Martin Vajgl klipem "Když byla malý dítě" připomíná těžký úděl dnešních žen

Pro Martina Vajgla byl rok 2023 spjatý hlavně s velkými oslavami šedesáti let kapely Olympic, jejímž je bubeníkem. Vše spojené se skupinou vyvrcholilo před Vánocemi vyprodaným koncertem v O2 areně a formace už se netají velkými plány pro rok následující. Ty obsahují například turné, které bude téměř po dvaceti letech opětovně a definitivně naposledy spjato s trilogií alb "Prázdniny na Zemi", "Ulice" a "Laboratoř".

Vajgl však vedle toho oslavil i vlastní kulatiny. A jak je jeho dobrým zvykem - hlavně hudebně. Vydal totiž své další sólové album "Moc to neprožívej". K němu stihl natočit hned několik klipů, tím závěrečným je obrazové ztvárnění songu "Když byla malý dítě", melancholické kytarové balady, ke které si složil hudbu i text.

"Vypráví o těžkém údělu většiny dnešních žen - společnost je tlačí do pozice 'princezen', čekajících na 'prince', až to po mnoha omylech a životních bouračkách končívá samotou a rezignací. Ale v tom právě pro ně může být to pravé osvobození od jejich údělu. V tom, že 'nemusí už nic...nic...nic,'" říká k videu protagonista. Hned tři ženy, Soňa Brodská, Lenka Vogels a Tea Gryčová, si zahrály ve snímku, který kamerou, střihem i režií obstaral David Pacholík.

K sólovým aktivitám pro rok 2024 pak Martin Vajgl dodává: "Album zatím neplánuji prezentovat živě s kapelou, protože na to jednoduše není čas. Pro rok 2024 máme naplánované intenzivní hraní s Olympicem a nelze do toho termínově zapasovat další koncertní aktivity. To byl vlastně i osud předchozí sestavy, kterou jsem dal dohromady k živé prezentaci desky 'Zakopaný romance'. Tohle nové album beru proto primárně jako studiový projekt a materiál, který by posluchači v ideálním případě měli poznat ne jako jednotlivé písně, ale jako komplexní albový celek.Tahle deska byl pro mě důležitý úkol, za těmi songy si hodně stojím a moc mi záleželo na tom, abych jim dal společný zvukový tvar. Není to typ koncepčního monotematického alba, ale přesto jsem chtěl poskládat ten materiál za sebou tak, aby určitý příběh vytvořil. Několikrát jsem písně přemíchával a chtěl do nich dostat to, co mám sám na muzice rád: určitý retro nádech, zvukovou přirozenost nástrojů a přitom soudobé parametry. Desku jsem si míchal celou sám jen úplně na konci jsem hotový materiál předal Pavlovi Karlíkovi do studia Sono. Ten ji na analogových přístrojích skvěle zmasteroval. Vytvořil pro ni dvojí mastering - jinak pro vinyl a jinak pro CD a streamovací platformy. Myslím, že to hraje fakt dobře." Zatím se tak bude věnovat alespoň produkci mladých a nadějných hudebních kapel.

7/10