Phil Shoenfelt a Band of Heysek umíchali "Mumbo Jumbo Gumbo", hudební polévku mnoha chutí

Brněnští Band of Heysek, tedy další z part, která se zformovala kolem aktivního Honzy Švihálka, na sebe poprvé výrazně upozornili syrovým debutem "Shovel & Mattock", později pak dvojicí desek s autentickými americkými bluesmany - "Juke My Joint" s R. L. Boycem a "Bad Ideas" s Kennym Brownem.

S Philem Shoenfeltem se poprvé (pokud správně čtu přehled vystoupení na jeho webu) naživo představili v srpnu 2021. Spolupráce začala už dříve, ale do koncertních plánů hodilo vidle vy-víte-co. Britský muzikant tak vedle své formace Southern Cross našel další prostor, jak svou hudbu pojmout. "Mumbo Jumbo Gumbo" je nicméně první počin, na kterém se obě hudební entity podílely rovným dílem.

Od Band of Heysek tak do směsi přišla rzí obrostlá špinavost a hejskovská drzost, Shoenfelt naopak přispěl svou kultivovanou a vycizelovanou temnotou. Společnou řeč našli ve světě, který si nezadá s horečnatými vizemi Williama S. Burroughse a v němž je možné prakticky cokoliv.

Výsledkem je, ruku v ruce s názvem (gumbo je hutná kreolská polévka s masem či mořskými plody, výraz mumbo jumbo označuje člověka s nadpřirozenými schopnostmi) taková magická polévka. V té se potkává řada chutí a vytvářejí se chutě nové a příjemně nečekané.

Základem je tu hypnotické blues, to, které už od počátku Brněnským tak dobře šlo a kterým ještě více načichli při pobytu a natáčení v Deltě Mississippi. Na repetitivní struktury se napojuje Shoenfeltovo rockové písničkářství, které tentokrát není tak výrazně příběhové, ale naopak se nechává volně unášet proudem nonsensových asociací.

Až na závěrečnou "How Do You Sleep At Night", která je výhradním dílem britského barda a svou prosvětlenou subtilní melodikou z kolekce příjemně ční, jsou texty společným dílem Shoenfelta a Švihálka. Ti se nijak nepokoušejí nacházet ve svých verších smysl, je to spíše hra se slovy, z níž se potenciálně může vynořit nějaký význam.

A často je právě hudba, která tyto významy v posluchačově mysli vytváří. I díky tomu pak může vzniknout dvojí pohled na de facto velmi podobný text jako v melancholické "Mystery Shoes" a naopak hutné a svižné "Alligator Shoes". Drobné posuny, a jak se dojem z písně změní…

Delší stopáže - jen ve třetině případů se dostaneme na rádiovou délku - umožňují nechat skladby kvést. "One Way Street" tak vygraduje v povedeném kytarovém sólu, úvodní "Monkey Brain" je ztělesněná hudební hypnóza omotaná kolem notně bahnité basy Mojmíra "Boba" Saboloviče, v "Mystery Shoes" se kytarové akordy rozpíjejí a prolínají s citlivě dávkovanými klávesami.

Muzikanti tu zkoumají možnosti společné tvorby, z výsledku je cítit radost i uvolněnost. Jakkoliv jsou tu ty nezarezlejší hrany Band of Heysek pečlivě obroušeny i naolejovány, o syrovost nahrávka nepřichází. Vliv jakési shoenfeltovské kultivovanosti je nicméně jasně patrný.

Obohacování je tu ale obousměrné a u všech zúčastněných ku prospěchu. "Mumbo Gumbo Jumbo" může být jen hravým vybočením z obvyklého směřování Band of Heysek i Phila Shoenfelta, může být ale i vytčením směru nového. Tohle spojení totiž dohromady ladí a na své společné prvotině, mám ten pocit, neřeklo úplně všechno.