obyčejný refrén je náhle ozvláštněn popěvkem, který se pohybuje někde v křížkových tóninách. Skladba "The Boy Is Mine", která odkazuje na stejnojmennou píseň od dua Brandy & Monica z roku 1998, zase několikrát přesekne znásobení zpěvaččina hlasu.

Inspirace někým jiným je během poslechu znát docela často. Tentokrát se Ariana naštěstí vyprdla na samply starých vykopávek, ale spíše se jedná o jejich důstojné parafráze. Pilotní singl "Yes, And?" sice doplatil na to, že se poměrně rychle ohraje, lepší poctu Madonninu hitu "Vogue" jsme ale dosud neslyšeli. I druhý singl "We Can't Be Friends (Wait for Your Love)" nezapře své inspirační zdroje. Max Martin zde vybrousil to nejlepší ze švédské popové produkce a skladba zní jako z repertoáru Robyn. Osobně pak v písni "Bye" slyším "Spinning Around" od Kylie Minogue.

Za vůbec nejlepší položku můžeme považovat "Supernatural", která svým refrénem skvěle definuje prohlášení ředitelky zpěvaččiny nahrávací společnosti, že nová deska zní, jako by se "Sweetener" potkalo s "Thank U, Next". Písnička existuje i ve verzi se zpěvákem Troyem Sivanem, kterou najdete na tzv. "Slightly Deluxe" edici, a je docela škoda, že se nedostala již do samotného základu. Ti dva tu totiž opět dokazují svoji skvělou vzájemnou chemii. Mimochodem na této rozšířené verzi alba najdete i pilotní singl s Mariah Carey, zde bych ale raději dělal, že vůbec neexistuje...

"Eternal Sunshine" je patrně nejlepším albem, které Ariana Grande dosud vydala. Ono prvenství si zasluhuje především díky své celistvosti. Dosud žádná jiná její deska nedržela tak skvěle pohromadě a poprvé tu není ani potřeba přeskakovat některé skladby. Sama zpěvačka doufala ve vytvoření konceptuálního díla - od začátku věděla, kterými cestami se příběh bude ubírat - a i když se nedočkáme žádných niterných zpovědí, ale budeme plout spíše po povrchu, pořád se jedná o jedinečný zážitek. K dobru můžeme přičíst i fakt, že se tu čtyřoktávová Ariana hlasově drží hodně při zemi a nesnaží se za každou cenu o vyzpívání nejvyššího možného tónu, což jí také velmi sluší.

V závěrečné písni "Ordinary Things" se nečekaně objevuje poselství její babičky. Dle jejích slov nikdo nemá odcházet spát bez polibku na dobrou noc, a pokud by nám toto mělo být nějakým způsobem nepříjemné, máme se sbalit a mazat pryč. A "Eternal Sunshine" je právě oním polibkem, který představuje sladký moment, od kterého nikdo nechce utíkat.