Možná jste si už taky všimli, že do rolí koučů v talentové reality show The Voice se dostávají hlavně kecky jako třeba Adam Levine či Blake Shelton. Nadějným mlaďasům tam naslibují zářné kariéry, mezi sebou se málem porvou, aby dobrým argumentem přesvědčili talentované začátečníky, aby se přidali do jejich týmu a nakonec skutek utek. Je až zarážející, že ačkoliv byl Hlas licencován do tolika zemí, dosud z něj nevzešla jediná pořádná hvězda. Mají ho i v Německu. A právě tam se v porotě už řadu let objevuje někdejší frontman Reamonn, irský zpěvák Rea Garvey.

A i on je ukecaný až hrůza, sám to ostatně přiznal při svém prvním koncertě v České republice, kdy svou touhu stále mluvit označil za prokletí i požehnání zároveň. Vidět to bylo i při rozhovoru pro musicserver. V něm mimo jiné také trochu připustil, že by třeba v Praze zahrál i hit "Set Me Free", na němž spolupracoval s duem Jam & Spoon, nebo že by mohl vyhovět fanouškům s cedulemi, kteří si budou přát svou oblíbenou píseň.

Nic z toho se ale nestalo. Hlavně proto, že kartonové cedule nikdo nedonesl, a také Rea Garvey potvrdil, že má rád své jisté a program si poskládal podle sebe tak, aby ho mohl na svém aktuálním turné hrát pořád stejně dokola. Své české fanoušky nakonec ještě ošidil, vynechal totiž skladbu "Josephine" od své domovské formace, kterou přitom ještě o dva dny dříve v Rakousku zazpíval. A pro úplnost je ještě třeba říct, že "The One" a rozjetá "Can't Say No" si v závěru vystoupení vyměnily místa.

V úvodu večera opět (viz výše zmíněný rozhovor) označil naši zemi za Československo, v půlce slova se ale zarazil a opravil se. Pohoršených Čechů každopádně v poměrně střídmě zaplněném Lucerna Music Baru stejně moc nebylo. Klub by snesl klidně ještě dalších pár desítek fanoušků, ovšem krátká anketa jasně ukázala, že trend se nemění. A tak jako jiné kapely, které jsou v Německu velké a u nás třeba tolik ne, ať už to jsou Rammstein, Volbeat, Mando Diao nebo Beatsteaks, i v případě Garveyho byl jeho pražský koncert plný Němců. "Buďte tady na Čechy hodní, žijí v krásném městě plném nádherných lidí a skvělého jídla," apeloval na své lidi frontman, když zjistil, že česky mluvících je v malém klubu na jeho show sotva třetina.

Vůbec největší pozornost zpěvák věnoval polské rodině s dvěma malými dětmi, kterých si všiml hned v úvodu a dal jim pár životních rad o tom, jak můžou dosáhnout, čeho jen chtějí. Byla to zároveň vynikající příležitost k navázání vztahu s diváky hned ze startu a někdejší spolupracovník Nelly Furtado tak jako zkušený koncertní matador boural ledy, co to šlo.

Ve svých padesáti letech vydržel hodinu a čtyřicet minut šlapat zelí tak, aby to vypadalo jako náročný tanec, a pak i tak trochu naoko žertoval, že už nemůže a drobné pódium přirovnával k fitku, aby se lidem přiblížil. Byl to mazaný tah zkušeného tahouna, který si každým dalším proslovem diváky omotával kolem prstu. Přitom nepředváděl nic tak světoborného. Jeho písničky rádiového střihu jsou buď pop-rockové nebo electro-popové, mnoho náročných tónů v sobě ale nemají a ani doprovodná kapela ve složení klávesistka, basák, kytarista a bubeník se nijak zvlášť nenadřela.

O to cennější proto byly frontmanovy promluvy, díky nimž jsme se například dozvěděli, že jeho kamarád Jan ho v Berlíně před více jak dvaceti lety ubytoval, když ještě nic neměl, a dokonce ho vozil na koncerty, ačkoliv sám ještě nevlastnil řidičský průkaz. Mluvil také o svých dvou dětech a o tom, jak by jim rád zanechal svět v lepším stavu, než v jakém je dnes. Jindy zase obsáhle vysvětloval, proč s kapelou nemají rádi přídavky a že jakmile zahlásí nově naučené "ahoj", tak že už fakt jde pryč.

Chybět samozřejmě nemohl ikonický hit "Supergirl", u nějž se opět pochlubil, jak ho překvapilo, že se stal hitem v Jižní Africe. Po pravdě ho ale trochu zastínila moderně zprodukovaná novinka "Perfect In My Eyes" a možná ještě více i starší hit "Can't Stand The Silence". Při něm se pódium, na němž se do té doby svítilo spíše střídmě a projekce byly tak nevýrazné, že jste o nich skoro nevěděli, náhle proměnilo v prostor, kde se začal zhusta využívat stroboskop.

Těžko ale odhadovat, jestli se u nás jinak velmi příjemný koncert, na němž však nebyl ke koupi jediný kus merche, ještě někdy bude opakovat. Dle složení publika, v němž byla dokonce i skupina fanoušků z Lucemburska, to vypadá, že u nás Rea Garvey nadále zůstává poměrně neznámým jménem. A jelikož mu v německy mluvících státech dlouhodobě tleskají mnohonásobně větší davy, museli by pořadatelé z Live Nation i příště jít s jeho koncertem do poměrně riskantního byznysu. A to přece nevoní žádnému korporátu.