Nové album Frosta "A U R O R A" sice oficiálně vychází až dnes (v pondělí 26. května), v době konání pražského koncertu už ale byly známy dva znepokojující a docela reprezentativní kusy "Venter" a "Nolan", celou desku pak mohly zájemci poslouchat v předstihu prostřednictvím streamu. Pokud na "By The Throat" Frost skákal posluchači přímo do krku, na novince je destrukce totální a celosvětová. Postapokalyptické nálady Bena Frosta jsou úplně jiné než poušť a hladomor na úžasném "Tomorrow's Harvest" od Boards Of Canada. "A U R O R A" zní jako vrata pekel otevírající se pod městečkem Twin Peaks.

MeetFactory je rozhodně nejlepší místo pro koncert spojující elektronickou hudbu a živé nastroje. Gratulovat musíme i promotérům, že se vzdali organizace jakéhokoliv supportu. Ben Frost hrál jen hodinu, ale bylo to tak duševně náročné vystoupení, že jakýkoliv přídavek by porušil jeho integritu. Ze scény nedobíhaly žádné průpovídky a vtipné historky, jen čisté hudební násilí. Podle přání hudebníků měl stačit jen kouř a brutálně bílé stroboskopové světlo. U toho koncertu měl být možná vážně uvedený seznam nemocí, které nedovolují se ho zúčastnit.

Zaujala skutečnost, že Ben Frost se překvapivě nezdál být úplným středobodem zájmu tohoto koncertu. Jeho elektronické skvrny a občas i hodně modulovaná kytara jsou samozřejmě podstatné pro jeho tvorbu, ale tentokrát se jako nejdůležitější jevily dvě působivé bicí soustavy. Greg Fox, bývaly bubeník blackmetalistů Liturgy, a Pákistánec Shahzad Ismaily byli nejen perfektně nazvučení, ale také naprosto okouzlující a jejich monumentální hra mohla způsobit seismické aktivity. Dvě bicí soustavy v rockové hudbě zní vždycky výjimečně a ne každý hudebník je schopen jé nápaditě využit. Pokud postrockeři Tortoise formují intelektuální a matematické konstrukty, Fox a Ismaily pod vedením Frosta uvolňují letální a šamanské rytmy. Frost, původem Australan bydlící na Islandu, natáčel novou desku v Kongu. Tam, kde Damon Albarn našel inspirací pro veselou píseň o slůňátku, on objevil kouzlo přirozeného a primitivního pulsu, spojeného s lidstvem od prehistorických začátků až po postapokalyptický konec.

Frostův přístup k hudbě není jednoduchý, ale určitě je univerzální. Před jedním pódiem měli příležitost se setkat fanoušci ambientu a metalu, moderní taneční elektroniky a tvrdé dronové hudby, vousatí indie-hipsteři a dlouhovlasí retro-metalisté. A právě proto to byl jeden z nejdůležitějších koncertů jara a "A U R O R A" má velké šance bodovat v žebříčcích nejlepších desek roku 2014. Od pátečního večera se očekávalo sonické zneužití a právě to všichni dostali. Prvních patnáct minut zvukových vln zcela stačilo k tomu, aby promočené oblečení skoro uschlo. Nejasná však zůstává emocionální rozmanitost nové hudby Bena Frosta. Ano, byla to neuvěřitelně silná zkušenost, na stejné a většinou monotónní úrovní. A cestou domů jsme zase promokli.