Ještě před patnácti lety se zdálo, že Ben Frost stojí v čele avantgardy, kterou sám navrhl. Jeho opus "By the Throat" z roku 2009 byl jakousi vizí terénních nahrávek, dronů a samplů, ze kterých běhal mráz po zádech. Kompozice jako "Leo Needs a New Pair of Shoes" nebo dvě části Petera Venkmana stojí za poslech i po té době. A vlastně celé album.

Novinka "Scope Neglect" je v něčem jiná. Někdo ji může vnímat jako absolutní brajgl a přehlídku zvuků, které nejsou nic jiného než jen pomatený chaos, ale pozorní posluchači v jednotlivých kusech vidí a vnímají jakýsi pohyb mezi světy, které autor stvořil.

Na své šesté studiovce Australan spolupracoval s Gregem Kubackim, všestranným kytaristou a lídrem newyorských divokých a skvělých Car Bomb. Jeho hrozivé kytarové riffy jsou slyšet už od prvního okamžiku. Všech osm tracků se postupně přelévá jeden do druhého a společně tvoří minimalistický příběh beze slov. Příběh o moderním napětí a naší shovívavosti k němu.

Během úvodní "Lamb Shift" nechává Frost viset dlouhé odpočinkové pasáže mezi kousky Kubackiho kytarové linky, která se s každou iterací natahuje a rozšiřuje. Jakmile ale začne "Chimera", tyto drony zesílí, protnou je syntezátory, přičemž se všechny prvky o sebe otřou jako titanové ocelové pláty. Člověku to až připadá, že se ocitl ve světě dystopie, kde každý bojuje o přežití. Odlišuje se však vlastně tento obraz od dnešní reality?

"The River of Light and Radiation" by se klidně mohla objevit i v "Terminátorovi", v některé z vizí Kylea Reese, kdy světu vládli zabijáčtí roboti. A pak je tu "Turning the Prism", skutečný majstrštyk. Každý zadrhávající se beat v jeho sekvenci se zvedá, aby odhalil další mutaci rozruchu a rozkladu pod vašima nohama.

Závěrečná "Unreal in the Eyes of the Dead" je přesně ten typ kompozice, kterou si lze snadno představit jako doprovod k okamžiku, kdy hlavní hrdina kráčí jako přeživší krvavého boje pustou krajinou a ví, že se musí připravit na další boj. Daleko větší a snad krutější. Že by nám snad Ben naznačoval pokračování?

"Scope Neglect" není jen tak obyčejné album, je to zcela jiný vesmír, kterému porozumí málokdo. Jsou zde zvuky, které vás možná překvapí a donutí přemýšlet. Jeho autor je umělcem, který nepotřebuje vizuální efekty, aby z jeho muziky jasně vyzařovala úzkost. Uvědomuje si, kolik napětí se skrývá v neznámém, a využívá této skutečnosti ke strhujícímu účinku. Ben Frost už ale nedobývá vrchol, on je vrcholem!