"Máte rádi Supergrass nebo Blur? Tak to jste tady na správné adrese!" Nějak takhle jsem chtěl začít recenzi alba "Phantom Power", ale nakonec se ukázalo, že kapela se oproti minulé desce "Rings Around The World" ještě více zavrtala do hudby šedesátých let. Takže otázka by měla znít: "Máte rádi Beatles? Znáte?" Leccos napoví už úvod celého alba, který obstarává úryvek z písničky "By The Sea" od amerického sourozeneckého dua Wendy And Bonnie, které se svým melodickým soft-rockem sbíralo úspěchy na sklonku šedesátých let. Melodický soft-rock, tak nějak by se dala označit i současná hudební tvář Super Furry Animals. Ale nepředbíhejme.

Vzhledem k tomu, že jsou SFA u nás veřejnosti celkem utajovanou skupinou, chtělo by to asi nejprve menší opáčko. A abyste se u toho nenudili, tak to vezmeme hezky rychle, klipově. Pětice muzikantů pochází z Walesu a jsou na to všichni patřičně hrdí, ve velštině už dokonce natočili úspěšné album "Mwng" (2000), které se prodávalo po celém světě. Dospívali v době boomu taneční scény (pozor, jedná se o Velkou Británii, ne o Česko, takže nějaký ten rok - desetiletí při svých propočtech ještě uberte), což poznamenalo a ovlivnilo jejich první nahrávky. Na druhou stranu si doma rádi pouští staré desky, hlavně Beatles. S Paulem McCartneym už dokonce spolupracovali. Zpěvák s kytaristou se seznámili na střeše jedoucího vlaku. Mají rádi fotbal a pivo. Občas do svých textů zamíchají něco z politiky, dávají si záležet na vizuální prezentaci své hudby, ať už se jedná o klipy, DVD nosiče nebo booklety. Letos slaví desetileté výročí a "Phantom Power" je v pořadí již jejich šestým albem.

Jak už jsem říkal, nové album SFA mě trochu překvapilo. Ti smíškové se opravdu nějak zklidnili. Žádné zvukové experimenty. Jen čisté, většinou poklidné pop-rockové melodie. Tak třeba čtvrtá "Sex, War And Robots" s typicky beatlesáckými vokály, orchestrálními smyčci a klavírem. Následuje "The Piccolo Snare", která zní - minimálně v první polovině - jako jakási variace na "Scarborough Fair" Simona & Garfunkela! Občas si při poslechu možná vzpomenete na Becka, přesněji na jeho "klidná" alba "Mutations" a "Sea Change".

Přestože převažují skladby ve středních tempech, objeví se občas nějaký hybnější kousek - vtipná "Venus And Serena", už podle názvu rocková "Out Of Control" nebo "Valet Parking" popisující cestu z Cardiffu do Vilniusu. "Fly away in my silver Bluebird / Some would argue that it's grey...". SFA mají občas zvláštní smysl pro humor... V této písni se objevuje také skvělé proevropské heslo: "The Euro Zone is my home." Tohle se mělo hrát v našich rádiích před referendem! Minimálně poklepávat do rytmu byste si měli také při předposlední "The Undefeated" s dechy a příjemnou plážovou atmosférou. Jediná skladba, která je výrazněji ovlivněna dřívějšími experimenty s písničkovou formou, je závěrečná "Slow Life".

No co bych vám víc vysvětloval, SFA zkrátka umějí napsat silnou a nevtíravou popovou písničku - taky se učili od těch nejlepších - a navíc ji (za pomoci mnoha hostů) dokáží odít do velmi přitažlivého - i když vesměs tradičně střiženého - kabátku. A to rozhodně není málo. Vaši pozornost si zaslouží.