Sestava Dogstar se dala dohromady v roce 1991. Tehdy v ní ale ještě zpíval Gregg Miller. Toho v roce 1995 vystřídal Bret Domrose. Americká alternativní skupina jinak zůstává v původním složení. Role bicích a vokálů se zhostil Robert Mailhouse a hry na basy a vokálů Keanu Reeves. Mimochodem tihle dva pánové si spolu zahráli i v "Nebezpečné rychlosti".

I když Dogstar fungovali deset let, stihli vydat jen dvě plnohodnotné desky: "Our Little Visionary" v roce 1996 a "Happy Ending" čtyři léta nato. Na obou už ale můžete slyšet Domrosův hlas.

Pokud patříte k fanouškům této americké partičky, pak její rukopis zcela jistě poznáte. "Somewhere Between the Power Lines and Palm Trees" je nahrávka svěží, nostalgická, má flow a Keanu & spol. do ní dali úplně všechno. A je to rozhodně znát!

Už když na fesťáku BottleRock představili novinku "Glimmer", příznivci zajásali. Je to přesně ten typ devadesátkového ploužáku, který vás přenese zpět v čase. A dost možná to byl záměr. Že by se jím Dogstar chtěli připomenout? Vzhledem k samotnému názvu by to dávalo smysl.

Podobně nostalgicky působí taky "Everything Turns Around" a "Breach", ve které si Keanu střihl i kratičké sólo. Všech dvanáct písní si pohrává s nezvyklou rytmikou (za všechny třeba "Lust") a nutí posluchače si pobrukovat anebo se přinejmenším pohupovat v bocích.

A všechny si budete chtít poslechnout znovu. Ať už je to "Overhang" nebo "Upside", do desky se pokaždé zaposloucháte natolik, že vás na konci zarazí, že už je šlus.

A stejně jako v devadesátkách ani dnes si kapela na nic nehraje. Tehdy tvořila pro radost a v tomto duchu pokračuje. A je dobře, že se nepouští do něčeho většího. Dogstar jsou spíše tou přátelštější skupinou, na kterou si zajdete do klubu nebo na festival. Koneckonců, sami její členové se nechali slyšet, že hudbu dělají proto, že ji milují. Ne kvůli penězům. A tahle upřímnost je všem blízká. Takže do třetice všeho dobrého? Do třetice všeho dobrého!