Devět let je dlouhá pauza na to, aby se dala využít ke kreativitě. Blonde Redhead ji zřejmě využili naplno - letos se vracejí s desátou řadovkou. Název "Sit Down for Dinner" je jednoduchý, snadno zapamatovatelný a člověk si hned vytvoří představu, o čem dílo bude. Usednete se skupinou k večeři a vyslechnete si všechny bolístky. Titul "Sit Down at Therapist" by totiž zněl už hodně divně, prediktivně a ne tak poeticky.

Tahle trojice je už léta populární pro svůj nezaměnitelný rukopis, který sestává z až nadpozemských melodií a hromady kreativity. Svým způsobem jsou Blonde Redhead něco jako "barevní" Radiohead, na kterých se podepisuje pochmurnost samotné Británie. Přesto se obě formace pohybují na podobné intelektuální úrovni. A tihle Američané nejsou pro každého.

A jak si tedy následovník alba "Barragán" vede? Nu, Makino a dvojčata Paceovic vědí, jak posluchače uvést do děje. Otvírák "Snowman" zní až exoticky a je opravdu přesvědčivou připomínkou toho, že se kapela ani po třiceti letech na scéně nebojí experimentovat. Ostatně takové "Elephant Woman" nebo "Ego Maniac Kid" ze třetí studiovky "Fake Can Be Just as Good" jsou krásnou ukázkou toho, že experimenty jsou přesně to, proč fanoušci tuhle partičku tak milují.

Po "Sněhulákovi" následuje skladba "Kiss Her Kiss Her". Ta sice působí na první poslech jemněji než úvodní song, přesto je něčím tak zvláštně melancholická, že člověka dojme. A taková je vlastně celá deska. Blonde Redhead chtěli vytvořit dílo, které by opravdu promlouvalo.

Skladba "Rest of Her Life" pak využívá jemné akustické struny a vrstvené vokály, aby vystihla pocity smutku, které muzikanty inspirovaly k názvu alba. Je to óda na zpěvaččina zesnulého koně, a tak není překvapením, že je to balada truchlivá i uklidňující, jemná i těžká a končící nuceným povzdechem.

Kazu k napsání obou songů inspirovaly její rodiče, ale také kniha "Rok magického myšlení" od Joan Didion. Videoklip z dílny Sebastiana Mlynarskiho prokládá historické zpravodajské klipy záběry na jednotlivé členy Blonde Redhead.

Poslední "Via Savona" začíná lehkými klavírními tóny a echem zpěvačky Makino. Už během prvních sekund je znát, že se jedná o závěrečnou skladbu. A zní vlastně tak, jak by dle záměru oblíbeného tria měla. Po všech depresích a bolech je to, jako byste se probudili uprostřed krásné zahrady ze zlého snu. Pokud budete pátrat po významu názvu songu, zjistíte, že se jedná o část Milana, odkud pocházejí právě dvojčata Amadeo a Simone. A jelikož je tato desátá řadovka jakýmsi deníkem, dává perfektní smysl, aby se na ní objevila i zmínka o tomto italském městě.

Ponurý příběh "Sit Down for Dinner" je plný působivých melodií, krásných zvukových textur a skutečné intimity. Sbírka jedenácti písní není sice dvakrát optimistická, to ale vůbec nevadí. Blonde Redhead si na nic nehrají. Znovu jsou upřímnými vypravěči a znovu předvedli bravurní výkon.