Vyprodáno nebylo, ale zástup fanoušků před otevřením klubu čítal několik desítek metrů a i poté do sálu proudily skupiny černooděnců. Industriální prostory Stormu se tak vcelku zaplnily, byť pár desítek hlav by asi ještě uživil.

Večer otevřeli bavorští Winterstorm se svým fantasy melodickým metalem a pěticí desek v zádech. Po technické stránce bylo vidět, že nejde o začínající amatéry, ale o zkušené harcovníky. Navíc lídr Alexander Schirmer ukázal, že výšky ani síla v refrénech mu problémy nedělají.

Hudebně jejich písním chybí trocha pestrosti a výraznějších momentů. Z toho, co stihli za čtyřicet minut přehrát, se mnoho ukotvit nějak hlouběji do paměti nedalo, ale na druhou stranu celkový dojem úplně špatný nebyl. Bohužel na pozici lídrů v evropských šňůrách to s dosavadním repertoárem asi nebude.

Kapela se navíc potýkala s malým prostorem, který pódium - navíc zkrácené o již vystavěné a zatím přikryté instrumenty hlavních hvězd - nabízelo. Zpěvák tak hned v úvodu rozmáchl své ruce na uvítanou a hned z první trefil svého vpravo stojícího spoluhráče do obličeje.

Rakouští monarchové Dragony si na úvod střihli intro valčíku Johanna Strausse "Blue Danube" a navnadili tak na svůj vídeňský metal à la Franz Josef. Naživo to ale taková sranda nebyla a šestipoložkový set vyzněl překvapivě fádně a zaměnitelně.

Navíc zpěvák Siegfried Samer dost mluvil a trpělo tím nastavené tempo. Ještě otravnější ale bylo dlouhé rozezpívávání diváků před závěrečnou "Wolves of the North". To ještě vážně někoho baví?

Po vlažnějších předkapelách ale na stage vtrhl kvartet válečníků - Tribun, Křižák, Sparťan a Viking pod vlajkou Warkings. Čtyři válečníci beze jmen, čtyři velice povedené masky skrývající skutečnou identitu hudebníků. Znám je pouze lídr a zpěvák Georg Neuhauser z jiné metalové party Serenity, který u mikrofonu vyzývá k boji, skrytý za zbrojí římského tribuna.

Scéna byla vyzdobená napíchnutými lebkami, kopími a muzikanti sami působili svým nasazením jako skuteční válečníci. Prostory Stormu ale bohužel nenabízely úplně dobrý náhled - jeviště tak bylo trochu utopené. Naopak vyzdvihnout lze zvuk, který byl opravdu celý večer brilantní. Vynikly tak skvělé vokály i zlověstná rytmická sekce.

Ze čtyř dosavadních desek kapela uvařila už docela slušnou řádku hitovek. Halekačka "Maximus" zprvu rozehřála příznivce po předešlé přípravné půlhodinové pauze, naplno je pak rozdráždila skvělá pecka "Hephaistos".

Na následující duo skladeb "Hellfire" a "Monsters" si k sobě přizvali vydanou výpomoc v podobě čarodějky Morgany le Fay, která se zlatou korunou a uhrančivým pohledem kontrovala temným growlingem čistému zpěvu Neuhausera. V průběhu vystoupení se ještě dvakrát vrátila a vždy šlo o příjemné zpestření jinak melodické produkce.

Ke konci koncert utrpěl drobný šrám, to když se mezi diváky strhla potyčka, ale brzy bylo vše zažehnáno, a mohl přijít na řadu přídavek "Spartacus".

Warkings svůj návrat do Česka po loňské účasti na Masters of Rock zvládli skvěle. Pobavili divadelními vsuvkami (biskup s kadidlem při "Deus Lo Vult"), fanynkou vybranou, aby se svezla na nafukovacím kruhu nad hlavami diváků, i efektními proprietami, jakou byla třeba svítící kouzelná hůl čarodějky Le Fay. Warkings jsou rozhodně žhavým metalovým jménem a letos přijeli v parádní formě.